Podle ministra kultury a laicizovaného katolického kněze je třeba v debatě o uprchlících rozlišovat dvě věci – humanitární stránku problému a střet mezi naší kulturou a islámem.

Pokud jde o samotné běžence, ve vypjaté době, kdy jim jde o život, se dle Hermana nemůžeme ptát na něčí náboženství. To by prý odporovalo univerzalitě lidských práv. Na náboženství se můžeme ptát až tehdy, kdy půjde o lidi, kteří by se měli integrovat do západní společnosti. Ani tam by nás to ale z politického a občanského hlediska nemělo dle Hermana zajímat do doby, než nastane problém, tedy když se něčí náboženské a kulturní zásady a praktiky dostanou do konfliktu s našimi zákony.

V otázce islámu zastává Herman stanovisko, že islám není ze své podstaty zvrácený, jak se domnívají někteří jeho odpůrci, neb prý ze své podstaty není zvrácené nic. Ministr kultury ovšem připouští, že islám může být kvůli svému vývoji snadnějším nosičem násilí a netolerance. Na tomto místě Herman připomíná, že křesťanství má za sebou také dobu násilí, mučení a lámání svědomí. „Argumentovat tím, že to byly jen odchylky, ale ideál byl správný, připomíná ujišťování komunistů, že teď už to budou určitě dělat správně,“ říká k tomu laicizovaný katolický kněz.