Mladí fanatičtí Francouzi bojují na straně Islámského státu. Toto jim přes noviny vzkazují rodiče

„Čtyřicetiletá Séverine se snaží pochopit, proč její starší dcera Sahra po dovršení patnácti let konvertovala k islámu. Séverine má kromě Sahry ještě syna a mladší dceru Kenzu. Sahře je nyní sedmnáct let, ale doma již není. Opustila jej i svoji zemi 11. března 2014 a připojila se k džihádistům v Sýrii. Rodina netuší, kde se Sahra nyní nachází, ani ke které skupině se přesně přidala. Poslední moment Sahry na rodné francouzské půdě zaznamenala bezpečnostní kamera na letišti v Marseille, odkud dívka odletěla do Istanbulu a vydala se na syrsko-turecké hranice.“, píše v úvodu Heyerová.

„Ono březnové úterý, kdy se Sahra nevrátila večer domů, kontaktovala její rodina policii. Vyšetřovatelé přišli do jejich domu následující den, zeptali se jich na pár otázek a odnesli si s sebou počítač a tablet. O dva dny později zazvonil Séverinin mobilní telefon. Číslo volajícího neznala a celá rozrušená telefon raději předala svému nejstaršímu dítěti, synovi Jonatahnovi. Byla to Sahra. Rodině oznámila, že se vdala za pětadvacetiletého bojovníka z Tunisu Farida a nyní se nachází v Sýrii. Poté zavěsila.“, píše Heyerová.

Séverine je ateistkou, ale její manžel a otec Sahry Kamal Mehenni je Muslim. Narodil se však již ve Francii rodilé Francouzce a Alžiřanovi. Paní Séverine však říká, že Kamal se nikdy striktně nedržel pravidel islámu. Byl prý přesvědčen, že bude lepší děti vychovávat bez náboženských vlivů. „Soudržnost rodiny pro něj byla přednější než jakékoli náboženství“, říká Séverine.

„Ničeho zvláštního jsme si původně na chování Sahry nevšimli“, říká Kamal a jeho žena mu přizvukuje. Situace i vztahy mezi jejími jednotivými členy rodiny Kamal Mehenniho nepřináší odpověď na otázku, proč se sedmnáctiletá dívka rozhodne z ničeho nic zahodit svůj dosavadní život a odejít bojovat k džihádistům. Extrémismus se však mezi mladými Francouzi šíří pomalu, ale zasahuje stále více lidí. Průběh této „nákazy“ se liší případ od případů, ovšem nakažení procházejí přibližně stejnými fázemi.“, upozorňuej Hyerová.

Předpokládá se, že v Iráku a Sýrii bojuje na straně džihádistů přibližně 1000 Francouzů, což je mnohem více než u jiných evropských národů. K džihádistům se připojily celé rodiny a mezi bojovníky je také asi 100 francouzských žen. Mnohé z nich se již stačily vdát za zdejší bojovníky. Jakmile je dívka vdaná a těhotná, je pro ni mnohem složitější uprchnout a vrátit se domů. Rekruti Islámského státu se záměrně soustřeďují na mladé chlapce a dívky. Obě skupiny pro ně mají svoji cenu z jiného důvodu“, říká expertka Dounia Bouzar, která se radikalizaci francouzské mládeže věnuje posledních patnáct let.

Sahřina radikalizace probíhala postupně. Když rodičům oznámila, že přestoupila k islámu, domnívala se její matka, že se její dcera jen začala víc zajímat o náboženství svého otce Kamala. Sahra se postupně přestala líčit a začala místo obvyklých džín nosit dlouhé šaty a na hlavě šátek. „Začla se také pravidelně modlit. Nejdříve dvakrát a později pětkrát denně. Jednou jsem ji přistihla, jak se snaží dát před odchodem z domu na obličej závoj. Řekla jsem jí, že své náboženství by především měla nosit ve svém srdci, nikoli jej programově dávat na odiv všem“, říká Séverine.

Sahra zareagovala na tuto poznámku odmítavě a sdělila své matce, že je „nevěřící a nečistá a že nemá žádné právo ji soudit“. Diskuze se začala čím dál tím více přiostřovat. Rodiče z obav, aby se Sahra dále neradikalizovala, své dceři zakázali opouštět dům plně zahalená. Ona tedy zůstávala doma a trávila dlouhé hodiny na počítači. „Měli jsme to zastavit“, má dnes Séverine jasno a její manžel Kamal dodává, že si bohužel dostatečně nevšimli, že se s jejich dcerou děje něco špatného hned na začátku.

Celý text v angličtině najdete ZDE

Počet mladých lidí ve Francii, kteří se radikalizují, stále roste. Dounia Bouzarová mluví o tom, že od začátku ledna letošního roku ji kontaktovalo již 140 rodin, které tyto problémy řeší. „Dříve se radikalizovali zejména chudí a nevzdělaní imigranti z řad Muslimů. Dnes se však situace začíná měnit. Až tři čtvrtiny z nových příznivců džihádistů pochází z ateistických rodin. Mezi bojovníky džihádistů z Evropy najdete i děti učitelů, lékařů a dalších příslušníků střední třídy. Dále potomky křesťanů, ale i Židů“, objasňuje Bouzaová.

Díky Internetu a sociálním sítím je pro rekruty džihádistů mnohem snazší získat další příznivce. Jejich prvotním cílem je svoji oběť izolovat od jejího bezprostředního okolí. Mladí lidé jsou nuceni odstřihnout se od svých rodičů, dalších příbuzných i přátel. Dále jsou zasílány různé „důkazní materiály, které je mají přesvědčit, že okolní svět představuje zlo a oni byli vybráni, aby z něj učinili lepší místo pro život. Po takovém výplachu mozků mladí lidé postupně ztrácejí svoji dosavadní identitu a je pro ně vytvořena zcela nová identita. Jsou tak připraveni přidat se k bojovníkům přímo na místě.“, popisuje Heyerová.

„Radikalizující mladé dívky mají jedno společné. Většina z nich se zajímá o sociální otázky a jednou by chtěly pracovat jako sociální pracovnice či být součástí humanitární pomoci.“, všímá si Bouzarová. Sahra chtěla být např. učitelkou v mateřské školce. Rekruti džihádistů těchto aspektů mistrně využívají. „Zpočátku se ani nehovoří přímo o náboženství, ale emociální potřebě změnit svět k lepšímu. Dívkám ukazují obrázky zabitých dětí a Islám se ke slovu dostává až po této fázi“, upozorňuje Bouzaová.

Šedesátiletá Dominique Bonsová naprosto chápe, jak se asi musí cítit matka Sahry Séverine Mehenniová. Její neštěstí je však ještě větší, protože je definitivní. Její třicetiletý syn Nicolas se připojil k džihádistům z Islámského státu již v loňském roce. Druhého ledna tohoto roku jí přišla SMS zpráva v tomto znění. „Váš syn spáchal sebevražedný bombový útok poblíž vesnice Homs, která byla okupována nepřítelem. Kéž jej Bůh k sobě přijme jako mučedníka“.

„Nicolas opustil Francii o devět měsíců dříve společně se svým o osm let mladším nevlastním bratrem Jean Danielem. Ten v průběhu bojů rovněž zemřel. Nicolas původně své matce oznámil, že jede se svými přáteli na dva týdny do Thajska. Když o něm neměla žádné zprávy, kontaktovala jednoho z jeho přátel. Ten ji však sdělil, že o Thajsku nic neví. Krátce poté jí Nicolas zavolal na mobilní telefon. Když se jej zeptala, proč to všechno dělá, odpověděl její syn, že jeho místo je po boku těch, kteří bojují proti Asadovi.“, pokračuje Heyerová v líčení dalšího příběhu.

Paní Bonsová popisuje Nicolase jako citlivého a důvěřivého mladého muže, který k islámu konvertoval před třemi lety. Mezi jeho příbuznými přitom není žádný Muslim. Zpočátku si jeho matka myslela, že jde jen o nějaký z jeho žertů. „Na druhou stranu jsem byla ráda, že přestal pít a kouřit hašiš. Říkala jsem si, když syn díky náboženství získá takové náviky, půjde o dobrou věc. Jenom se mi nelíbilo, když si nechal narůst douhé vousy“, vzpomíná Nicolasova matka.

Když začal Nicolas nosit dlouhé hábity až k zemi a k tomu modlitební pokrývku hlavy, zakázala mu paní Bonsová, aby k ní takto oblečen chodil na návštěvy. „Jsem Francouzka a vyznávám sekularismus. To už na mě prostě bylo příliš“, říká paní Bonsova. Jak se začal Nicolas více radikalizovat, docházelo uvnitř rodiny k dalším sporům. Když jednoho horkého letního dne kritizoval příliš vyzývavé oblečení své sestry, řekla mu jeho matka, že už překročil únosnou míru. „Nicolas mi na to odvětil, že se pravděpodobně nikdy nesetkáme v ráji. Od té doby také začal pravidelně hovořit o tom, jak je znechucen životem ve Francii a jak zde skuteční Muslimové údajně nemají prostor k životu“, říká paní Bonsova.

Nicolas se v červenci 2013 objevil na propagandistickém videu Islámského státu. Oblečen byl do černého muslimského oblečení a vystupoval pod jménem Abu Abd al-Rahman. „Jsem Francouz, moje matka i otec se rovněž narodili ve Francii. Moje rodiče jsou ateisté. Nemají žádnou víru. Děkuji Alláhovi, že jsem před třemi lety přistoupil na islám“, vysvětloval Nicolas a vyzýval „francouzské a evropské bratry“, aby jej následovali v boji proti Sýrii. Dále nabádal prezidenta Hollanda, aby stáhl vojáky z Mali a rovněž konvertoval k islámu.

Syn paní Bonsové zemřel před deseti měsíci v cizí zemi jako člověk, který se jí naprosto odcizil. Poslední měsíce před svou smrtí byl oním člověkem v dlouhém černém hábitu, který drží v ruce samopal a vyzývá k boji proti nevěřícím. „Moje dítě už se mi zpět nevrátí, ale mohu alespoň pomáhat ostatním“, věří paní Bonsova, která založila organizaci na pomoc ostatním rodičům nacházejícím se v obdobné pozici. „Vláda se na svět dívá černobíle. Každého, kdo vycestoval do Sýrie, pokládá za teroristu. Většina z nich jsou přitom jen zmatené děti a oběti zvůle džihádistů“, míní paní Bonsová.

Mladší sestra Sahry Mehenniové Kenza je však mnohem méně smířlivější a poslala ji na Facebook vzkaz plný emocí. „Sahro, jsi neuvěřitelně zlá. Jak si nás takto mohla opustit? Jak si tohle všechno mohla mamince a tatínkovi udělat? A to všechno pro tuhla zasranou válku, kvůli zemí, která je od nás tak daleko“.