Série glos Ondřeje Nečase k ukrajinské krizi začala dvacátého února, v den nejbrutálnějších střetů na náměstí Nezávislosti. „Hokej skončil, tak se teď všichni transformovali do odborníků na Ukrajinu,“ poznamenal v narážce na skončený olympijský hokejový turnaj. Úroveň debaty mezi emocemi ovládanými fanoušky je ale podle něj v obou případech zhruba stejná.

O dva dny později si Nečas povšiml jistých specifik uvažování ukrajinské opozice proti prezidentu Janukovyčovi. Vyznačuje se prý zejména svérázným přístupem k držením slova. „Podepsat dohodu, během pár hodin se podle ní neřídit a chtít pořád víc, to opravdu ukazuje vyspělost a západoevropský styl ukrajinské opozice,“ napsal.

Pak se zhruba na týden odmlčel, poté jej však zaujalo dění na Krymu, kde měla začít úřadovat „místní domobrana“, jejíž příslušníci ale byli nápadně podobní ruským vojáků. Rusko však trvalo na tom, že s nimi nemá nic společného. Nečas se přiznal, že tyto „kecy o ozbrojencích na Krymu“ ho baví. Zaujala jej zejména výzbroj, výstroj a ústrojová kázeň této domobrany, která z principu vzniká spontánně a improvizovaně.