Fotogalerie: - Na stopě pašerákům
Nejčastěji se pohybuje v Kamerunu, Čadu nebo Kongu. Ke svému adrenalinovému zaměstnání se dostal Arthur poté, co si nejprve jako dobrodruh procestoval značnou část černého světadílu a kontaktoval ty správné lidi z ochranářských organizací. Jeho první kroky proti pašerákům byly, jak sám říká, celkem dost naivní. I když po vypátrání překupníků poskytl policistům nahrané video zachycující prodej slonoviny, nic se jim nestalo a svému trestu dočasně ušli. Zatknout a odsoudit se je podařilo až později díky intervenci jedné soukromé společnosti.
„Vládní struktury bývají v afrických státech dost často zkorumpované, a proto je důležité spolupracovat raději s občanskými, neziskovými spolky, které berou ochranu životního prostředí daleko seriózněji. Já teď mimo jiné spolupracuji s mezinárodní organizací EAGLE (Eco Activists for Governance and Law Enforcement) a od loňského roku jsem převzal také koordinaci projektu na využití detekčních psů, kteří vyhledávají slonovinu a jiné produkty u pašeráků. Používáme belgické ovčáky, protože jsou skvělí a odolávají i africkým podmínkám. Ročně se snažíme v jednotlivých projektech organizace EAGLE usvědčit nejméně 52 překupníků v každé zemi, kde se pohybují. Tedy alespoň jednoho za týden,“ vysvětloval mladý ochranář a ještě se svěřil: „Slony jsem si vybral proto, jelikož zapojit se do boje za jejich záchranu v Africe se mi zdá být daleko vhodnější, než se věnovat komplikovanějším záležitostem, jako je nadměrný rybolov nebo postupný úbytek pralesů v tropech. Kdyby se podařilo prosadit v Asii několik důležitých politických rozhodnutí, včetně zákazu výkupu slonoviny, bylo by to pro nás ještě snadnější.“
Teroristé získávají dost peněz i z prodeje slonoviny
Na rozdíl od velmi rozšířeného názoru, že v Africe nemá lidský život valnou cenu, si to aktivista Arthur vůbec nemyslí. „Většinou se pohybuju po západní části Střední Afriky a tam není situace na většině území tak dramatická jako při občanských válkách anebo při řádění teroristů na východě Demokratické republiky Kongo, v Mali nebo Somálsku. Naprostá většina Afričanů je mírumilovná. Ověřuji si to často, kdy při kontrolách s našimi psy nebo zásazích proti překupníkům k násilí prakticky nedochází, spíše na nás jen křičí nebo nadávají. Ani samotní pytláci nebývají v mnoha případech žádní krvežízniví divoši. Vyskytují se ale výjimky jako například konžská „honorace“ jedné známé překupnické rodiny. Při razii proti nim jsem nedávno ve rvačce přišel o zrcadlovku, kterou jsem akci natáčel,“ konstatoval ochranář.
Ten se také podivuje nad tím, že světové mocnosti dlouho nic nepodnikaly s Islámským státem a ani s dalšími teroristickými organizacemi, které jsou na něj navázané, jako jsou například Boko Haram působící především na severu Nigérie a v Kamerunu nebo Al-Šabáb ze Somálska, který je odnoží Al-Káidy.
„Peníze na svoji záškodnickou činnost získávají teroristé v subsaharské Africe právě i z prodeje slonoviny nebo z drancování přírodních zdrojů, například dřeva, zlata či koltanu, což představuje velkou část jejich příjmů. Protože ohrožení přírodních zdrojů v Africe, včetně mnoha druhů zvěře, je už hodně akutní, myslím si, že bohaté světové velmoci by jí měly daleko více pomáhat. Ovšem jiným způsobem než tím, že budou velké sumy peněz posílat bez rozmyšlení tamním vládám. Některé totiž, díky absenci práva a chybějícím občanským společnostem, peníze rozkradou. Ta pomoc musí být uvážená a rozložená na delší léta. Je také nutné velmi tvrdě zakročit proti teroristům. Lidé pak nebudou už z Afriky tolik utíkat. Zlo se jednoduše nesmí tolerovat,“ doplnil Arthur F. Sniegon.
Sniegon: Uvažuji o tom, že oslovím některé české politiky
Současnou populaci slonů v Africe odhadují vědci tak na 300 až 400 tisíc, když ještě před sto lety jich bylo více než 10 milionů. Jejich počet začal opět rapidně klesat na počátku 21. století, kdy Čína a Japonsko vykoupily stovky tun slonoviny od jihoafrických států. „Sedmdesátá a osmdesátá léta byla pro sloní populaci pohromou, pak se obchod s jejich kly díky mezinárodnímu moratoriu v rámci úmluvy CITES (1989) na několik let zastavil. V současné době především Čína slonovinu znovu nakupuje ve velkém. A k regulérnímu obchodu se přidal i ten ilegální. Uvažuji o tom, že oslovím některé české politiky, snad i prezidentskou kancelář, jestli by při současných dobrých vztazích s Pekingem nemohli toto téma nadhodit a vyjádřit čínské straně nesouhlas s jejich tolerancí nejzávažnějšího vraždění slonů v historii,“ uvedl Arhur, který se kromě svých velkých plánů nyní zabývá i účinnou pomocí na lokální úrovni. Například pro záchranu poslední tisícovky slonů v Čadu pomáhá stavět okolo políček menších zemědělců bariéry ze včelích úlů. Divoké africké včely dokážou slony od ničení zemědělské půdy odradit a obyčejní lidé potom přestávají podporovat pytláky. Začínají si uvědomovat, že divoká zvířata jim pomůžou přilákat turisty, na čemž mohou profitovat.
Třinecký ochránce slonů také tvrdí, že i ve Střední Africe zná několik zemí poměrně bohatých na přírodní suroviny, jejichž obyvatelé by si tak mohli vcelku slušně žít jako třeba v nedalekém Gabonu. Jelikož tam ale většinou vládnou zkorumpovaní politici, kteří myslí jen na vlastní kapsu, bývá potom vše jinak. Stejně jako někteří jiní cestovatelé a politici říká i Arthur Sniegon, že větší pořádek panuje v těch afrických zemích, kde vládli dříve Britové. Naopak nejhorší bezpečnostní situace panuje v Demokratické republice Kongo (DRK), bývalé kolonii, kterou Belgičané spravovali tvrdou rukou.
Uprchlíkům musí pomáhat i bohaté arabské státy
Právě v Africe žili ještě donedávna v některých nearabských zemích vedle sebe křesťané a muslimové bez vážnějších konfliktů. To se ale v posledních letech změnilo, například v Nigérii nebo Středoafrické republice.
„Já si nemyslím, že islám je ve své podstatě špatné náboženství. Teprve, když se do něj zamíchá politika a různé mocenské zájmy začínají vznikat problémy, které pak mohou mít za důsledek i uprchlickou vlnu. Nikomu ze Somálska, severní Nigérie, Dárfúru nebo z východní části Demokratické republiky Kongo se nedivím, že chtějí tyto oblasti postižené terorismem opustit. Pokud bych se s nimi setkal a šlo by z evropského úhlu pohledu o zcela nekvalifikované lidi, snažil bych se jim asi vysvětlit, aby raději hledali svůj nový domov v některé sousední africké zemi, která je jim bližší než Evropa,“ vyjádřil se k horkému tématu současné uprchlické krize ochranář Sniegon.
Podobný názor zastává i k otázce azylové politiky vůči imigrantům v Evropě: „Lidem prchajícím ze zemí, jako jsou Sýrie, Irák nebo Afghánistán, je nutné pomáhat. Válčí se tam, vraždí a nedá se v těch zemích klidně žít ani pracovat. Morální povinnost pomoci nemá ale jenom vyspělá Evropa, nýbrž také okolní bohaté a stabilní arabské státy, jako jsou Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt či Spojené arabské emiráty, kteří beztak nové zaměstnance potřebují,“ prohlásil ekologický aktivista s tím, že určitě nejde vyloučit, aby se mezi miliony uprchlíků nedostali do Evropy i někteří extremisté.
„To by ale neměl být důvod k uzavření hranic pro všechny bez rozdílu. Terorismus si najde cestu i bez migračních vln, o tom jsme se přece přesvědčili už 11. září 2001 v USA, nebo snad ještě překvapivěji před dvěma lety v Norsku. Většina přistěhovalců, které znám v ČR i v Africe se snaží ve svém novém domově vždy tvrdě pracovat. Mnozí přijeli sice ilegálně, ale je jasné, že byli k tomu donuceni vážnými okolnostmi. To existující riziko přijetí zároveň i „černých ovcí“ zamíchaných do davu se musí eliminovat lepší kontrolou hranic a důsledným prověřováním přistěhovalců. Na tom by měly spolupracovat všechny evropské státy zároveň i s Tureckem,“ ještě dodal Arthur F. Sniegon.
Psali jsme:
autor: Jan Štěpán
