Horská osada Cínovec v Krušných horách patří mezi vylidněné vísky, které jsou poznamenané historickým odsunem Němců po druhé světové válce. Býval zde hraniční přechod, čemuž dodnes odpovídají penziony, kasina a vietnamská tržiště s převažujícími německými nápisy. Lidmi se to tu ve dnech podzimního mrholení příliš nehemží, nepočítáme-li automobily přejíždějící hranici obou států. Ve vesničce se zhruba 120 obyvateli, do níž už ve středověku pronikali hledači cínu, lze potkat víc vietnamských trhovců než kolemjdoucích. Další vylidnění totiž místo postihlo v druhé půlce minulého století právě kvůli ukončení těžby, kdy po dnešním „lithiovém boomu“ ještě nebylo ani památky.

Těžba ano, ale ne „o nás bez nás“, milá hovada

Restaurace Diana je jedním z prvních pohostinských podniků, na který narazí řidiči po vjezdu do obce starým hraničním přechodem z německé strany. Postarší Jiří, který zde pracuje, nemá problém říct svůj názor na politické hrátky předváděné vládním establishmentem kolem zásob lithia. „Jestli to prodají australské firmě, tak jsou to hovada,“ zní první nekompromisní verdikt. Proč? „Prodají to zbohatlíkům, ale český národ? Zase nic. Když jsem to poprvé slyšel, tak jsem si řekl, že nejsou normální,“ kroutí hlavou a dodává, že podobný názor má podle něj většina zdejších.

Jedeme se podívat na opačný okraj obce do míst, kde se vyskytuje odkaliště jako pozůstatek někdejší těžby, respektive ukládání kalů po úpravě rudy. Tento dobývací prostor patří Cínovecké deponii, kterou přes finanční skupinu RSJ ovládá miliardář a matematik Karel Janeček. Opravdu na první pohled nijak zvláštní místo. Haldy jsou zarostlé a splynuly s okolní krajinou. Nic, co by dávalo tušit, že by se zde už klidně mohla připravovat těžba, protože Janečkova korporace, na rozdíl od „Australanů“, od letoška vlastní potřebná povolení od báňského úřadu.