Psycholožka Jiřina Prekopová, která žila dlouho v Německu, říká, že z žen jsou muži, otcům chybí autorita a děti jsou chudáci. Jak se díváte na dnešní rodinu? Je v krizi?

Rodina je nesporně vždycky odrazem společnosti jako celku, ale neřekla bych, že teď je nějaká krize. Kdybychom se podívali na rodinu ve středověku nebo v době nějaké světové války, mohli bychom stávající rodinu považovat za vlastně docela výbornou, funkční, zajištěnou sociálním systémem. Myslím, že není žádná krize, že vždycky byl určitý počet fungujících rodičovských dvojic a určitý počet méně funkčních. V některých obdobích se nefunkční dvojice nerozváděly, třeba z finančních nebo společenských důvodů, protože by byly zatraceny církví, nebo by pak ve společnosti neobstály jejich děti, kdyby byly z rozpadlých rodin. My máme štěstí, že žijeme ve společnosti, která je velmi tolerantní a má velkou tendenci ke svobodě, ke svobodomyslnosti, možná až trochu přehnanou. Je to dáno tím, že žijeme v bohaté společnosti, kde i lidé z neúplných rodin, třeba matky samoživitelky, jsou víceméně ekonomicky zajištěni. Někdy se jim dokonce daří lépe než v manželství, kde je jeden z dvojice alkoholik nebo patologický hráč a odčerpává rodině finance. Souhlasila bych tedy s paní doktorkou Prekopovou, že rodina prochází v současnosti velkou změnou, dochází ke změně rodičovských rolí, otcovské a mateřské, a že to přináší společnost jako celek.

Skutečnost, že jsme ve společnosti dostatku a většina populace v Evropě, nejen v České republice, žije ve městech, přináší s sebou i fakt, že fyzickou práci si lze koupit, nebo ji nahradit službami či různými stroji. S tím souvisí, že fyzická síla muže je trochu devalvovaná. Je řada žen, které si myslí, že muže de facto nepotřebují a život si prožijí po svém, nemusí se snažit o koncensus s partnerem. Věří, že jako matka, která vychovává dítě sama, obstojí. Ale obstojí jen do okamžiku, než nastane nějaký klimatický či jiný problém, katastrofa, třeba povodeň nebo nedostatek zdrojů, blackout, při kterém by zhasly všechny naše mašinky. Myslím, že by se pak společnost pokorně vrátila k tradičnímu rozdělení rolí: to znamená muž, který je silný, ochraňuje, vyhledává lepší zdroje, unese i větší děti, když se rodina přesouvá. Teď jsme mohli vidět při migrační vlně do Evropy, jak tátové na cestách nesou těžká břemena, jak jsou na nich navěšeny děti, jak se rodina rozděluje podle tradičních vzorců, jak je známe z historie.