Ale tihle chlapíci vám nedají pokoj, až si nakonec sami uzmou vaši ruku a během pár sekund na ní máte tuhle „ozdobu“. Teď už musíte platit. Někdo dává padesát centů, někdo euro dvě. „Odkud?“ snažím se vyzvídat na dobře urostlém a velmi moderně oblečeném chlapíkovi černém jako noc. „Keňa,“ zubí se nad podarovaným eurem a už zase pokračuje v nekonečném „lovu“.

Pod dohledem armády i policie

Do dómu, tedy katedrály Narození Panny Marie, se vine od rána několikasetmetrový had lidí z celého světa, který trpělivě čeká na detailní osobní prohlídku od místní policie. S již koupenou vstupenkou musíte projít rámem, pak ukázat tašku či batoh a poté ještě projít osobní prohlídkou. To sice trvá, ale bezpečnost návštěvníků i unikátní stavby je prostě priorita. Na toto ještě dohlížejí vojáci se samopaly. Daň bezpečnosti v jednadvacátém století. A to ještě nad centrem krouží monitorovací vrtulník a hovoří se o využití hned několika dronů.

Jen pár set metrů dál v podivně ztichlém nádvoří hrají kluci fotbal. „Damaskus,“ zubí se jeden z nich, asi desetiletý, a kope do mičudy jako divý. Jenže adeptů na hráče byť jen místních fotbalových klubů je tady přehršle. Ale znáte to o té naději, která umírá poslední…Pokračuje-li člověk dál v prohlídce města, jistě nevynechá zdejší „castel“, tedy hrad Sforzesco, a i tady nemůžete minout italské vojáky s ostře nabitými zbraněmi, opodál stojící státní policisty a nechybějí ani „měšťáci“. A pořád někdo z nich tady projíždí v autě. „No foto,“ hrozí na mne jeden z vojáků, když si dělám snímeček. Nu, to není jako čestná stráž na Pražském hradě… Oběma rukama se omlouvám a typicky po česku se kradmo dívám, jestli alespoň něco vyšlo. Vyšlo…

Srovnat nesrovnatelné

Cesta do města módy a designu, druhého největšího města Itálie, mne přivedla také na velkou prestižní sběratelskou akci MILANOFIL. Raději nebudu a snad ani nechci srovnávat služby italské pošty a vše, co nabízí potenciálním i malým sběratelům. Kromě výstavy a burzy parádních starých gramodesek a neméně parádních italských aut ze „zlatých šedesátek“ zde organizátoři, aby přitáhli co nejvíce lidí (vstupné bylo zdarma), připravili také besedu s italským kosmonautem Robertem Vittorim, který byl třikrát ve vesmíru – dvakrát startoval z Bajkonoru v ruském Sojuzu, jednou s raketoplánem z USA. Vždy na mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Spolupráci s Rusy i Američany si nemůže vynachválit a prý jen má obavy, aby nedošlo k ochlazení mezinárodních vztahů i na kosmických projektech. Zatím to naštěstí prý tak nevypadá. Pro českého návštěvníka, „zblázněného“ protisovětskými a protiruskými výpady nejrůznějších médií a lidí bylo překvapením, že na čestném místě nad kosmonautem byl obrázek Jurije Gagarina se Sergejem Koroljovem (mimochodem narozeným na Ukrajině). Pro Italy je to ikona. Pro některé z nás zapomnění…