Tehdejší události jsou podle Jirouše stále velmi citlivé. V Číně se ale o nich nesmí hovořit.

„Obraz je takový, že studenti protestovali na náměstí v Pekingu. Bylo to ale celonárodní hnutí. Protesty probíhaly v dalších alespoň 300 městech. Samozřejmě v Tibetu nebyly, protože tam už bylo vyhlášeno stanné právo. I před rokem 1989 tam byly problémy. Strana si držela přísnou kontrolu. Tamější premiér byl jeden z nejzkorumpovanějších a nejbohatších osob v zemi. Tak trochu to vyvolává asociaci s naší současností. Ačkoliv to začalo pár tisíci studenty v Pekingu, pak se na to nabalovali dělníci, jejich profesoři a intelektuálové a pak se přidávaly i bezpečnostní složky. Lidé viděli tu zkorumpovatelnost a jak ti „stařešinové“ si užívají svých prebend, získávají z obrovské práce dělníků, a i když je takzvaně země lidová, tak lid z toho nic nemá,“ popsal tehdejší situaci mladý sinolog.

Banda negramotů ve vojenském

„Vláda jim dala jen jeden prostor na dialog a ten skončil nesmyslnou hádkou. To byl záměr, protože ve straně probíhaly boje mezi konzervativci a liberály. Tamní liberálové ovšem nejsou profeministicky založení nebo že by hájili práva homosexuálů,“ konstatoval host.

Proč nakonec vjely tanky do Pekingu? „Protože zvítězili konzervativci v čele s Teng Siao Phingem. Ten byl do určité míry absolutním vládcem Číny a měl vedle sebe loajálního premiéra a k sobě nakloněnou armádu. Během protestů se ukazovalo, kdy byli u kormidla liberálové. Ale v polovině května už bylo jasné, že zvítězili konzervativci a že je konec. Poslední skupinky studentů, kteří zůstali na náměstí, nevěřily, že by lidová armáda mohla zasáhnout. Lidi se tam nebáli být i přes stanné právo. Když přijel první vojenský transportér na to náměstí, tak si studenti pořád neuvědomili nebezpečí, a proto jej zapálili,“ vyprávěl zaujatě Jirouš. „To zase šokovalo armádu, která nepočítala s tím, že se jí postaví někdo na odpor. Podobně jako v roce 1968 u nás byla do Pekingu vyslána armáda, která vůbec netušila, co se děje, deset dní před zásahem byla udržována v informačním embargu. Tvořili ji lidé, kteří nebyli z Pekingu a neměli tam příbuzné. Někdo dokonce uvádí, že to byla „banda negramotů“. Nikdo vlastně neví, kdo to byl.“