V noci z 20. na 21. srpna 1968 se do Československa začalo hrnout půl milionu vojáků Varšavské smlouvy, pozemní cestou i vzduchem. Armády pěti států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem pod záminkou internacionální pomoci bratrskému socialistickému Československu obsazovali zemi, která chtěla žít svobodněji, než do té doby mohla. Co vlastně bylo snahou invaze vojsk do Československa? Především šlo o to potlačit reformní proces známý jako Pražské jaro.
Lidé se o invazi dozvídali hlavně z vysílání Československého rozhlasu. Ten nejprve několikrát odvysílal provolání všemu lidu, pak se z Vinohradské třídy začala ozývat střelba sovětské pěchoty. Zhruba v devět hodin ráno pak rozhlas utichl a přešel do ilegality, štafetovým způsobem se utajeně vysílalo z různých míst.
Jak dnes připomíná ve svém zpravodajství rozhlas, redaktoři tehdy přišli o dálnopis, budovy rozhlasu v Praze i regionech postupně obsazovali vojáci. Většina sdělení se vysílala opakovaně tak, aby se lidé, kteří své přijímače různě ladili, dostali k informacím.
Primátor Brna Onderka uctí památku
Nejenom v Praze se ale konají pietní akty. Oběti sovětské okupace si dnes připomenou například také v Brně. V roce 1968 a následně při demonstracích o rok později byli v tamních ulicích zastřeleni čtyři lidé.
Dnes je připomínají pamětní desky na místě jejich smrti. „Položením kytic uctí u pamětní desky Danuši Muzikářovou osobně primátor Roman Onderka. Poté položí kytici také u pamětní desky Stanislava Valehracha. Kytice k pamětním deskám položí dnes také 1. náměstek primátora Robert Kocián a náměstkyně Jana Bohuňovská," řekla k tomu por Radiožurnál Soňa Haluzova z brněnského magistrátu.
Tanky vjely v srpnu 68 i do jiných měst
Mezi dalšími obsazenými městy je například i Liberec, či Kutná Hora. Tam srpnové události sledoval i filmový dokumentarista Bohuslav Kučera.
„Já jsem 21. srpen 1968 prožíval ještě jako tehdejší pracovně-kulturní s filmovou kamerou, protože jsem byl dlouholetým filmovým kronikářem ve městě. Nebylo to bez rizika. Můj kolega při tom mohl přijít dokonce o život, když se na něj rozeběhli vojáci se samopalem a málem ho zastřelili. Od toho momentu si člověj vlastně uvědomil, že legrace končí," zavzpomínal filmový dokumentarista Bohuslav Kučera na situaci v Kutné hoře.
V Liberci zase připomínají akce vojsk dones patrné střely na liberecké radnici a pamětní desky.
Vorobjov odjel jako poslední v roce 1991
Rozhlas ve své reportáži vzpomněl i na slova generála Eduarad Arkadijeviče Vorobjova. Právě on do tehdejšího socialistického Československa přišel spolu s okupačními vojsky v srpnu 1968 a jako poslední sovětský voják je v létě 1991 opouštěl. Od roku 1987 tu působil jako velitel Střední skupiny vojsk, a měl zcela jasný úkol.
„Můj úkol spočíval v tom, že jsem měl udržovat stav bojové pohotovosti nebo bojeschopnosti střední skupiny vojsk na úrovni, která by v případě nutnosti zajistila plnění bojových úkolů a to tak, že samostatně. Společně s československou lidovou armádou nebo v celkovém složení vojsk Varšavské smlouvy," dodal k tomu generál Vorobjov.
Čtěte také:
- Mladí, neklidní a vystrašení. Politici vzpomínají na srpen 1968
- Sedmiletý Kalousek chtěl vítat Rudou armádu. Zastavili ho rodiče
- P. Sobotka: V roce 1968 jsem zachraňoval zmasakrované Čechy
- Česko si připomíná invazi z roku 1968
- Lidé vzpomínají na 1968. S nimi i Sobotka a Parkanová
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: olb
