Cílem těchto změn má být podle našich německých sousedů motivace chovat se ekologičtěji. Tedy, aby si lidé místo do auta se spalovacím motorem raději sedli třeba do elektromobilu. Pikora upřesňuje, že zpočátku by se za jednu tunu oxidu uhličitého CO2 mělo platit 35 eur, sazba by postupně rostla a v roce 2030 by už činila 180 eur. „V přepočtu na koruny by to u nafty znamenalo zdražení nejprve o necelé tři koruny na litr. V roce 2030 by už byl litr nafty dražší o 15 korun,“ upřesňuje ekonom.

Problémem elektrických aut je však vysoká cena, která ekonomicky nedává při současných cenách smysl, dodává Pikora. „Pořizují si je jen ti, kteří trpí ekologickou úzkostí,“ říká s tím, že není stoprocentně ekologické žádné auto – ani elektroauto. „Ve chvíli, kdy provoz normálního auta podraží o třetinu či polovinu, situace se otočí ve prospěch elektroaut,“ vysvětluje ve svém článku „Se zelenými dotacemi a zelenými daněmi vzhůru k zelenému úpadku“.

Takovou srandu však musí někdo zaplatit. A tím někým budou všichni, nejen řidiči. Téměř všechno zboží je totiž dopravováno auty, doprava bude s vyšší daní dražší, což se projeví v ceně veškerého zboží. To prý náramně vyhovuje centrálním bankám, které mají ve většině zemí světa problémy s nízkou inflací.