„Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno,“ půjčil si Shanaáh úvodem citát Tolkienovy elfské hrdinky Galadriel. Podle jeho názoru cítí v našem skutečném světě mnoho lidí obdobný neklid a úzkost ze změn, které se odvíjí čím dál rychleji. Následně se zamýšlí nad globalizací a jejími dopady na lidstvo, nad napětím, jež vyvolává systém založený na spotřebě, nad propastmi, zejména majetkovými. A nechybí ani slova o systému hodnot, který se dle jeho názoru zdá být realitě opačný než ten, který je nám vštěpovaný.

„Období společenského neklidu se opakují. A tedy i to, že se v různých obdobích snažili intelektuálové obdobný společenský neklid popsat. A právě z tohoto zjištění pramení můj vlastní neklid. Nejsem totiž schopen dohlédnout smyslu popisování a analýz něčeho, co se vlastní silou odvine nezávisle na sloupcích knih a sborníků, pokud tedy vyloučím uspokojení ze samotného intelektuálního úsilí. Protože jestli kdy byli intelektuálové respektováni a jestli kdy měli alespoň nějaký vliv na průběh událostí, pak dnes, alespoň v naší zemi, jsou intelektuálové zesměšňováni, dokonce přímo nenáviděni,“ spekuluje Shanaáh. 

• Původní text ZDE

Jeho vlastní neklid prý pramení také z toho, že nedokáže posoudit, zda věci nakonec dopadnou dobře, nebo zda se řítíme do nevyhnutelné katastrofy. „Nemohu si vybrat mezi nadějí a láskou na jedné straně a pesimismem a skepsí na straně druhé. Některé drobné důkazy mezilidské solidarity a nezištnosti, které lze nalézt téměř každý den, přidávají písek na vahách na straně naděje. Jsem si jistý, že drtivá většina lidí by se pokusila zachránit tonoucího člověka, i kdyby dopředu věděli, že je jím muslimka, židovka, Romka nebo lesba,“ zmínil. Dodal však, že většina lidí také dokáže odvrátit zrak od masového vraždění nebo umírání.