Výuka totiž nesmí být náročná, aby děti nestresovala, píše Bašta v ironickém tónu. Proto je třeba omezit krasopis, matematiku, zjednodušit gramatiku a především odstranit jakýkoliv náznak disciplíny, toho nejhoršího dědictví dob minulých, převážně totalitních. Podle Bašty dokonce již vadí i školní zvonění, neboť děti stresuje.

„Cestu ke světlým zítřkům názorně ukazuje inkluze, dnes prosazovaná vlastně i v mateřských školkách – normou bude úroveň dvouletého dítěte, ty tříleté a čtyřleté se jejich tempu budou muset přizpůsobit. Dostanou tak patřičnou průpravu pro základní školu, kde rychlost a kvalitu výuky již dnes určují ti nejpomalejší a nejhůře vychovaní a vychovatelní,“ píše dále Bašta.