Nečekané: Martin Koller vychválil ministra Metnara

Je to k neuvěření, ale svět je plný překvapení, výjimečně i pozitivních. Tentokrát musím pochválit dokonce i ministra Metnara, byť bez velkého nadšení. Nikoli proto, že bych snad k němu zahořel chlapskou láskou Jakuba Jandy či morálně čistého lidovce Hermana, přítele sudeťáků, nebo dokonce samozvaného kněze Halíka, přítele Drahoše. Nikoli proto, že bych mu odpustil Marákeš a další protinárodní tahy současné oligarchické a euromarxistické vlády. Rovněž jeho přístup k Svazu bojovníků za svobodu páchne pangermánským euromarxismem. Nicméně je třeba posuzovat spravedlivě a z hlediska akvizic a vyzbrojování naší armády již podruhé rozhodoval správně. Tím se výrazně liší od své vševědoucí předchůdkyně, blondýny hrající si na vojáky se svojí LGBT fenou. Stačí připomenout, že vyhodila z práce špičkového odborníka, ředitele výzkumného ústavu v Brně Šafáře za to, že si dovolil říci pravdu. Vzorová euromarxistická pravdoláskařka milující pravdu. Poprvé Metnar správně rozhodl v případě praxí prověřených radarů středního dosahu MMR izraelské společnosti IAI, které naše armáda potřebuje víc než cokoli jiného. Ve své třídě jsou nejlepší na světě, protože izraelští konstruktéři dokážou spojit špičkové ruské i americké technologie. Včera, 27. 3., opět Metnar správně rozhodl z hlediska zadání parametrů k akvizici pásových bojových vozidel pěchoty (dále BVP) pro naši armádu.

Ne že bych Metnara podezříval z vojensko-odborné geniality, téměř nepiju a drog jsem se nikdy nedotkl. Je to bývalý policista zabývající se politicko-mediálně správnými případy za ministra Peciny a rovněž dočasně jeden z vedoucích kádrů údajně vlasteneckého hnutí BOS zelených mozků, vydatně podlézajících euromarxistickému oligarchovi. Nicméně se zdá, že Metnar má dostatek rozumu, aby poslouchal rady odborníků, a nemá zájem se namočit do nějakých korupčních afér či sexuálních ostud. Evidentně poslechl a akceptoval názory jak vojáka s dlouholetou praxí generála Opaty, tak vojenského šéfa výběrové komise plukovníka Gazdy a jeho týmu, kteří si mohli BVP prohlédnout, případně vyzkoušet opakovaně v roce 2017 ve Vyškově a v minulém roce v Paříži. I tím Metnar výrazně převyšuje mnohé svoje znalostně omezené předchůdce, především blondýnu Šlechtovou s Rambohafíkou, slouhu německých zájmů Stropnického a specialistu na slavnostní nástupy a kladení věnců Picka, z něhož neudělaly zodpovědného odborníka ani generálské hvězdy.

Zde bych připomněl svůj nedávný článek z 24. 2. zaměřený právě na přezbrojení naší armády bojovými vozidly. Šlo o reakci na typicky mainstreamový internetový diletantský výplod s názvem „Je nejdražší projekt v historii ČR odsouzen ke krachu“, zveřejněný v plátku Ekonomický Deník s podpisem Jiřího Reichla, i když autorem byl pravděpodobně nějaký jiný redaktorský pisálek, neméně odborně nezdatný. Nejrychleji se dá najít na Googlu pod: martin koller právě dnes.

Samozřejmě očekávám kritiku na téma, že armádu nepotřebujeme. Nicméně armáda je jedním z jednoznačných symbolů státu, stejně jako hranice či území národa, vlajka, národní hymna, jazyk a historie, v Evropě i křesťanství. Jak v době první světové války a odboje proti pangermánskému Rakousku, stejně jako v době euronacistického pangermánského protektorátu a zahraničního odboje proti němu, byla symbolem odporu právě armáda, počínaje legiemi. Její aktuální realita, složení a nasazení je závislé na politicích, které si občané zvolili. Resort obrany by měl být funkčním pracovištěm státní správy s dominujícím generálním štábem a bojeschopnými vojáky a dalšími uniformovanými specialisty, nikoli úřadem sociálního zabezpečení se stovkami zbytečných protekčních povalečů v civilu i úředníků v uniformě, především na ministerstvu a jeho odboru komunikace a propagace. Na ty by měla směřovat kritika, nikoli na vojáky, kteří nasazují zdraví a životy, takže potřebují kvalitní výzbroj a vybavení.

Dále očekávám kritiku na téma vyhozených peněz na výzbroj oné zbytečné armády. Zde je třeba připomenout důležitý faktor domácího zbrojního, oficiálně obranného průmyslu, který vytváří pracovní místa, disponuje mnoha obtížně nahraditelnými odborníky, napomáhá transferu technologií a technologickému rozvoji na rozdíl od montoven, lisoven a pěstění řepky. Nelze přehlédnout, že právě domácí zájem zajišťují v maximální míře oficiálně vyhlášené podmínky výběrového řízení na pásová BVP. Vozidla se budou vyrábět u nás a koordinátorem bude armádní vojenský opravárenský podnik VOP CZ v Šenově. To, že již nedisponujeme vývojem a výrobou vhodných motorů a automatických kanonů pro současná BVP, patří k chybám minulosti. Nicméně například části zaměřovačů pro typ CV90 od BAE Systems se vyrábějí u společnosti Meopta ve spolupráci s dalšími domácími výrobci. Hlavně pro samohybný minomet Mjölner (kladivo boha Tora) na podvozku CV90 se vyrábějí na Slovensku. Rozhodně jsou pro nás prospěšnější finance vynaložené na zbrojní průmysl, bojeschopnou armádu a funkční policii než na politické neziskovky sloužící cizákům, solární a větrníkové ekozlodějiny, nekonečné stavební projekty a opravy typu D1 či opakovaně na stejných místech rozkopané Prahy a arogantní byrokraty v Bruselu.

Zadání a dodavatelé

Realistické zadání je výsledkem faktu, že se při něm konečně prosadil názor odborníků a uživatelů budoucích BVP, zatímco úředníci byli zatlačeni do pozadí. Přestaly podivné, vesměs diletantské mediální tlaky a další jednostranné zvýhodňování zcela nevhodného německého BVP Puma společnosti PSM, dokonce i v armádním výzkumném ústavu ve Vyškově. V rámci prezentace pro média v červnu 2017 došlo k tomu, že Pumu předváděla vycvičená osádka Bundeswehru, což se logicky projevilo při střelbě, zatímco ostatní vozidla firemní technici a údržbáři. Dále bylo zfalšováno hodnocení vozidel, které napsali vojáci. Pumu prosazuje domácí společností GLOMEX, o níž jsem na generálním štábu neslyšel a na internetu nečetl mnoho dobrého, přičemž spolupracuje s médiem Security Magazín, které se prezentuje články nevalné hodnoty na Seznamu.

Z hlediska pravděpodobně neúplných zveřejněných požadavků na BVP pro AČR vyplývá, že vozidla mají přepravovat řidiče, velitele, operátora výzbroje a osm vojáků. Z nich šest má tvořit družstvo a dva jsou specialisté. V podstatě to může znamenat i osmičlenné družstvo, které přepravují kolová bojová vozidla pěchoty Pandur II zavedená do naší armády. Tím je zajištěna systémová zaměnitelnost družstev a vozidel. Dále bylo rozhodnuto, že hlavní výzbroj BVP má být soustředěna v osádkové věži. V ní obvykle sedí velitel a operátor zbraňových systémů, zjednodušeně střelec. Tím odpadly snahy prosadit bezosádkové věže, případně zbraňové stanice s nekrytou výzbrojí, které používá i část současných BVP. Nicméně praxe ukázala, že osádkové věže mají vyšší bojovou hodnotu. Mezi původními, v podstatě neoficiálními požadavky, byla rovněž věž vyráběná stejným výrobcem jako podvozek s pancéřovou korbou. Hlavní výzbroj lafetovanou ve věži má tvořit stabilizovaný automatický kanon ráže 30 mm. Zde výběrový tým vyšel pravděpodobně logicky z faktu, že zavedená bojová vozidla Pandur II mají ve výzbroji americký automatický kanon Bushmaster ráže 30 mm. Zbraň je sice drahá z hlediska nákupu i provozu, ale spolehlivá, účinná, používaná mnoha armádami a nabízí nejširší spektrum munice. Předpokládá se využití aktivní ochrany zesilující balistickou odolnost a logicky komunikační systémy přenosu dat C4I kompatibilní s jinými armádami NATO. Vychází se z životnosti minimálně 30 let s možností dalších modernizací. Vozidla splňující zadání budou podrobena praktickým zkouškám. Oficiálně nebyl zmíněn požadavek poměru koní či kilowattů na tunu hmotnosti z hlediska mobility na bojišti. Plavání se vzhledem ke hmotnosti vozidel nepředpokládá. V původním předběžném zadání byl rovněž požadavek historie vozidla a jeho zavedení do výzbroje armád. Je to logické, protože žádná armáda se nechce stát zkušebním polygonem nového zahraničního vozidla, které nemá praxi a není zavedeno do výzbroje, nejlépe v zemi, kde se vyrábí. Stačí si připomenout podivné vítězství kolového bojového vozidla pěchoty Pandur II, kde naše republika zaplatila vývoj osmikolové verze z původní rakouské šestikolové, přestože například osmikolová vozidla Rosomak od společnosti Patria se ukazují jako bojově hodnotnější. Důležitým faktorem je samozřejmě cena, ale rozhodně by nemělo dojít k situaci, kdy cena se dostane do konfliktu s bojovou hodnotou. Stejně sporný je nákup transportních letounů CASA při srovnání s typem Hercules.

Požadavky versus nabídka

Požadavky zcela evidentně splňuje BVP CV90 MkIV CZ společnosti BAE Systems. Je ve verzích I až IV zavedené ve výzbroji několika armád, bylo nasazeno v Afghánistánu, vyrábí se v několika verzích, je vyzbrojeno kanonem Bushmaster ráže 30 mm, je možné je vybavit komunikačními systémy kompatibilními s armádami NATO, přepravuje 3 + 8 vojáků, má perspektivu z hlediska modernizace a zálohu výkonu motoru. Česká filiálka společnosti BAE Systems kooperuje s řadou českých a slovenských podniků včetně VOP CZ, který disponuje výrobními kapacitami. CV90 uspěl ve výběrovém řízení v Kanadě proti starší verzi vozidla ASCOD. V roce 2017 ve Vyškově bylo CV90 nejrychlejší, překonalo nejvyšší překážku a bylo na druhém místě v přesnosti střelby za zvýhodněným typem Puma. CV90 bylo prezentováno ve verzích s osádkovou i bezosádkovou věží.

Vozidlo Lynx KS42 společnosti Rheinmetall existuje v současnosti v prototypech či funkčních vzorech, a to ve dvou verzích. Jde o bojovou a víceúčelovou variantu s flexibilní možností konstrukce různých subverzí. Historii a bojovou praxi Lynx nemá. V současnosti se účastní výběrového řízení v Austrálii, což pravděpodobně ovlivní budoucnost jeho výroby a komerční realizace. Nicméně australský generál odpovědný za akvizici se údajně vyjádřil, že Austrálie nebude zkušební platformou neznámého typu. V bojové verzi přepravuje Lynx 3 + 8 vojáků, výzbroj může tvořit kanon Bushmaster ráže 30 mm, komunikační prostředky mohou být kompatibilní s NATO. Vozidlo bylo v Paříži roku 2018 prezentováno s bezosádkovou věží, nicméně výrobce uvádí, že použití osádkové věže je možné. Zda takovou věží reálně disponuje, nebylo publikováno. Hmotnost bojové verze je vyšší než 40 tun. Už původní lehčí verze KF31, přepravující 3 + 6 vojáků a prezentovaná ve Vyškově, příliš neuspěla z hlediska mobility. Nová verze je delší a samozřejmě těžší. V současnosti se výrobce snaží o přípravu výroby výkonnějšího motoru u společnosti Liebher. Nicméně vývoj má být údajně ukončen až v roce 2022, takže sériová výroba by mohla být zahájena někdy v tomto nebo následujícím roce. To by posunulo přezbrojení AČR novými pásovými BVP na rok 2025. Možnosti a rozsah kooperace společnosti Rheinmetall s českými subjekty z hlediska možné výroby nebyly publikovány.

Vozidlo amerického konsorcia GDELS s označením ASCOD 42NG vychází z typu Ulan zavedeného v rakouské armádě a vyráběného rovněž ve dvou verzích ve Španělsku jako Pizzaro a Pizzaro II. Z hlediska prezentace a případné výroby spolupracuje GDELS s domácím Holdingem CSG/TATRA, který disponuje výrobními kapacitami. Ve Vyškově byla roku 2017 prezentována lehčí verze ASCOD 36 přepravující 3 + 6 vojáků. Vozidlo mělo tehdy nižší mobilitu ve srovnání s CV90 a výzbroj tvořil jeden ze dvou prototypů bezosádkové věže Samson II s kanonem Bushmaster ráže 30 mm. Tento prototyp byl pouze demonstrační, druhý funkční se účastnil výběrového řízení s vozidlem Boxer v Litvě. Díky doslova stachanovskému výkonu izraelských zbrojířů a zapůjčené munici se podařilo zúčastnit střeleb. Ulan i Pizzaro II přepravují 3 + 8 vojáků a mají osádkové věže. Vozidla ASCOD zvítězila ve výběrovém řízení pro britskou armádu, kde se rozbíhá výroba několika verzí s názvy Ajax, Ares a další. Britové nakonec u bojové verze upřednostnili osádkovou věž. Vedení GDELS dlouho doufalo, že v zadání pro AČR bude bezosádková věž, nicméně odborníci rozhodli jinak. Již na přelomu roku byl zahájen vývoj a výroba prototypu verze 42NG s novou osádkovou věží vybavenou kanonem Bushmaster ráže 30 mm. Nicméně základna a klec této věže se nevešly do starší verze 42, aniž se počet přepravovaných vojáků snížil na 3 + 6. U typu 42NG se proto jedná o prodloužení pancéřové korby o zhruba 60 cm. Tím logicky vzroste hmotnost vozidla a sníží se pohyblivost, pokud nebude použit výkonnější motor. Návštěva ve výrobním závodě v Seville byla umožněna pouze vybraným, převážně mainstreamovým novinářům, autorovi tohoto článku nikoli, takže může hodnotit pouze ze zprostředkovaných informací a na základě znalosti konstrukce obrněné techniky a jejích výpočtů. ASCOD42NG je stejně jako Lynx prototypem, nebo funkčním vzorem bez historie a bojového nasazení.

Vozidlo Puma obchodní společnosti PSM je de facto výrobkem společností KMW a Rheinmetall. Jeho prezentaci zajišťuje již výše zmíněná společnost GLOMEX. Vyrábí se pouze v základní bojové verzi, má pouze bezosádkovou věž Lance a převáží 3 + 6 vojáků. Vývoj trvá již 14 let a dosud není Puma plně zavedena do výzbroje Bundeswehru. Stále odsouvané zavedení do výzbroje a nahrazení typu Marder se předpokládá v roce 2022. Vznikly problémy z hlediska přepravy vyšších vojáků a komunikační techniky. Vozidlo váží přes 42 tun a je stejně velké jako konkurenční typy a zároveň téměř dvojnásobně drahé. Podmínky zadání nesplňuje a s velkou pravděpodobností ani splňovat nebude.

Budeme čtenáře informovat o dalším vývoji. Rozsáhlejší články budou zveřejněny v novém časopisu ARMBET (Armády-Bezpečnost-Technika), jehož první číslo vyjde v dohledné době.