„Absurdní! Splněný sen amerických neokonzervativců,“ komentoval Krejčí úterní sestřelení ruského bombardéru Tureckem a dodal, že je v tom tragédie politiky, protože absurdita a plánování se nevylučují. „Především je zřejmé, že Rusové takovou akci z turecké strany neočekávali,“ poznamenal s tím, že podle něj není důležité, zda Rusko narušilo turecký prostor nebo ne, protože Moskva vnímala Ankaru jako spojence, a tak by případné narušení vzdušného prostoru nemělo nepřátelský charakter.

„Turecký úder do zad byl zcela neadekvátní. Takové události se řeší diplomatickou nótou, případně mediálním divadlem. Ne sestřelením letadla a zabitím vojáků,“ vysvětlil a podotkl že je absurdita v tom, že rusko-turecké vztahy měly až doposud charakter takzvaného strategického partnerství. „Turecko nepřistoupilo na západní sankce vůči Rusku. Rusko je druhým největším obchodním partnerem Turecka. Ankara s Moskvou uskutečňují projekt Turecký potok – dodávku plynu do jihovýchodní Evropy, která je nejvíce ohrožena blokováním plynovodu přes Ukrajinu. V Turecku staví Rosatom jadernou elektrárnu, která by měla zůstat ve vlastnictví ruské firmy. Rusko a Turecko mají dohodu o bezvízovém styku,“ popsal a dodal, že selhaly všechny linie, které jsou určeny k předcházení takovýmto incidentům, a to proto, že někdo chtěl, aby to nefungovalo.

„Rusko informovalo dopředu o akci svých letců Spojené státy, které vedou koalici 12 zemí, jejímž členem je i Turecko. Buď tuto informaci z Washingtonu Turecku nepředali, nebo byla využita k tomu, aby bylo naplánováno setkání ruského bombardéru a tureckého stíhače. Nemluvě o tom, že let ruského bombardéru byl jistě vojáky NATO v Turecku monitorován,“ vyvrátil Krejčí následně spekulaci o tom, že si turecká strana mohla myslet, že jde o syrské stroje.

Nejsou aktivisté jako aktivisté