Nejvíce, tedy celých 9 439 korun zaplatí obyvatel Jihočeského kraje, nejméně pak obyvatel kraje Plzeňského, pouhých 2 846 korun. Asi není náhoda, že vedení Jihočeského kraje na naše dotazy nereagovalo, zatímco Plzeňský kraj promptně odpověděl.
Každý kraj má pod sebou své organizace, které financuje - nemocnice, domovy pro seniory, školy, úřad kraje a další. Kraj a jeho organizace tedy utratí určitou částku ročně za provoz krajského úřadu a organizací (čistě náklady provozní, tedy ne mzdové, investiční, ale na elektřinu, zemní plyn, telekomunikační služby, bankovní poplatky, kancelářské potřeby a jiný materiál technického zabezpečení, potraviny například v nemocnici či školách a podobně).
Každý kraj má také určitý počet obyvatel. Ti platí daně, z nichž v rámci státního rozpočtu jdou peníze také právě na provoz daných krajů. Takže propočtem, kdy jsme vydělili provozní náklady daného kraje počtem jeho obyvatel, jsme získali náklad na provoz kraje a jeho organizací na jednoho obyvatele. Tolik k vysvětlení původu přiloženého grafu.
Odpovědí číslo jedna je centrální nákup
A řešení vítěze naší pomyslné soutěže? Na otázku „Jak hospodaří Váš kraj a jak průhledné jsou veřejné zakázky, které vyhlašuje nejen kraj, ale i jeho organizace? Využíváte například elektronické aukce, nebo jiné nástroje pro zprůhledňování zakázek? Zveřejňujete, jak hospodaří Vaše organizace, a zda šetří nebo naopak utrácejí více?“ jsme získali tuto odpověď:
„Plzeňský kraj hospodaří bez dluhů, pouze s vlastními prostředky. A přesto si dokázal nejen udržet, ale i rozvinout kvalitu služeb, jež poskytuje svým občanům. Veškeré veřejné zakázky realizuje příspěvková organizace Centrální nákup (dále jen „CN“). Informace o veřejných zakázkách zveřejňujeme na portálu Plzeňského kraje v sekci Otevřený kraj a na portálu Centrálního nákupu Plzeňského krajev elektronickém nástroji EZAK. Od 1. 4. 2012 má každý zadavatel povinnost zveřejnit uzavřenou smlouvu u VZ s PH nad 500 tis. Kč bez DPH.“
I Jihomoravský kraj skončil v našem testu na pěkném, čtvrtém místě, a postupuje velmi podobně: „Pro zadávání veřejných zakázek Jihomoravský kraj využívá především otevřená řízení, případně užší řízení, přičemž nebylo uplatňováno omezení počtu zájemců a k podání nabídky byli vyzýváni všichni zájemci, kteří prokázali splnění požadovaných kvalifikačních předpokladů.V roce 2009 založil Jihomoravský kraj společnost CEJIZA,s.r.o. Předmětem činnosti společnosti, která je má jediného společníka, Jihomoravský kraj, je výkon činnosti centrálního zadavatele ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, pro Jihomoravský kraj a příspěvkové organizace zřizované Jihomoravským krajem, případně pro další právnické osoby zřizované Jihomoravským krajem. Centrálně jsou nakupovány standardizované komodity, jako jsou například elektřina, plyn, telekomunikační služby, které jsou nakupovány pro cca 270 pověřujících zadavatelů, či komodit vysoce specializovaných, jako jsou vybrané lékové skupiny či zdravotnické pomůcky apod., určené pro zdravotnická zařízení Jihomoravského kraje,“ odpověděli z Jihomoravského kraje na náš dotaz.
Zatímco kraj Liberecký se ocitnul na druhém místě odspodu a také i jeho odpověď je poměrně vágní a mlhavá: „Liberecký kraj postupuje při zadávání veřejných zakázek podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Liberecký kraj má také schválenou Směrnici Rady kraje č. 1/2012 k zadávání veřejných zakázek Libereckým krajem a jím zřizovanými příspěvkovými organizacemi.“ Není tedy asi sporu o tom, kudy vede cesta – a centrální nákup pro celý kraj touto cestou rozhodně je, zatímco nějaká směrnice, ta to evidentně nebude.
E-aukce, moderní způsob šetření
V elektronických aukcích jednoznačně vede kraj Moravskoslezský, respektive město Ostrava. Vedení kraje na severovýchodě republiky bohužel na naše otázky rezignovalo, přesto víme, že zmíněná metropole ušetřila častým využíváním elektronických aukcí mnoho a mnoho milionů. Ostrava dokonce jako jediná zavedla celý systém elektronických nákupů, přes který nakupují všechny jeho organizace.
A jak jsou na tom s tímto moderním nástrojem ostatní kraje? „Plzeňský kraj má 140 organizací a lze bohužel říci, že samostatné zadávání VZ s využitím institutu e-aukce využívá asi jen Krajský úřad a CN. Na vině zde bude asi neznalost systému nebo neochota zadavatelů vybočit ze starých kolejí a absence snahy vyzkoušet nové metody hodnocení.
Jiným případem jsou VZ, kdy zadavatel pověří CN administrací zadávacího řízení dle § 151 ZVZ. V takovéto situaci se zvyšuje snaha o využití e-aukce, nicméně počet takto orientovaných zadavatelů se pohybuje bohužel jen v řádu jednotek. Za všechny lze jmenovat Domov Harmonie Mirošov a Studijní a vědeckou knihovnu PK.Celkový objem VZ s využitím e-aukce v roce 2011 dosáhl necelých 5 milionů Kč, pokud nepočítáme nákup energií na komoditní burze. Objem těchto nákupů (elektrická energie a zemní plyn) pak představoval 128 940 451,00Kč bez DPH,“ napsali nám vítězní Plzeňáci. Čili je vidět, že přes skvělý výsledek v našem testu mají ještě rezervy, ostatně z jejich odpovědi vyplývá, že jsou si toho dobře vědomi.
A Liberečáci, kteří jsou v hospodaření na chvostu? „Liberecký kraj zřizuje cca 85 příspěvkových organizací. Kolik z nich využívá eAukce nemáme k dispozici, ale domníváme se, že žádná e-Aukci nepoužívá,“ dorazila lakonická odpověď, která opět hovoří sama za sebe. A závěr? Bez centrálního nákupu pro celý kraj a elektronických aukcí, které výrazně zlevňují nákupy – pochopitelně o čím větší objem financí se jedná, tím větší bývá úspora – se v budoucnu žádný kraj, který chce dobře hospodařit, neobejde.
Psali jsme o dané problematice:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ava
