Hned v úvodu dal moderátor Daniel Takáč ministryni za úkol, aby vybrala jeden jediný a nejvýznamnější konkrétní prospěch pro Českou republiku, kterou naše delegace přivezla z Číny. Její volba padla na smlouvu na třináct radarů na čínská letiště a servisní služby, které s tím souvisejí. „To je definitivně uzavřený kontrakt, který by se měl začít realizovat od příštího roku, je už připraven harmonogram,“ upřesnila Nováková.

Podotkla, že důležité na tom je, že česká i čínská strana uzavřely joint venture (jde o pojem pro spojení dvou nebo více podniků nebo podnikatelů, ve kterém obě strany sdílejí zisk, ztrátu a podílejí se společně na řízení joint venture podniku) na vlastní implementaci a dlouhodobý servis. Společný podnik zde prý musí být, čistě zahraniční investice či dodávky by prý byly naročné. „Je to tak logické. Čína je daleko. V okamžiku, kdy by kterákoli firma měla s českými pracovníky kontrakt zajišťovat v Číně, bylo by to nejen velmi obtížné, ale i nákladné,“ zdůraznila ministryně.

V těchto případech je podle jejích slov logika více daná vlastním byznysem než politikou. Vyvrací přístup Číňanů, jak o něm píše mnoho médií: Buď to bude společný podnik, nebo nebude byznys. „To bych tak netvrdila. Za vším stojí primárně ekonomická stránka věci,“ řekla a zopakovala, že Čína je relativně daleko a je tam levná pracovní síla.

Především jde o to, jak moc se jedná o nějakou přidanou hodnotu, či „know-how“, která je dána právě tou dodavatelskou stranou a tou, která může být nakoupena na čínském pracovním trhu. „Tohle není neobvyklé, ale zcela běžné kdekoliv na světě, ne pouze v Číně,“ připomíná s tím, že nakonec i my máme pro investice ze zahraničí stejnou podmínku a požadavek, že chceme, aby do projektů byli zapojeni naši lidé, naše výzkumné ústavy i školy.