Bodrý Moravák pochází ze zemědělské rodiny. Dědeček byl hospodář a obchodník s dobytkem a obilím, rodiče též pracovali v oboru, a tak bylo jasné, že jablko nepadne daleko od stromu a brambora od pole. Jak pan Havlát sám říká, zemědělství se mu stalo láskou a osudem.

 

Podle toho, co se ale s tímto oborem stalo v naší zemi po roce 1989, to vypadá na lásku nešťastnou. „Poté, co se začala tvořit éra nové České republiky, očekávali jsme, že budeme podporovat venkov, kvalitní potraviny, a navážeme na to, co tady v minulosti skončilo. My jsme si všichni mysleli, protože se kritizovalo, co bylo v tehdejším zemědělství špatně, že to začneme napravovat. Ale začalo se to otáčet úplně jiným směrem,“ připustil expert z počátku velmi diplomaticky, načež se pořádně rozjel.

 

Na české péči o půdu tento milovník přírody nenechal nitku suchou, přestože jsou pole, louky a lesy suché na troud. „Spousta našich tátů si vzala pozemky z družstev a mysleli si, že budou hospodařit na svém. Jenže se otevřely hranice na Západ a stát zemědělství vůbec nepodporoval. Začalo se říkat, že vlastně nic není potřeba, že se tady nic nevyplatí, že je potřeba téměř nic nedělat. Gradovalo to a naši zemědělci se dostali do průvanu politiků, kteří jim podráželi nohy. To byl problém, jehož trpké plody sklízíme dnes, ať už jde o nedostatek vody, problém s potravinami… říkal jsem si, že to nemůže nikdo myslet vážně. Pohyboval jsem se v tom a nechápal, co se děje. Přišli a řekli: Prasata ne, ty nechceme chovat. Cena padala dolů. Hovězí? Nechceme. Cena padala dolů. To ale nebyla vina zemědělců, ale těch, kteří nastavují pravidla a rozhodují.“

 

Anketa

Jakou roli sehrál ruský národ v dějinách Československa a České republiky?

Jednoznačně kladnou

85%

Spíše kladnou

6%

Spíše zápornou

4%

Jednoznačně zápornou

5%

hlasovalo: 22485 lidí

 

Před listopadem mělo zemědělství také mouchy, ale ve srovnání s anarchií, která přišla poté, to byl zemědělský ráj. „Kdybychom si nechali aspoň něco, co tady fungovalo do roku 1989… jenže se táži, proč lidé, kteří měli vědět a měli praxi, to nastavili tak špatně,“ posteskl si František Havlát a položil několikrát v průběhu pořadu otázku: Byli tak hloupí, nebo byli „motivováni“?

 

Hned zkraje se začala likvidovat živočišná výroba a prodávat orná půda a nová doktrína zněla: Venkov ani zemědělství nepotřebujeme, všechno si dovezeme. Nejlepší půda je ta, která se prodá zahraničním investorům. A tak dnes jíme pochybné a drahé brambory z Egypta, kde se pěstují, ačkoli tam pro ně není vhodné podnebí, a na Vysočině, jež bývala bramborářskou oblastí, roste řepka, kterou dáváme do nafty.

 

„Největší chyba byla, že jsme začali zastavovat ornou půdu a zemědělskou půdu jako celek. Ať bylo za komunismu cokoli špatného, tak když chtěl někdo zastavět zemědělskou půdu, byl to obrovský problém. Protože to bylo nastaveno tak, že orná půda byla základní výrobní kapitál. Když ji mám, mohu hospodařit, profitovat, produkovat a prodávat potraviny. Když tu půdu ale zastavím, tak nemám nic. Je velice těžké to vrátit.“

 

Odjakživa to na venkově fungovalo tak, že se vyváženě kombinovala živočišná a rostlinná výroba. Dobytek produkoval hnůj, který se pak dával do půdy. Aby měla zvířata co žrát, pěstoval se jetel nebo vojtěška, jež zase krásně čechraly i díky délce svých kořenů půdu. Ta pak byla mnohem zdravější.

 

Anketa

Jste pro zachování sochy maršála Ivana S. Koněva na původním místě v Praze 6?

Ano

95%

Ne

5%

hlasovalo: 36014 lidí

 

Jenže rozkaz zněl jasně: dobytek nesmí přežít za žádnou cenu. A když bylo potřeba, dalších 5 000 kusů se vymlátilo pod falešnou záminkou nemoci šílených krav, aby udělaly místo hovězímu z dovozu. Dříve hospodáři chápali jednoduchou rovnici – že když budou chtít na té půdě hospodařit, musejí vracet organiku neboli hnojit. Hnojem. Dnes se dobytek, který ještě zbyl, často pase, ale jeho hnůj přijde vniveč. „Když se hnojí hnojem, půda má pak kyprost, dobře jí prostupuje voda a zadržuje ji. Když je ale dobytek na pastvinách, nevracíme hnůj do orné půdy,“ říká František Havlát. „A další věc jsou osevní postupy. Existují plodiny, které půdě strukturu zlepšují, třeba brambory, a pak jsou plodiny, které ji zhoršují.“ Půda je dnes v takovém stavu, že se stala spíše takovým držákem na řepku. Ta neroste díky živinám z půdy, protože tam už žádné nejsou, ale jen díky chemii a postřikům. Chemickými hnojivy a postřiky se stříká až třináctkrát ročně.

 

S takovými jetelotravami nebo vojtěškou, která dokáže prokořenit půdu až deset metrů hluboko, je dočista amen. Jede se jen na dotace a výnosy. „Protože vojtěška není, půda je udusaná. Dříve měla technika patnáct tun, dnes má i šedesát. Nedáváme organiku, hnůj, nemáme vojtěšku, která půdu otevírá, a ještě po ní jezdíme těžkými stroji. A tak když dneska zaprší, voda stéká po polích jako po asfaltu,“ popisuje František Havlát, jenž ale z nastalé situace neviní zemědělce, nýbrž politiky. „Zemědělci měli v nových podmínkách dvě možnosti – buď přežijí a budou se přizpůsobovat, tedy snižovat stav dobytka, nedodržovat správné osevní postupy či provozovat bioplynové stanice, aby přežili, nebo tu činnost ukončit.“ 

 

Podmínky pro sedláky jsou velmi obtížné, pokud nechtějí jen pěstovat řepku a kukuřici do biopaliv. „Další problém byl ten, že po listopadu šly všechny ceny nahoru, jediné, co ne, byly ceny mléka, prasat či obilí. Šly nahoru vstupy, ale podnik nebyl schopen dostat peníze zpátky. Všechno se rušilo, vybil se dobytek, a proto je venkov vylidněný. Nebylo na platy lidí v zemědělství. Odpověď politiků byla: My vás nepotřebujeme, my to dovezeme.“

 

Fotogalerie: - Zachovat obchody na venkově!

 

Dokud se nezačneme vracet k osvědčeným postupům, nepohneme se podle odborníka z místa. „Musíme do krajiny vrátit krajinotvorné prvky, lehčí techniku, meze, remízy… pak se nám začnou zase množit žížaly. Půda je dnes mrtvá, žížaly tam nejsou. Nefunguje.“

 

Ještě by se s tím prý dalo něco dělat. K tomu ale budou potřeba lidé, kteří byli z venkova vyhnáni do montoven, skladů či supermarketů. Jenže kde je vzít a nekrást? „Nemáme lidský kapitál, ty, kteří jsou ochotní pracovat a rozumějí tomu. Lidé této práci odvykli. To je největší problém.“

 

Velká hádanka je pak to, kdo tyto změny začne prosazovat a realizovat, když se k tomu nikdo za třicet let, kdy se jen drancovalo, neodhodlal. Navíc by bylo třeba provést všechna nápravná opatření koordinovaně a najednou, což zní v naší zemi jako čiré sci-fi.