„Politický úpadek ještě nemusí znamenat civilizační propad, pokud existuje dostatek sil schopných regenerace. Dává nám dnešní realita důvod k optimismu? Nebo zažíváme v okamžiku zdánlivého triumfu okcidentu, Západu, začátek jeho exitu z aktivní, vůdčí role světových dějin?“ zeptal se Schnur. Podle jeho slov mnohé naznačuje, že by se nemuselo jednat o krizi, ale o labutí píseň Evropy, která se po rozpadu východního bloku sama postupně vmanévrovala do pozice poslušného poskoka, výkonného orgánu amerických geopolitických zájmů, a tím zahodila jedinečnou historickou šanci. „V tomto okamžiku lze pouze konstatovat trendy a možnosti, jistotu máme jednu: Evropa a svět se nacházejí na hraně a je otázkou, na kterou stranu sklouznou,“ zmínil Schnur. 

„EU, tato etatisticko-byrokraticky koncipovaná nadnárodní instituce na ochranu ‚finančních trhů bez hranic‘, nepřinesla postupnou integraci tam, kde by to bylo smysluplné a funkční, ale dirigisticky oktrojované ekonomicko-politické glajchšaltování členských nebo asociovaných zemí. Důvod této strategie, jejíž kořeny vězí již v Maastrichtské smlouvě, je evidentní,“ dodává Schnur. Národní ústavně-právní pořádky se staly terčem unijního práva, dodává. „Tento proces převodu kompetencí do Bruselu proběhl ve vší tichosti, zcela nespektakulárně a z hlediska eurokratů maximálně efektivně,“ tvrdí také.