U příležitosti 54. výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy se v souvislosti s válkou na Ukrajině nabízí oprášit vzpomínky na starou zradu, neboť od ní se odvíjí náš komplikovaný vztah k Rusku. Z jedné strany ho určuje vděčnost za osvobození od německého nacismu, z druhé pak nenávist za násilnou likvidaci pokusu o socialismus s lidskou tváří. Zjednodušeně řečeno – nebýt Rusů, Němci by nás vyhladili; kvůli Rusům jsme ovšem kus života prožili v nesvobodě.

Tento historický mix vděčnosti a nenávisti vzal za své s tím, jak vymřela generace pamětníků mnichovské zrady a druhé světové války. Mladší generace si už vůči Rusům osvojily pouze většinový despekt a nenávist. Instinktivní vymezování se vůči Rusku se stalo součástí západní identity, k níž se většinově hlásíme.

Válka na Ukrajině se pak pro protiruskou politickou reprezentaci stala příležitostí, užít si nenávisti dosyta. Diplomatické, ekonomické, ale i kulturní vztahy s Ruskem jsou v troskách a nevraživost je vzájemná.