Především Michale Morris ve své knize A jde se na to upozorňuje, že 20. století bylo epochou neuvěřitelné nezodpovědnosti. Nikdo už nechtěl být odpovědný ani za svůj vlastní osud, ani za své zdraví. Pokud člověk onemocněl, byla to zátěž. A tak se problém měl vyřešit co nejrychleji – za pomoci pilulek, skalpelů nebo laseru…

"Jenomže neexistuje pilulka k navození štěstí. To spolu se spokojeností může vzejít jen z nás samotných. Nepomáhá nám k tomu ani materiální přebytek, ani shromažďování a vlastnění stále více věcí,“ konstatuje Morris, který na sebe upozornil před pár lety světovým bestsellerem s názvem Co nesmíte vědět. Jak dodává, 20. století bylo taktéž určováno zpátečnickými despoty hladovějícími po moci.

Monarchy a diktátory vystřídali bankéři

"Nejprve monarchy, pak levicovými a pravicovými diktátory a nakonec velkým kapitálem: vlivnými bankéři. Ti již nemusejí bojovat s pomocí armád, ale hospodářskými a ekonomickými zbraněmi. Bohužel všichni ti diktátoři ovlivňovali mimo jiné například také školství, některé informace se zamlčují nebo překrucují a překrucovaly, takže se rozhled lidstva stále více omezuje a zmenšuje. K tomu všemu spotřebováváme stále víc energie a elektrického proudu, plýtváme cennými zdroji, vyrábíme víc odpadů – i když máme k dispozici technologie i znalosti k sestrojení přístrojů, jež by vydržely věčně,“ uvádí dál Morris. A my víme, že žádný výrobek dnes nijak dlouze nevydrží. Na místě je tedy se ptát - proč?