Závěr dokumentu je tvrdý: Institut obnovy řízení sice v zákoně existuje, v praxi je však podle expertů „de facto nefunkční“.

Obnova řízení jen na papíře

Zpráva WCILTF připomíná, že za posledních deset let bylo v závažných trestních kauzách s horní sazbou nad deset let podáno přibližně tisíc návrhů na obnovu řízení, avšak ani v jednom případě nebylo řízení obnoveno ve prospěch odsouzeného. Jedinou výjimkou má být ojedinělá kauza, která podle autorů spíše potvrzuje pravidlo, než že by dokazovala funkčnost systému. 

Podle organizace české soudy vykládají podmínky obnovy řízení tak restriktivně, že se z mimořádného opravného prostředku stal prakticky nedostupný nástroj, který odsouzeným dává jen minimální naději na přezkum možného justičního omylu.

DNA jako nedostupný luxus

Silnou kritiku si vysloužil i přístup českých soudů k novým forenzním metodám, především k DNA testování. Česko podle WCILTF nemá žádný samostatný zákon, který by odsouzeným garantoval právo domáhat se nových genetických expertiz, pokud tvrdí svou nevinu.

O tom, zda bude DNA test vůbec proveden, rozhoduje výhradně soud – bez nároku na automatické přijetí důkazu, který by mohl zásadně změnit výsledek řízení. Výsledkem je podle zprávy paradoxní situace: K nejsilnějšímu důkazu neviny se dostanou jen ti, kteří už mají jiné přesvědčivé důkazy.

„Nové DNA testování se v praxi povoluje pouze ve velmi vzácných případech,“ konstatují autoři.

Důkazy mizí, kontrola neexistuje

Další výtka směřuje k nakládání s biologickými důkazy. Český právní řád podle zprávy neukládá vymahatelnou povinnost tyto stopy dlouhodobě uchovávat pro případ pozdějšího přezkumu. Pravidla se řídí jen interními předpisy policie a forenzních institucí, které nejsou veřejné ani právně závazné.

Autoři označují za mimořádně znepokojivé případy, kdy byly klíčové biologické vzorky nenávratně zničeny ještě v průběhu trestního řízení, čímž se obhajobě definitivně uzavřela cesta k nezávislému přezkumu.

V mezinárodním srovnání jde podle WCILTF o praxi, která zásadně odporuje principům spravedlivého procesu.

Co není vidět, neexistuje

Zpráva se věnuje také přístupu k trestním spisům. Přestože český právní řád deklaruje transparentnost veřejné správy, uzavřené trestní kauzy zůstávají fakticky nepřístupné veřejné kontrole. Nevládní organizace, novináři či odborná veřejnost se k nim dostávají jen výjimečně a často po opakovaných odmítnutích.

Autoři sice vítají loňský nález Ústavního soudu, který posílil práva obhajoby nahlížet do spisu i po pravomocném skončení věci, zároveň však upozorňují, že mnohé soudy tuto judikaturu v praxi nerespektují.

Nepohodlné důkazy pod pokličkou

Velmi citlivou kapitolou je podle WCILTF také zatajování nebo opožďování důkazů ve prospěch obviněného. Ačkoliv zákon výslovně ukládá policii i státním zástupcům povinnost zjišťovat okolnosti svědčící jak proti, tak ve prospěch obviněného, praxe má být podle zprávy jiná.

Nezisková organizace poukazuje na případy, kdy exkulpační důkazy – například biologické stopy nepatřící obžalovaným – nebyly obhajobě zpřístupněny včas. Takové postupy označuje za zásah do práva na spravedlivý proces a známku hlubší institucionální beztrestnosti.

Výslechy bez kontroly, rekognice bez standardů

Zpráva kritizuje i absenci povinného audiovizuálního nahrávání výslechů. V české praxi stále postačuje písemný protokol, což podle expertů ztěžuje zpětné odhalování nátlaku, manipulace či neodborných postupů.

Podobně je tomu u rekognicí, kde Česko nepoužívá mezinárodně doporučovaný „double-blind“ postup, jenž má zabránit nevědomému navádění svědků. I zde se stát podle zprávy spoléhá na interní metodiky, které nejsou veřejně kontrolovatelné.

Mezinárodní tlak sílí

WCILTF nyní žádá Českou republiku, aby OSN vysvětlila, proč zákonné mechanismy nápravy v praxi selhávají, proč chybí jasná pravidla pro práci s novými důkazy a jak chce stát zabránit zatajování informací ve prospěch obviněných.

V Česku organizace spolupracuje se Spolkem Šalamoun, který se problematice justičních omylů věnuje dlouhodobě. Podle jeho zástupců je klíčové, aby se otázka odpovědnosti justice neřešila jen vnitrostátně, ale také v kontextu mezinárodních závazků.

Psali jsme:

„Geniální způsob, jak obejít volby.“ Vávra udeřil na Pánka

202 miliard k 1. 1. 2025. Podle Hrnčíře praskly Stanjurovy kejkle

Chtěli vědět, kdo na Hradě řeší milosti. Nic. Ticho. A podezření

Když justice vrací bitcoiny pachatelům. Po Blažkově konci přichází další rána důvěře v soudy