Vánočním poselstvím prezidenta Miloše Zemana a následnými reakcemi startuje pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „V projevu bylo opravdu podstatné to, jak prezident zhodnotil různé volby, které proběhly v končícím roce, vrátil se ke svému návrhu přímé volby starostů i hejtmanů, tentokrát i s konkrétní metodikou, jak by se taková volba dala provést, což jsme zatím neslyšeli. Zhodnotil ekonomiku i ekonomickou diplomacii, také varoval před ekonomickou válkou mezi Spojenými státy a Čínou, v oblasti zahraniční politiky velice ocenil rostoucí význam Visegrádské skupiny, což byla při svém vzniku dosti formálně vnímaná struktura. Dnes je to velmi silná mocenská struktura uvnitř Evropské unie, která dokáže některá rozhodnutí Unie buď zvrátit, zpomalit nebo ovlivnit, takže prezident oceňuje, že v tomto smyslu je to docela významný subjekt,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zároveň připomněl, že hlava našeho státu je nositelem jednoho paradoxu. „Na jednu stranu se vystavuje jako eurooptimista, dokonce je zastáncem přijetí eura jako jednotné měny v dohledném horizontu a na Hradě po svém nástupu vyvěsil vlajku Evropské unie na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause, který to odmítl. Nicméně vůči EU je kritikem jednotlivých konkrétních kroků, které tato organizace činí. Podrobuje je kritickému pohledu, a to je jedině dobře, protože je hlava státu a má se starat o naše občanské blaho. Když budu pokračovat ve věcné inventuře toho projevu, tak vyhodnotil chování některých aktivistů při akcích k 17. listopadu, házení květin do košů a podobně, ale také připomněl jednu docela důležitou sociologickou informaci, kterou jsou výsledky průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd,“ připomíná mediální analytik.
Médiím, neziskovkám a církvím prudce klesla důvěryhodnost
Jde o každoroční výzkum důvěry veřejnosti ve společenské instituce od armády, policie přes církve a média až po neziskové organizace. Ten letošní, jak upozornil prezident, dopadl velmi nelichotivě pro tři poslední uvedené. „Média, neziskové organizace a církve se pohybují mezi 20 a 35 procenty, což je dramatický pokles a varovná zpráva o tom, jakým způsobem se tyto instituce chovají, jak působí na veřejnost a proč jsou takto vnímány. To samozřejmě vyvolalo řadu nenávistných komentářů, ty úplně emocionální připomínat nebudu. Ale zmíním středeční živé vysílání Českého rozhlasu, jehož jsem se zúčastnil spolu s dalšími komentátory od Davida Klimeše přes Ivana Hoffmana až po Jana Vávru, a každý z nás měl ze svého pohledu hodnotit prezidentův projev,“ poznamenává Petr Žantovský.
Bylo až bizarní, že jak David Klimeš, tak zejména Jan Vávra nepřinesli žádnou věcnou informaci, jen vyjevili svůj velice negativní osobní postoj k prezidentovi. „Na to mají právo, to ať si říkají, kudy chodí, ale když to nepodpoří nějakým opravdovým argumentem, tak se vystavují posměchu. Asi nejvyrovnaněji v tomto pořadu vystoupil Ivan Hoffman. Každému bych doporučil, aby si to poslechl ze záznamu Českého rozhlasu, protože pan Hoffman řekl to podstatné, co říkal i prezident na konci svého projevu. A totiž to, že bychom se měli jeden každý zamyslet nad našimi hodnotami, nad jejich hierarchií a snažit se, aby tady po nás něco kloudného zbylo. Aby to nebyly jen křiky, hysterie, vášně a negativa, ale abychom něco opravdu vytvořili, aby bylo, za čím se ohlédnout a na co být pyšný. Pochopil to Zeman, pochopil to Hoffman, ostatní jmenovaní pánové to moc nechápali. Ale to je spíš zpráva o nich,“ míní mediální odborník.
Jestli někdo není komunistomil, tak určitě prezident Zeman
Z dalších reakcí nemůže opomenout komentář, který pod titulkem „Prezident Zeman a hra s ohněm“ vyšel na E15 takřka vzápětí po odvysílání prezidentova projevu. „Napsal ho můj dávný kolega Bohouš Pečinka. A musím říct, že jsem byl strašně zklamán, protože jsem pana Pečinku vždy považoval za poměrně racionálního komentátora. Ale z tohoto komentáře jsem získal dojem, že má vůči Zemanovi nějaký svůj pocitový problém, protože se v něm vyskytuje tolik hloupostí, nepravd a podivuhodných nelogických zkratek, že na vině nemůže být nic jiného než nějaká osobní zášť. Například praví, že se Zeman aktivně účastnil na začlenění komunistické strany do současné vládní sestavy. To přece není pravda. Zeman pověřil Babiše jako šéfa vítězného hnutí z voleb, aby sestavil vládu, a ten předložil menšinovou se sociálními demokraty, a dojednal si pro ni podporu komunistům,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Naopak se Miloš Zeman zachoval jako státník, který musí respektovat to, že vládne většina. „Tak jaké ‚aktivně se účastnil‘? Já bych panu Pečinkovi a ostatním, kdo už to nepamatují, velice rád připomněl Zemanův starý bonmot, který pochází ještě z časů, kdy byl předsedou sociální demokracie, a říkal: ‚Mým osobním cílem je, abychom zopakovali slučovací sjezd mezi KSČM a ČSSD, ale v opačném gardu.‘ To znamená, aby sociální demokraté pohltili komunisty. A jestli někdo opravdu není komunistomil v současné elitní politické garnituře, tak je to určitě Zeman, jemuž komunisté život hodně zkomplikovali kvůli jeho nekompromisním postojům. Takže to jsou všechno náhradní věty a polopravdy, které mají stavět Zemana do nějakého světla,“ vysvětluje mediální analytik.
Opravdová moc, která dnes ovlivňuje naše životy, je v Bruselu
Prezident je v komentáři také obviňován z toho, že se zabetonoval v opoziční stylizaci z devadesátých let, kdy vedl sociální demokracii jakožto opoziční stranu, ale nevšiml si, že nyní je vlastně hlavou moci. „Pan Pečinka si zase nevšiml, že ta opravdová moc, která dnes ovlivňuje naše životy, není ani na Hradě, ani ve Strakově akademii, v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, ale je v Bruselu, ve Štrasburku, v Paříži nebo v Berlíně. Dnes je úplně jiný kontext, vůči němuž se všichni vymezujeme, každý nějak. Pan Pečinka zřejmě našel svoji pozici v umírněném eurohujerství, což potvrdil i tím, když naskočil na módní vlnu vykřikování o tom, jak Zeman nenávidí veřejnoprávní média. Ale Miloš Zeman nenávidí hloupé novináře, o tom často mluví, to není nic tajného. Neslyšel jsem ho ale jaktěživ vyslovit jediný názor, kterým by kritizoval existenci veřejnoprávních médií,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Prezident neříká, že by neměla být, ale že jsou špatně vedená nebo špatně naplňována, což jsou dvě úplně jiné informace. „Těchto polopravd je, bohužel, komentář Bohouše Pečinky plný. Pro mě osobně je velké zklamání, že vystupuje nikoli jako komentátor, ale jako propagandista, který má negativní cíl pošpinit prezidenta Zemana. Nevím proč. Úplně zbytečně, protože Zemanův projev byl asi ze všech těch, co jsme slyšeli od roku 2013, nejvyrovnanější, nejklidnější, nejsmířlivější a nejkonceptuálnější. Tohle jsou jen umělé výkřiky odvozené od nějakých ideologických postojů paní Němcové, paní Černochové nebo jiných lidí zevnitř ODS. To, že byl pan Pečinka vždy poblíž ODS, víme, stejně jako že pan Mitrofanov byl vždy poblíž Lidového domu. Na tom není nic špatného. Ale je hloupé narušovat schopnost se domluvit uvnitř společnosti po tak rozumném projevu. Ten by měl být oceněníhodný, nikoli okopáváníhodný,“ tvrdí mediální odborník.
Zvýšení koncesionářských poplatků a financování lepších médií
Den po Štědrém dnu vyšel na serveru Fórum24 pod titulkem „Česká média v roce 2018: Mezi sebezničením a sebeobrodou“ článek Roberta Maleckého, který vychází z průzkumu Institutu Reuters pro studium žurnalistiky. „Uvádí se v něm, že Češi věří svým médiím jen z 31 procent. Hůř už jsou na tom ze sledovaných čtyřiceti zemí jen v Malajsii, Řecku, Maďarsku a Koreji. Naopak ve Finsku nebo v Portugalsku se důvěra v média pohybuje kolem 60 procent. Pan Malecký si ale nepoložil tu hlavní otázku, proč je důvěra v média u nás tak strašně nízká. Nabízí několik náhradních odpovědí, z nichž jedna je ‚podfinancování celého sektoru‘. To má dvě možná vysvětlení. Jedno, že se opět bojuje za zvýšení poplatků za veřejnoprávní televizi, což je dnes už všudypřítomné, a druhé, že se volá po státním financování ‚nějakého toho lepšího‘ z mediálního sektoru,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Stejně jako prezident mluvil ve vánočním poselství o lepšolidech, tak tohle budou zřejmě lepšomédia. „Tomu jeho ‚podfinancování celého sektoru‘ moc nerozumím, je to velmi obecné. Nicméně jedno vysvětlení najdeme hned o kousek dál, když nám předkládá jako velmi pozitivní fakta té mediální inventury končícího roku nárůst aktivit Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a vznik české verze slovenského Denníku N. Pokud si někdo, kdo sledoval slovenskou mediální scénu, vzpomíná, tak Denník N vznikl po odchodu nějakých redaktorů z deníku Sme a Denník N má na Slovensku zhruba to postavení jako u nás týdeník Respekt. To znamená, že je to – řečeno otřepanou floskulí – pravdoláskařské médium, které zastává určitý typ názorů. Je to soukromé médium, nechť zastává hodnoty a názory, které uzná za vhodné. Ale to, že tady vzniká jeho česká verze, je zvláštní,“ myslí si mediální analytik.
Sdělovací prostředky nejsou posvátná kráva, aspoň dosud nebyly
Stejně tak považuje za zvláštní, že je to zmiňováno a zdůrazňováno v kontextu s tímto Maleckého ‚souhrnným‘ materiálem o hodnocení českých médií. „Dále tam tepe cosi, čemu říká ‚útoky na média‘, hlavně veřejnoprávní. To je zase taková prázdná floskule. Co to je útok na média, ať už veřejnoprávní nebo jiná? To může být buď jen prázdný obal, který obsahuje bezpříčinnou urážku, nebo to může znamenat naprosto věcnou, kritickou, polemickou výtku či výhradu vůči obsahům médií a jejich jednání, chování nebo působení. Ale média přece nejsou posvátná kráva, alespoň až dosud nebyla. Tak dnes to podle pana Maleckého a dalších podobných ideologů téhle nové linie, mediokratické, abych tak řekl, je zřejmě jinak,“ podivuje se Petr Žantovský nad tím, proč by se k médiím lidé nemohli vyjadřovat.
Mgr. Jana Černochová
Maleckého článek interpretuje tak, že se média nesmí kritizovat, stojí nad společností, sama jsou oprávněna společnost soudit, hodnotit a dávat lidem, jevům a událostem kladná, či záporná předznamenání. „Třeba se mýlím, ale je to jeden z možných výkladů jeho klíčové obavy z tzv. útoků na média, hlavně veřejnoprávní. Očekával jsem, že materiál s názvem ‚Česká média v roce 2018‘ bude vskutku reprezentativní a bude shrnovat nejdůležitější události, kterých se tu v médiích za ten rok odehrálo dost a o nichž jsme mluvili v této rubrice týden co týden, ale článek nenaplnil moje očekávání. Přinesl jenom ideologické floskule a propagandu určitého typu. Kromě toho přinesl také několik hloupostí, lží a nepravd. Například pan Malecký tvrdí, že Petr Štěpánek byl nominován do Rady ČT. To není pravda, byl nominován do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,“ poukazuje mediální odborník na jednu ze lží.
Když média píší jako Malecký, nelze se divit, že jim veřejnost nevěří
Jedna mířila i na jeho adresu, neboť Robert Malecký prohlásil, že tepal agenturu ČTK za to, že neinformovala o Krameriových cenách. „Agenturu ČTK jsem za nic netepal, jen jsem jejímu generálnímu řediteli položil otázku, zda by nepovažoval událost, na níž je in memoriam oceněn novinář Kuciak, za událost, která by mohla být v servisu ČTK. Samozřejmě jsem nikde nezatajoval skutečnost, že jsem u vzniku téhle ceny před třemi lety byl. Generální ředitel usoudil, že to není zpráva hodná servisu ČTK a nedal ji tam. Tím to skončilo, avšak lidé jako pan Malecký z toho budou mít ještě další dva roky téma ke svým komentářům, které jsou z poloviny pravdivé a z poloviny vymyšlené. Právě to je odpověď na otázku, kterou si Malecký pokládá v úvodu článku, proč česká veřejnost věří médiím z pouhých 31 procent. Právě proto, že ta média píší jako pan Malecký,“ odpovídá mu na dálku Petr Žantovský.
_profil_top.jpg)
Mgr. Petr Štěpánek
Maleckého jásot nad rozvojem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky ho přiměl, aby se podíval na výroční zprávu fondu za minulý rok. „Za pozornost ale stojí i to, jaké lidi má ve vedení či mezi zakladateli. František Dostálek, jeden ze zakladatelů auditorské poradenské firmy KPMG, která mimo jiné dělá i audity veřejnoprávních médií, je ve výboru PPF Group, v této skupině je i Jiří Hák. I další lidé jsou nějakým způsobem naháčkováni na určitou jasně definovanou skupinu. Libor Winkler je členem dozorčí rady Nadačního fondu proti korupci pana Janečka, Michal Klíma je významný manažer z mediálního prostředí. Petr Nutil, zakladatel webu Manipulátoři, svět je malý, že? Marie Peřinová, dlouholetá pracovnice Člověka v tísni. Tomáš Trampota, přednášející na New York University pana Pehe. Jaroslav Weiss, bývalý šéfredaktor Lidových novin a poradce bývalého předsedy Senátu pana Pitharta. Je to zvláštní skvadra lidí, kteří nás mentorují o tom, jak má vypadat kvalitní žurnalistika,“ pozastavuje se mediální analytik.
Půl milionu na parlamentní volby a přípravy na volbu prezidenta
Za ještě zajímavější než jména těchto lidí považuje čísla z výroční zprávy fondu. „Tak server Hlídací pes dostal z fondu 500 tisíc korun za projekt ‚Mapa české justice‘. Opět Hlídací pes 150 tisíc za projekt ‚Zakázky, věc veřejná‘. Projektem je míněn článek nebo série článků. Do třetice Hlídací pes 200 tisíc za projekt ‚Jak se ztrácejí národní poklady‘. Deník Referendum 300 tisíc za cosi, co se jmenuje ‚Příčiny normalizace nenávisti. A jak je překonat‘, týká se to migrace. Další levicový server A2larm 500 tisíc za projekt ‚Vykořisťování nízkopříjmové vrstvy‘. Dále Neovlivní.cz 500 tisíc za projekt ‚Parlamentní volby 2017 a přípravy na volbu prezidenta v roce 2018‘, což nelze chápat jinak než jako čistou propagandu a manipulaci veřejností přes tento úžasný server. Neovlivní.cz dostalo ještě dalších 500 tisíc za projekt ‚Smart Cities aneb chytrá města po Česku‘,“ připomíná Petr Žantovský.
Magazínu Reportér fond nasypal 460 tisíc za projekt „Dotační machinace v české vědě“, za článek „Nástup nové moci a její rizika“ mu doputovalo dalších 500 tisíc. „A tak bych mohl pokračovat. V tom výčtu jsem se zatím dostal na částku čtyř, pěti milionů. To zdaleka nejsou všechny projekty financované z tohoto úžasného nadačního fondu. Pak se tedy zamysleme nad otázkou pana Maleckého, jak jsou podfinancována česká média. Já mám pocit, že jsou přefinancována. Zejména některá česká média, která prosazují zejména některé politické nebo ekonomické zájmy a tendence. Jestli něco pokřivuje svět českých médií, tak to jsou právě tyhle nesystémově vkládané peníze do jednotlivých propagandistických aktivit, nikoli chování normálních novinářů za normální situace,“ je přesvědčen mediální odborník.
Na serveru Manipulátoři.cz zůstali věrni svému názvu
Na závěr si nechal úplně nejbizarnější článek poslední doby, jímž se na serveru Manipulátoři.cz „blýskl“ jeho autor Miloš Kadlec. „Ten se dlouhodobě profiluje jako můj velký nepřítel, nevím proč, nikdy jsem ho neviděl. V tomhle článku se pustil do Asociace nezávislých médií a do René Zavorala, který byl dva roky členem poroty Krameriových cen. To už jsme zažili mockrát, ale tentokrát pan Kadlec překročil Rubikon. Prohlásil totiž, že Asociace je antisemitská, aniž by samozřejmě jakkoli mohl dokázat, že by Asociace vydala jakékoli antisemitské stanovisko či se zachovala antisemitsky nebo něco podobného. Prostě měl potřebu ji nějakým způsobem dehonestovat, a protože nálepka, která ještě nezazněla, byla antisemitismus, nuže, tak teď tedy od něj zazněla,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský s tím, že sám už členem rady Asociace, kterou kdysi spoluzakládal, není a jenom z dálky s jistou radostí pozoruje, jak dobře funguje.
Doporučuje, nechť si Kadlecův výplod každý přebere podle svého rozumu. „Je to ryzí žvást, který nemá žádnou informační hodnotu a myslím si, že je docela dobře, že vyšel na serveru Manipulátoři.cz, protože tím nám dává pochopit podstatu toho serveru a vlastně věrnost svému vlastnímu názvu. Pan Kadlec si ve zmíněném článku v podstatě bere na paškál jednotlivé lidi, kteří mají něco společného s tím, co on nenávidí, a všechny je nějakým způsobem kádruje. Nejpikantnější kádrováctví předvedl na adresu pana Tomáše Kňourka z Rady Českého rozhlasu. Vyčítá mu, že je absolventem ‚obskurní‘ Vysoké školy finanční a správní. To mě docela zaujalo, protože tuhle školu docela dobře znám, existuje bezmála dvacet let, a jestli bych o ní něco neřekl, tak že je obskurní,“ podotýká mediální analytik.
Špiní a dehonestují, místo aby se sami o něco kloudného snažili
Naopak by ji vyzdvihl jako určitě jedinou opravdu velmi renomovanou soukromou ekonomickou vysokou školu. „Proděkanem Ekonomické fakulty je pan docent Valenčík a učí tam opravdu vynikající odborníci. Té Kadlecově výhradě jsem sám moc neporozuměl, a protože nevím, jaké vysoké školy pan Kadlec absolvoval, zda vůbec nějaké, tak netuším, do jaké míry je obeznámen s naším vysokoškolským systémem a renomé jednotlivých vysokých škol. Většinou lidé, kteří mají takhle silný a rychlý názor na cokoli jako pan Kadlec, zpravidla nic nezažili, nic nedokázali. A je to vlastně o tom, čímž se vracím obloukem k prezidentovu projevu, že jen nálepkují, špiní a dehonestují, místo aby sami něco dělali a snažili se vyrýt tu stopu v historii nějakým kloudným způsobem. Tohle je strašně triviální a musím říct, že také trapné,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
