Jan Berwid-Buquoy se rozhodl stejným způsobem, jako kdysi rozebral osobnost Václava Klause, rozebrat tentokrát i osobnost Miloše Zemana. A vzal si na pomoc i knihu, kterou napsal Zeman sám, „Jak jsem se mýlil v politice“.
Jeden z nejdůležitějších osobnostních rysů prezidenta Zemana je podle Berwida-Buquoye alkoholismus. Ten totiž v mnohém formoval jeho kariéru, což dokazuje citací ze Zemanovy knihy. „Uvědomuji si, že když mluvím o alkoholismu druhých, musím se vyrovnat s tvrzením některých našich publicistů o alkoholismu vlastním. Konstatuji tedy, že alkohol v jakékoli poživatelné formě mám rád...“ Becherovka a slivovice však nejsou jediným Zemanovým hříchem. „Prezident se sám přiznává: Vyžunknu všechno, co je cítit lihem!“ míní politolog a dodává, že Zeman získal lidovou přezdívku „LihOvar“.
„Po vynikajícím filozofovi, prezidentu ‚osvoboditeli‘, T. G. Masarykovi, nastoupil politický selhávač a charakterní slaboch Edvard Beneš,“ píše Berwid-Buquoy a stejnou paralelu dělá mezi Havlem, „osvoboditelem“ a „charakterovými slabochy“ Klausem a Zemanem. Následně připomíná, že na rozdíl od Havla byli jak Klaus, tak Zeman velmi pevně zakořeněnými strukturami KSČ.
„Zeman vstoupil úspěšně do KSČ a Klaus se o totéž několikrát pokoušel neúspěšně. Byl odmítnut nikoli z hlediska ideologického, nýbrž charakterového. Prý jde o pragmatického oportunistu, jenž by členství v KSČ zneužíval pro svůj vlastní prospěch a kariéru,“ píše Berwid-Buquoy o Klausovi a dodává, že Zeman činil totéž, ale prošlo mu to, o čemž mimo jiné Zeman psal i ve své knize.
Berwid-Buquoy pak píše o tom, jak oba budoucí prezidenti začali bojovat proti komunismu až po „sametovém převratu“, o který se jim postaral právě Václav Havel, jemuž se však oba úspěšně vyhýbali. „Mám-li hodnotit Václava Havla obecně (a každé hodnocení je nutně subjektivní), řekl bych, že během své politické kariéry neprokázal schopnosti skutečného státníka,“ hodnotí ve své knize Zeman bývalého prezidenta.
Zeman zároveň vyvolává dojem, že byl disidentem již před Chartou 77. Ve své knize ale píše o tom, jak to bylo doopravdy. „Nikdy jsem nebyl v galerii U Řečických, v Činoherním klubu, v Laterně magice a na dalších místech, kde se scházelo tehdy začínající Občanské fórum,“ píše Zeman a Berwid-Buquoy dodává, že ani Klaus, ani Zeman nikdy Chartu 77 nepodepsali.
„V době, kdy komunistická masmédia proklepávala tuto organizaci takřka denně a celý národ byl o existenci Charty 77 pravidelně informován, Zeman o ‚ní nic nevěděl‘,“ píše politolog a srovnává to se současnou situací, kdy Zeman „novinářům nabulíkoval“, že neví, kdo je „xenofob Konvička“, který vedle něj stál 17. listopadu na Albertově.
„Zemanovi bývalí spolupracovníci o jeho postojích ‚proti režimu‘ nic nevědí, a naopak tvrdí, že jeho povaha byla spíše patolízalská k nadřízeným a své podřízené zaměstnance permanentně přehlížel,“ píše Berwid-Buquoy. Zeman byl zároveň „nesmírně arogantní“, když byl pod vlivem alkoholu. Což Zeman nevyvrací, jak sám píše ve své knize.
„Byl jsem občas obviňován z toho, že zadupávám do země, ponižuji a urážím ty, kdo se mnou nesouhlasí. Je pravda, že tak jsem se choval k blbcům, které jsem považoval za škodlivý mor a rakovinu pro jakékoliv společenské prostředí,“ zní úryvek z knihy. Berwid-Buquoy Zemanovy názory přirovnává k výrokům „nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse“.
Zároveň o Zemanovi píše jako o „dvojnásob deformované bytosti“, která trpí „extrémním egoismem a narcismem“ a jehož vzorem není nikdo jiný než on sám. „Zemanův životní příklad je Zeman, váží si pouze Zemana a jako alternativu ostatním nabízí zase jenom Zemana... Celý okolní svět se skládá pouze ze Zemana!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
