Nová vláda, staré křivdy? Daně z alkoholu ignorují jednoduchý fakt. Alkohol je jen jeden!

Je po volbách, politická mapa Česka se zřetelně proměnila a vše naznačuje, že příští vládu sestaví hnutí ANO spolu se SPD a Motoristy. Přesná podoba kabinetu se ještě ladí, ale jedno je jisté už teď. Budoucí vláda bude muset dřív nebo později řešit podobu státního rozpočtu, a tak se znovu otevře otázka spotřebních daní. U daně z alkoholu je přitom na stole téma, které už nelze ignorovat. Současný systém neodráží základní skutečnost, že alkohol je z chemického pohledu pouze jeden a že v běžných porcích má pivo, víno či lihoviny překvapivě podobné množství etanolu.

Budoucí kabinet bude chtít mluvit o „narovnání poměrů“ a spravedlivějším zacházení s různými skupinami obyvatel i podnikatelů. Daňová politika v oblasti alkoholu je přitom ukázkovým příkladem, kde se roky toleruje nelogičnost, která je nevýhodná pro rozpočet, diskriminační vůči jedné části odvětví a zároveň založená na mýtu o „hodném“ a „zlém“ alkoholu.

Pivo, víno, panák. Množství alkoholu je prakticky stejné

Ve veřejné debatě se stále posiluje přesvědčení, že pivo a víno jsou alkoholické nápoje, které jsou vůči lidskému zdraví méně škodlivé než panák jakékoli lihoviny. Tenhle obraz ale stojí hlavně na zvyku a emocích, ne na faktech. Ve všech alkoholických nápojích jde o stejný etanol, rozdíl je jen v jeho koncentraci. Pivo má běžně kolem 4,5 %, víno okolo 12 % a lihovina zhruba 40 %.

Tomu odpovídají i obvyklé porce. Piva si dáme půllitr, vína dvě deci a lihoviny velký panák, tedy 40 mililitrů. Když se přepočítá skutečný obsah alkoholu, realita vypadá jinak, než si většina lidí myslí. Půllitr desítky obsahuje přibližně 16 gramů čistého alkoholu, dvoudecová sklenka vína zhruba 19 gramů a panák vodky o objemu 4 cl asi 13 gramů etanolu. V typické porci vína je tedy nejvíc alkoholu, na druhém místě je půllitr piva a až třetí je panák lihoviny.

Množství alkoholu v běžných porcích jednotlivých alkoholických nápojů. Zdroj: UVDL ČR

Neplatí tedy mýtus o „měkkém“ pivu a vínu a „tvrdé“ pálence. Jedno pivo nebo větší sklenka vína mohou obsahovat podobné, nebo dokonce vyšší množství alkoholu než velký panák. Z pohledu organismu je jedno, jestli etanol dorazil v pivu, vínu nebo v lihovině – důležité je celkové množství. Přesto s těmito nápoji stát daňově zachází, jako by šlo o úplně odlišné světy.

Jedna molekula, tři daňové režimy

Daňový systém se od této jednoduché logiky výrazně odchyluje. Za půllitr piva zaplatí spotřebitel na spotřební dani zhruba 1,60 Kč. U panáku vodky o objemu 4 cl se spotřební daň pohybuje kolem 6,25 Kč. U tichého vína – klasického „nebublinkového“ – je spotřební daň nulová. V přepočtu na jeden gram alkoholu je tak daň u lihovin přibližně čtyřikrát vyšší než u piva, zatímco víno se ze systému spotřební daně v podstatě vyvazuje.

Zvláštní kapitolou jsou perlivá vína. Zákon považuje za tiché víno i perlivé víno, pokud není uzavřeno hřibovitou zátkou a tlak oxidu uhličitého v lahvi je menší než tři bary. Přesně to je případ prosecca frizzante, jednoho z nejoblíbenějších silvestrovských nápojů v Česku. Přestože jde o alkoholický nápoj srovnatelný s jinými šumivými víny, těží z výhody tichého vína a nepodléhá spotřební dani.

Spotřební daň u jednotlivých alkoholických nápojů propočtena na běžnou porci. Zdroj: UVDL ČR

Paradox je dobře vidět na celkové bilanci. Lihoviny tvoří zhruba 28 procent spotřeby alkoholu v České republice, přepočteno na čistý alkohol, ale na výběru spotřební daně se podílejí přibližně 64 procenty. Pivo má asi poloviční podíl na spotřebě, ale jen třetinový podíl na inkasu daně. Víno se na spotřebě podílí zhruba čtvrtinou, na spotřební dani však jen jednotkami procent – tiché a část perlivých vín zůstává zcela mimo systém a zdaněno je pouze víno šumivé, tedy například šampaňské.

Jinými slovy: jedna molekula alkoholu se v Česku daní třemi naprosto odlišnými způsoby, a to nikoli podle množství etanolu, ale podle historických kategorií nápojů. Právě tady má nová vláda příležitost ukázat, zda to se spravedlivějším a racionálnějším daňovým systémem myslí vážně.

Daně nahoru o 37 %, inkaso jen o 9 %. To je vizitka státu

Dalším problémem, kterému se nová politická reprezentace nevyhne, je samotná efektivita současného nastavení. Ani zkušenost posledních let totiž nenaznačuje, že jednostranné zvyšování daně u lihovin přináší státu jednoznačný zisk.

Od roku 2020 vzrostla sazba daně na lihoviny v souhrnu o více než 37 procent, inkaso daně se však zvýšilo jen zhruba o 9 procent. Agresivní růst spotřební daně tedy nepřinesl odpovídající růst příjmů státního rozpočtu. Změnilo se spíše chování spotřebitelů. Část spotřeby se přesouvá do zahraničí, do zemí s nižším zdaněním, a jiná část odchází do šedé zóny a k nelegálním formám výroby a distribuce.

Odhady hovoří o tom, že více než 15 procent finančních prostředků, které by stát mohl získat na spotřební dani z lihovin, se ztrácí kvůli domácímu pálení a nelegálnímu prodeji. Černý trh tak představuje kolem 1,5 miliardy korun ročně, které v rozpočtu chybějí – a zároveň podkopávají poctivé producenty a obchodníky, kteří hrají podle pravidel.

„Když stát nastaví extrémní zátěž jen na jeden typ nápoje, lidé si cestu najdou. Výsledkem je, že poctiví výrobci a obchodníci ztrácejí a státní rozpočet nezíská tolik, kolik by mohl,“ upozorňuje Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin.

Srovnání množství alkoholu v pivu, vínu a lihovině. Zdroj: UVDL ČR

Šance pro novou vládu: férovější daně a pití s rozumem

Nové vládní složení ANO, SPD a Motoristů bude vstupovat do Strakovy akademie s příslibem změny, efektivnějšího státu a lepšího zacházení s penězi daňových poplatníků. Debata o spotřební dani z alkoholu může být jednou z oblastí, kde se tato ambice promění v konkrétní kroky.

Odborné odhady ukazují, že pokud by se princip zdanění podle obsahu alkoholu, který stát dnes uplatňuje na lihoviny, vztahoval stejným způsobem také na pivo a víno, mohl by si státní rozpočet ročně přilepšit až o 20 miliard korun. Současně by se odstranila daňová nerovnováha mezi jednotlivými kategoriemi nápojů, která stojí na mýtu o „měkkém“ a „tvrdém“ alkoholu.

Platí přitom jedno jednoduché pravidlo: alkohol je chemicky vždy stejný etanol. Ať už je ve dvanáctce piva, ve sklence vína nebo ve velkém panáku vodky. Rozumné nastavení daní a regulace může jít ruku v ruce s tím, že lidé budou pít s rozumem a zodpovědně. Právě na tom by se měli shodnout politici, odborníci i výrobci: jedna molekula, jedno měřítko. A k tomu férový systém, který podporuje legální trh a zodpovědnou spotřebu, ne černou ekonomiku.