Rozhovor začal debatou o prostředí, kde se konverzace s redaktory Hospodářských novin odehrávala. Ze zdi na ní totiž shlížel portrét Vladimíra Iljiče Lenina a v kanceláři rovněž stály dvě jeho busty. „Je to historie, a každá strana má svou historii,“ uvedl Bubeníček, když ujistil, že kancelář není jeho. On sám prý něco takového ve své pracovně nemá, ale chápe, že někteří jeho soudruzi to mohou vnímat takto. Lenina podle něj nelze směšovat se Stalinem, kterého vnímal jako nebezpečí, ale bohužel už byl příliš nemocný.

Podle něj není třeba dělat vědu ani z proklamace komunismu v názvu jeho strany. „Já si myslím, že se to dnes už tak nebere, že je to jen název strany,“ myslí si. Lidé si dnes podle něj se slovem „komunistická“ spojují především práci pro lidi. „Kdybychom ten název strany dnes změnili, lidé by nám ty hlasy už nedali,“ obává se.

Spojení s komunismem je pro Bubeníčka už pouze marketingovou značkou spojenou se současností, minulost komunistické strany je podle něj už vyřešena. Za excesy z padesátých let se strana prý už omluvila. „Ta omluva byla asi maximum, co se dalo udělat,“ myslí si.