„Je to záležitost čistě té samosprávy. Pokud oni opravdu chtějí mít památník a je to rozhodnutí těch zastupitelů, tak nelze k tomu nic dodat. Myslím si, že tohle je právo samosprávy v každé normální obci v České republice, a máme jich tady mnoho. Když si zrovna i tahle čtyř a půl tisícová městská část rozhodne, že tam ten památník chce mít, tak ať ho tam má,“ poznamenal k celé věci úvodem pořadu Řepa. Žáček s jeho slovy souhlasil.
„Podepsal bych to a vnímám tu ruskou aktivitu jako polarizaci celého problému, který bych viděl radši ve věcné rovině a na svobodném rozhodnutí městské části,“ uvedl. Žáček se s Novotným před vyjádřením jeho záměru sešel. „Já jsem ho vlastně informoval, jestli on nebo jeho kolegové v zastupitelstvu vědí, jakou klíčovou roli sehrály Řeporyje při Pražském povstání, kdy 6. května ve večerních hodinách tam dorazilo velitelství té první ruské divize ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska, došlo k rozkazu dobýt Prahu, vzít Prahu a pomoci bratrům Čechům. Která zčásti dorazila 7. května, a mohu říci, že, a tady to dokazuji svými odbornými publikacemi na základě rozboru našich archivních materiálů, dokonce materiálů některé ruské provenience, že velmi výrazně pomohli a 7. května v podstatě zabránili proniknutí těch úderných jednotek SS do centra Prahy,“ sdělil Žáček.
„Já si myslím, že nejde o připomínku generála Vlasova, ostatně generál Vlasov byl proti zásahu v Praze, ale že jde o připomenutí těch padlých, kteří padli za svobodu Prahy a za ubránění Prahy proti SS,“ dodal k tématu.
Pavel Novotný, DiS.
„To téma jako takové si nějakou připomínku zaslouží, možná právě i trochu ta hysterická reakce, nebo ne asi trochu, ale vyloženě hysterická reakce i z toho ministerstva zahraničí Ruské federace ukazuje na to, že spíš oni se nevyrovnali ještě s tou minulostí,“ dodal pak ještě Řepa.
A jak podle Žáčka vlastně vlasovce chápat? Jako spojence v boji proti nacismu? Ruská federace se oficiálně vyjádřila přes své facebookové stránky zdejší armády, ambasády, že vlasovci byli kolaborantskou ozbrojenou formací vytvořenou nacistickým vedením třetí říše.
„Tak samozřejmě je to pohled jejich. Já souhlasím zase s tím, že je to otázka nevyrovnání. Především to byli bývalí občané Sovětského svazu, kteří dodneška… třeba jejich rodiny stále nevědí, kde jsou jejich hroby, a tak dále. Já si myslím, jo, bylo to nejen to vlasovské hnutí, ale to hnutí, které vystoupilo proti Stalinovi, bylo 1 000 000 mužů a žen ve zbrani, to není málo. Je to otázka, co to je. Je to zrada státu nebo režimu, nebo to byly osoby, které prošly gulagy a vlastně v první situaci, kdy, a taky mnohdy od Němců a od nacistů čekali něco jiného, se postavili vlastně proti tomu sovětskému Stalinovu režimu, který mohl za jejich osudy předtím? Je to samozřejmě velmi složité,“ sdělil Žáček.
„Letos mi vyšla knížka o banderovcích a mám pocit, že spousta lidí si doteďka vlasovce a banderovce plete. Jediné opravdu společné, co mají, tak je to opravdu možná právě to, co jsem už říkal, že byli obětí své doby. Nemyslím si, že by se to dalo nějak jakoby jednoznačně nálepkovat, něco takového, to asi ne. Ty stereotypy zkrátka souvisí i s tím, že se spousta lidí na to dívá pohledem dneška. Myslím si, že kdyby člověk pocházel z nějaké rodiny, z nějaké společenské vrstvy, která byla vystavena delší dobu perzekuci, asi by ten režim sovětský nebo naopak zase i ten nacistický vnímal jinak. My dnes, když se můžeme prostě v pohodlí domova jenom tak zamyslet nad tím, jak probíhaly dějiny dvacátého století, tak se nám to posuzuje daleko, daleko snáz. Tam ty emoce zkrátka nejsou, nejsme vystaveni tak neuvěřitelným, těžkým rozhodnutím, jako byli vystaveni ti, kteří do těch jednotek vstupovali, a to se teda týká těch vlasovců rozhodně,“ podotkl závěrem Řepa.
Psali jsme:
autor: vef
