„V Iráku a v Sýrii se shromažďují islamisté ze zbytku světa, aby zde budovali islámský stát,“ informuje Kobza. Po neuvážené podpoře údajných demokratických revolucionářů za qrabského jara se navíc v chaosu ocitla prakticky celá severní Afrika, na kterou nyní militantní islámské skupiny cílí. „Bývalí mocní vládci byli zavražděni či uvězněni, pořádkové orgány a armády demoralizovány a militantní islamisté slavili velké vítězství,“ píše dále Kobza.
Tomio Okamura
USA se podle něj ve své zahraniční politice začínají vyznačovat unikátní schopností nikdy se nepoučit ze svých dřívějších chyb. Již v osmdesátých letech podporovaly v Afghánistánu Tálibán a Al-Káidu proti Sovětům, a nakonec tito Mudžahedíni obrátili zbraně proti nim. V severní Africe na počátku tohoto desetiletí se pak zopakovalo totéž.
Nyní, když fanatičtí islamisté ovládají prakticky celé syrsko-irácké pomezí, najednou Američané hledají spojenectví u Íránu, který posledních deset let řadili do „Osy zla“ a zvažovali proti němu vojenský zásah.
Nejsou to zdaleka jediná ohniska islámské agrese. Jedinou otázkou tedy podle Kobzy je, kdy se války radikálních islamistů posunou z Afriky a Asie do Evropy. „Svět je kvůli úmyslu nebo naprostému diletantství mocných tohoto světa na pokraji globálního konfliktu,“ konstatuje expert. Veškeré války, rozpoutané západním společenstvím za účelem podpory demokracie, nikde nepřinesly nic kromě utrpení a smrti. A toho teď využívají islamisté.
Poslední šancí Západu podle něj bylo, že by se EU stala „protiváhou globálního četníka“ USA. Jenže se z ní stal další servilní orgán, na což Evropa doplatí nejvíce. „Exodus uprchlíků do Evropy s sebou přinese i příval radikálů a kazatelů, kteří budou mít stále větší nároky, viz to, co se děje v Belgii, Švédsku, Dánsku, Německu a ve Francii, nemluvě o Itálii a Španělsku. Tito uprchlíci s sebou do Evropy přinesou i svoje války,“ ujišťuje Kobza.
Evropa je podle něj na prahu další války.
Text Jiřího Kobzy na Facebooku Tomio Okamury:
V Iráku a v Sýrii se shromažďují islamisté ze zbytku světa, aby zde budovali islámský stát. A vítězí. Po neuvážené a naivní podpoře „revolučních, demokratických, vzbouřeneckých sil“ ze strany EU a USA, která uvrhla postupně většinu zemí severní Afriky do chaosu, ve kterém tak bravurně loví právě islámské militantní skupiny, se dosavadní systém islámského světa rozpadl. Bývalí mocní vládci byli zavražděni či uvězněni, pořádkové orgány a armády demoralizovány a militantní islamisté slavili velké vítězství. Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Sýrie. Bohužel, USA se vyznačuje jednou zvláštní schopností, nikdy se nepoučit z chyb. V roce 1978 nasadili proti šáhovi v Íránu islámské duchovenstvo, v 80.tých letech nasadili proti Sovětům v Afghanistánu Taliban a Al Qaidu. Obě tato „spojenectví“ skončila pro USA fiaskem, nicméně jim to nezabránilo pokračovat stejným způsobem i v severní Africe. Se stejným výsledkem. Opravdu pozoruhodné.
Teď, když islamisté začínají ovládat stále větší oblast irácko-syrského pomezí, rafinerie v Bejdží, dokonce ani USA „nejsou proti“ aby v Iráku zakročily elitní jednotky jejich úhlavního nepřítele : Íránu. K tomu připočtěte trvající napětí mezi Izraelem a Palestinci, kmenové války v Afghanistánu včetně Talibanu, napětí na Kavkaze, ve všech konfliktech najdete bohaté přírodní zdroje a pevně zaháčkované prsty mezinárodního „demokratického“ společenství: NATO, EU, USA. Jak dlouho tedy potrvá, než se tyto války, tato líheň radikálních islamistů, posunou dál do Evropy?
OSN jakožto mírotvorce ve sféře občanských a náboženských válek totálně selhala.
Svět je díky úmyslu nebo naprostému diletantství mocných tohoto světa na pokraji globálního konfliktu. Můžeme tedy shrnout, že žádné války (resp. ochrana či export demokracie), vyprovokované a podporované západním společenstvím, nepřinesly nikomu z tamějších obyvatel více demokracie, pouze nezměrné utrpení a smrt. Ten kdo na tom nemilosrdně vydělává, sedí totiž v bezpečí úplně jinde.
Takže pokud tímto shrneme války v islámském světě, musíme vzít také v potaz, že exodus uprchlíků do Evropy sebou přinese i příval radikálů a kazatelů, kteří budou mít stále větší nároky, viz to co se děje v Belgii, Švédsku, Dánsku, Německu a ve Francii, nemluvě o Itálii a Španělsku. Tito uprchlíci sebou do Evropy přinesou i svoje války.
Na začátku EU byla jistá naděje, že by zde v Evropě mohla být vytvořena protiváha globálního četníka a centrum skutečné demokracie. Opak se však stal pravdou, vznikl zde pouze další servilní orgán dobře placených byrokratických slouhů a veškeré snahy několika naivních jedinců, kteří se u nás snažili o možnost prosadit alespoň částečně změnu směřování EU skončily na laxnosti, lenosti a občanské nezodpovědnosti drtivých 82% oprávněných voličů- nevoličů, kteří tuto zemi poslali na (z)vůli EU.
Evropa je na prahu další války, do které nás ženou i naši vlastní politici a ti (ne)zvolení poslanci EU, tomu nezabrání. V žádné kampani totiž nezaznělo to hlavní: že nevolit, znamená prohrát, a my boj o naše přežití začínáme prohrávat díky naší vlastní neschopnosti a neochotě využít demokratické možnosti volit své skutečné zástupce, nikoliv ty, které protlačí partajní sekretariáty a kterým odevzdáváme moc tak lacino a snadno.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: jav
