„Být osobou se zdravotním postižením znamená potýkat se od dětství s nejrůznějšími problémy, překážkami a omezeními. Začíná to zhoršeným přístupem ke vzdělání, omezením volnosti pohybu, ať už jde o nedostatečnou přístupnost objektů, nebo o využívání veřejné dopravy, postupně se přidávají obtíže při hledání zaměstnání a bydlení, omezené možností trávení volného času a spousta dalších potíží,“ vypočítává veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a dodává: „Nesmíme zapomínat ani na potíže rodičů pečujících o dítě se zdravotním postižením při hledání zaměstnání apod. To vše ovlivňuje, a mnohdy negativně, život celé rodiny a její sociální status.“

Stížnosti a dotazy lidí se zdravotním postižením tvoří nezanedbatelnou část podnětů, kterými se veřejná ochránkyně práv zabývá. Nejčastěji se týkají sociálního zabezpečení, zejména invalidních důchodů. Počet těchto podnětů výrazně stoupá a opakují se v nich výhrady ke způsobu posouzení zdravotního stavu a ke stanovení data vzniku invalidity, což má obojí vliv na přiznání a výši invalidního důchodu. Podobné je to u stížností týkajících se příspěvku na péči.

Řadu osob se zdravotním postižením stále trápí nedostatečná přístupnost staveb a dopravy. Nejde přitom jen o ně - bezbariérové přístupy jsou důležité i pro další skupiny občanů, jako jsou rodiče s kočárkem, starší lidé se sníženou pohyblivostí apod. Chybí vyhrazená parkovací místa pro lidi se zdravotním postižením. Obce je často odmítají z důvodu celkového nedostatku parkovacích míst, ale někdy chybně i z obavy, aby osoby se zdravotním postižením nezvýhodňovaly před ostatními. Podle poznatků ochránkyně se lidé se zdravotním postižením, které doprovází asistenční pes, stále setkávají s problémy v dopravě. Kvůli asistenčnímu psovi jim bývá znemožněn přístup do zdravotnických zařízení, lázní či hotelů. Ochránkyně proto doporučila vládě vydání zákona, který by upravil některá práva osob se zdravotním postižením v doprovodu psa se speciálním výcvikem. Vláda doporučení vyslyšela a uložila ministryni práce a sociálních věcí zákon vypracovat. Měl by především vymezit prostory, do kterých mají osoby v doprovodu vodicích a asistenčních psů přístup (např. budovy úřadů, soudů, bank, kulturních zařízení apod.), a upravit status a podmínky výcviku těchto psů.

Nejčastěji namítaným důvodem diskriminace podle antidiskriminačního zákona je právě zdravotní postižení. V loňském roce se na ochránkyni obrátilo s tímto problémem 104 osob. Za posledních pět let jde o nárůst o více než 100%, což svědčí o tom, že lidé se zdravotním postižením mají větší povědomí o působení veřejného ochránce práv v oblasti rovného zacházení.

Společnost často vnímá osoby se zdravotním postižením jako méně schopné, méně výkonné. Do začátku letošního roku se to projevovalo například i různou výší minimální mzdy. Protože ochránkyně vyčerpala všechny možnosti, jak věc napravit, obrátila se na Ústavní soud s návrhem, aby jako diskriminační zrušil ustanovení nařízení vlády, které dvojí sazbu umožňovalo. Ústavní soud nakonec řízení zastavil, protože vláda sazby od roku 2017 sjednotila. Pro všechny dnes platí minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin buď 66 Kč za hodinu, nebo 11 000 Kč za měsíc.