V první části své besedy se univerzitní profesor zaměřil na mnohdy zničující úniky informací, kterým se dá jen těžko zabránit. Tento dnešní fenomén nazval globální vesnicí uniklých sdělení. V souvislosti s tím připomněl dva nedávné případy sebevražd mladých žen, jejichž kompromitující videa zveřejnili na internetu jejich bývalí partneři či známí. „Ocitli jsme se ve světě uniklých informací, e-mailů a esemesek, ze kterých nám média zprostředkovávají pohled na dnešní svět. Scéna a její zákulisí byly tak smazány, což někdy může mít i pozitivní efekt. Například když byly zveřejněny na WikiLeaks závažné dokumenty týkající se americké zahraniční politiky (fakta o sledování německé kancléřky Merkelové). Na druhou stranu vás dnes může každý velmi rychle zničit, když si najme odborníky, kteří vám napíchnou mobil, e-maily a dostanou se k vašim elektronickým údajům z různých databází. Proto dnes elity, a zvláště politici, ztrácejí autoritu a tvář, jelikož se z jejich soukromí dostává hodně informací na veřejnost,“ vysvětloval filozof Bělohradský.

V této souvislosti pak připomněl známou kauzu, kdy se jednomu českému ministrovi nechtělo na pohřeb Nelsona Mandely do Jihoafrické republiky. „Byla to akce na 14 hodin s okamžitým návratem a zmíněný vládní činitel byl v té době i dost vytížený, takže se chtěl z toho vykroutit. Tedy lidsky pochopitelné, jakmile se to ale dostalo do médií, následoval morální masakr. Vždyť většina z nás, když jsme v soukromí, mluvíme jiným, uvolněnějším stylem, ale pokud takové diskuse uniknou u veřejně činných osobností ven, tak se zneužijí a je z toho hned velký problém. Jak mohou politici v takovém světě vlastně fungovat? V tom ‚toxickém‘ prostředí se přece musí jejich autorita vždy rozpustit. A já tvrdím, že toto je jedna z nejvýstižnějších charakteristik dnešní společnosti – ztráta tváře, ztráta autority. Lidé navíc už dnes ničemu nevěří, za vším vidí jen zištné úmysly a názory své politické reprezentace pak pokaždé dementují,“ ještě doplnil.