Osm vražd. Deset až patnáct procent dělá bordel, ale značný. Čisto a uklizeno. Bez cenzury o Švédsku, máme i FOTO

16.03.2017 4:42

Vít Hassan pro ParlamentníListy.cz v posledních dnech sledoval dění ve Švédsku. Země s nejvyšším percentuálním podílem imigrantů v celé Evropě zažívá neobyčejně bouřlivé časy, jak dokázaly i Hassanovy reportáže. Nyní vám nabízí celkové shrnutí své cesty do Švédska.

Osm vražd. Deset až patnáct procent dělá bordel, ale značný. Čisto a uklizeno. Bez cenzury o Švédsku, máme i FOTO
Foto: Vít Hassan
Popisek: V jihošvédském městě Malmö

Na své první cestě ve Stockholmu jsem navzdory důraznému varování místního policisty zamířil s fotoaparátem v ruce do převážně přistěhovalecké čtvrti Rinkeby na konečné metra modré linky T10, kde nedávno na parkovišti v centru čtvrti rozzuřený dav přistěhovalců zapálil osm aut, házel kameny po policistech a byl zde současně fyzicky napaden fotograf místních novin, kterému také odcizili fotoaparát. Příčinou nepokojů bylo údajně zadržení místního mladíka podezřelého z prodeje drog. V Rinkeby jsem si připadal jako v nějakém arabském či africkém městě, jelikož kolorit čtvrti tvořily převážně ženy oblečené v černých burkách, jiným byly z pod nikábu vidět jenom oči.

První, čeho jsem si všimnul byla jedna z desítek rumunských žebraček, které ve Stockholmu sedí a žebrají téměř před každým supermarketem a ve vestibulech metra. Další měla na chodníku rozložené bazarové věci k prodeji. V nabídce jejího „bazaru“ byly sešlapané sportovní boty značky Nike, obrazy, použité hrnce, či dokonce žehlička. Nedaleko žen postával rumunský prodavač padělaných značkových voňavek Versage a keramických nožů, který si stejně jako většina místních obyvatel nepřál být focen. Před focením lidí mě ostatně také varoval syrský zaměstnanec ochranky místního supermarketu, který nedávné nepokoje označil za ojedinělý incident a informace médií o Rinkeby za nafouknutou bublinu.

Rinkeby označil za multikulturní čtvrť, kde mezi přistěhovalci a místními obyvateli nejsou žádné problémy. Má cesta následně směřovala do knihovny, kde jsem objevil učebnici švédštiny pro začátečníky doprovázenou ilustracemi chlapce Mohammeda. Jedna ilustrace v učebnici mne zvlášť zaujala, znázorňovala Mohammeda, jak utíká policistům. Dva dny poté jsem se do Rinkeby vrátil, prošel jsem a nafotil jedno z místních sídlišť, na kterém mě překvapilo, jak bylo čisté a pečlivě udržované. Většina dětských hřišť byla velmi pěkných. Po procházce sídlištěm jsem navštívil mešitu v centru čtvrti spojenou s islámským kulturním centrem, kde seděli převážně Somálci. Jedním z nich jsem byl po chvíli se slovy „Go out“ vyhnán, aniž bych zde cokoliv fotil či kohokoliv obtěžoval. Poznal jsem tak „pohostinnost“ těch, kteří jí sami chtějí. V centru Rinkeby zrovna probíhala namátková policejní kontrola – tak jako každý den odpoledne, jelikož zde není policejní stanice. Policejní stanice s 250 policisty zde údajně kdysi bývala, ale byla zrušena. Následně jsem navštívil jednu z dalších převážně přistěhovaleckých čtvrtí, Tensta.

Kdo zabije policistu, dostane se do ráje

Anketa

Podporujete Andreje Babiše? (Hlasování od 16.3.2017)

54%
46%
hlasovalo: 42481 lidí

Výzdobu stěn stanice metra tvořil i nápis PŘÁTELSTVÍ v češtině. Nahoře mi po výstupu z vestibulu metra ven skupina mladíků přátelsky nabízela hašiš. Několik somálských mladíků postávalo pod televizemi u sázkových terminálů. Pravděpodobně trávili svůj čas sázením na výsledky fotbalových utkání. Poté jsem se přesunul na konečnou linky metra T10 s názvem Hjulsta, kde před turnikety nejsou umístěny ani kamery. Potom, co jsem před vestibulem metra vyfotografoval postávající skupinu mladíků, ke mě dva z nich přišli a jeden z nich mi vyhrožoval, že pokud snímky okamžitě nevymažu, tak mi rozbijí fotoaparát. Další den jsem navštívil mešitu u stanice metra Medborgar poblíž centra Stockholmu. Muslim z Maroka mi zde tvrdil, že obavy z přistěhovalců jsou vyvolávány uměle. Večer jsem v jednom hostelu vedl rozhovor se Somálcem Sakim, který hájil ženskou obřízku typu sunna slovy „To je, když odříznou jen málo,“ a mezi palcem a ukazováčkem mi ukazoval půl centimetrovou mezeru. Saki dodal, že by ji své dceři nechal udělat také, protože je sunnita a věří v sunnu. Sunnité jsou dle jeho slov jediní správní muslimové.

Malmö, Rosengård

Moje další cesta vedla do třetího největšího švédského města Malmö na jihu Švédska. Malmö je správním střediskem provincie Skåne a má 290 000 obyvatel v osmi různých lokalitách, z čehož zhruba třetinu tvoří přistěhovalci. Malmö v současné době zažívá architektonický rozmach. Poté, co jeho návštěvníci opustí brány vlakového nádraží plného luxusních restaurací, kaváren a obchodů, se před nimi objeví mix udržovaných historických budov a mostů s několika moderními stavbami postavenými ve futuristickém stylu, kolem nichž je instalováno několik bizarních soch. Mezi jednu z nejbizarnějších patří obří bronzový revolver se zauzlovanou hlavní. Bohužel se však vzhledem k okolnostem jedná spíše o zbožné přání tvůrce sochy než o denní realitu Malmö. Další socha opodál je ve tvaru gigantického mramorového čtverce, uprostřed něhož je obrovská díra, skrz kterou je průhled na jeden ze symbolů města – starý maják.

Při cestě k majáku jsem prošel kolem dvou historických mostů, na nichž nechyběli, snad ve všech švédských městech přítomní, rumunští žebráci. Podle některých zdrojů je jich po celém Švédsku 4000 až 5000. Několik set metrů od majáku je postaven most s jednou zaoblenou stranou připomínající obří houpačku či pouťovou atrakci. Místní mě ujistili, že se nejedná o další architektonický výstřelek, nýbrž o plně funkční zdvihací most, který se zvedne v případě, že se pod ním chystá proplout loď. Několik set metrů chůze za tímto mostem se ocitneme na ploše plné rozestavěných moderních budov.

Ty budou postaveny okolo chlouby města – 190 metrů vysoké dominanty Malmö – futuristického mrakodrapu s názvem Turning Torso, který vypadá, jako by s ním někdo pootočil kolem jeho osy. Mrakodrap byl dokočen teprve před pár lety. Cílem návštěvy Malmö však byla čtvrť s názvem Rosengård (Růžový dvůr). Toto panelové sídliště zde bylo vybudováno na zelené louce mezi lety 1967 až 1972 v souvislosti s plánem Miljonprogrammet. Na ploše 332 hektarů v něm žije celkem 23 563 obyvatel, z nichž tvoří přes 80 % přistěhovalci převážně z Iráku, Afgánistánu, Libanonu, Palestiny, Sýrie a zemí bývalé Jugoslávie.

Před několika lety ve čtvrti zuřily nepokoje mezi přistěhovalci a policií. Pokud se ve Stockholmu zeptáte místních na nejošklivější místo v celém Švédsku, či na ukázkovou no-go zónu, tak vám většina Švédů odpoví, že je to právě čtvrť Rosengård v Malmö, kterou místní často nazývají ghettem. O zdejších panelových domech se ve Wikipedii píše jako o nevzhledných šedivých blocích budov. Do Rosengårdu jsem se svezl autobusem č. 5. Čekal jsem, že uvidím bloky špinavých vybydlených paneláků, pod kterými se budou válet hromady odpadků ve stylu slovenského sídliště Luník IX, nebo severočeského Chanova. Musím se přiznat, že jsem byl poté, co jsem vystoupil z autobusu, mile překvapen. Před místním supermarketem jsem sice opět narazil na rumunské žebračky, ale bloky panelových domů v Rosengårdu vypadaly lépe než paneláky na většině českých sídlišt.

Při vstupu na sídliště stálo několik dřevěných budek, na kterých mě zaujalo graffiti znázorňující arabského chlapce sedícího pod rozkvetlým stromem, jak z díry v ledu rybářským prutem vytahuje zlatou rybku. Na klinice v Rosengårdu jsou nápisy, jak ve švédštině, tak v arabštině. Poblíž je bagdádské kulturní centrum, které údajně slouží také jako místní mešita. Většina panelových domů je obložena cihlami.

Okolo je většinou vysetá tráva a na zemi je poměrně čisto. Cestou jsem potkával muslimky v burce, ale viděl jsem i několik nezahalených, evropsky oblečených Arabek. Na sídlišti je také pěkné fotbalové hřiště, které zde nechal postavit místní slavný rodák, fotbalista Zlatan Ibrahimovič. Poblíž je kostel a vedle něj pečlivě upravené zahrádky. Člověku, který je zde na návštěvě se nechce věřit, že se ocitnul v místě, jež ostatní nazývají no-go zónou. Všude na zemi je poměrně čisto. Cestou zpět jsem potkal mladého Iráčana, jenž pečlivě zametal cestu a sbíral odpadky. Udiveně jsem se ho ptal, jak je možné, že všichni mluví o Rosengårdu jako o špinavém ghettu plném drogových dealerů, kam by v životě nevkročili. Iráčan mi obstojnou angličtinou odpověděl, že to, co se o Rosengårdu píše v médiích, jsou nesmysly.

Zároveň však připustil, že sídliště ještě před pěti lety vypadalo příšerně a byla zde mnohem vyšší kriminalita. „Pověst sídliště kazí místní kriminálníci,“ řekl mladík. Když jsem se ho zeptal, kolik procent obyvatel sídliště se podle něj živí kriminální činností, tak mi odpověděl, že to odhadem může být něco mezi deseti až patnácti procenty. S bezelstnou upřímností mi sdělil, že nedaleko místa, kde jsme spolu hovořili, byl minulý týden někdo zastřelen. Dodal, že v Malmö se od začátku roku staly již 3 vraždy. Po chvíli našeho rozhovoru k němu přišel jeho kamarád, mladý policista. Ten většinu věcí potvrdil. S rozpačitými pocity jsem si to namíříl přímo na policejní stanici v Rosengårdu, kde jsem čekal na někoho, kdo by mi mohl poskytnout krátký rozhovor.

Po chvíli přišla policistka; jakmile se dozvěděla, že pocházím z České republiky, byla vstřícnější a sdělila mi, že se příští týden chystá jet lyžovat do Špindlerova Mlýna, jelikož je to tam ve srovnání s jinými zeměmi levné. Na dotaz, jaká národnost v Malmö páchá nejvíce trestných činů mi odpověděla, že švédská policie nedisponuje evidencí trestných činů na základě národností. Sdělil jsem jí, že jsem se dozvěděl, že v Malmö byly od začátku roku spáchány 3 vraždy. Policistka mi se severským klidem odpověděla, že se rozhodně jednalo o více vražd než „jen“ o tři. Její kolegyně doplnila, že se jednalo o osm vražd. Odpovědí jsem byl šokován a „Růžový dvůr“ čili Rosengård jsem opouštěl s rozporuplnými pocity.

Čtvrť Kista, demonstrace v centru Stockholmu

Následující den jsem se ve švédských novinách dozvěděl, že před dvěma dny byl ve stockholmské čtvrti Kista spolu se svým společníkem zastřelen Merhawi Aregai, vůdce gangu Lejonen (Lvi), jenž měl bohatý trestní rejstřík, plný těžkých zločinů spojených s prodejem drog, loupežnými přepadeními a nelegálním držením zbraní. Neprodleně jsem se vydal hledat místo činu do čtvrti Kista, která se nachází několik stanic od konečné linky metra T11. Udivilo mě, že většina mnou dotázaných Švédů vůbec nevěděla, že v jejich čtvrti před dvěma dny došlo k dvojnásobné vraždě. Ti, co to věděli, zase neznali přesné místo incidentu. Tam mě navedl až zaměstnanec ochranky v obchodním centru a cestu mi upřesnila čtveřice mladých Švédek, které tvrdily, že zde jsou problémy spíše s přistěhovalci tzv. druhé a třetí generace. Na otázku, jaké problémy, mi dívky odpověděly, že se jedná zejména o loupežná přepadení.

Když jsem se jich zeptal, zda se obětí loupežného přepadení stala některá z nich, mi shodně odpověděly, že ne. Na místě vraždy přímo před mateřskou školkou jsem nalezl již jen střepy z prostřílených oken auta a opodál pod stromem několik hořících svíček, které na místo pravděpodobně přinesli příbuzní zastřeleného gangstera. Den na to jsem se v centru Stockholmu zúčastnil demonstrace na podporu člena jednotky pro boj se závažným zločinem, švédského policisty Petera Springareho z města Örebro, jenž je v současné době (kvůli svým politicky nekorektním výrokům na adresu přistěhovalců, které před několika týdny napsal na Facebook a ve kterých mimo jiné uváděl etnicitu pachatelů trestných činů ve Švédsku) vyšetřován pro podezření z trestného činu podněcování k rasové nenávisti. Na transparentech na jeho obranu byly nápisy jako „Podporujeme Petera Springareho“, „Policejní stanici do každé obce“, „Švédové a přistěhovalci z veřejného sektoru, podporujte Petera Springareho!“, „6500 znásilnění za rok, do prdele, je to OK?“ a „To už stačilo!“

Mé pocity ze švédských přistěhovaleckých čtvrtí jsou rozporuplné a daly by se shrnout do několika vět: Pro člověka, který v převážně přistěhovaleckých čtvrtích nežije, je v nich pouze na návštěvě, okolo sebe vidí čisté a upravené okolí paneláků a není svědkem žádného kriminálního činu, může být těžké uvěřit skutečné realitě ve formě vysoké kriminality, jež je doménou právě přistěhovaleckých čtvrtí. Reálný život v těchto čtvrtích tak může být na hony vzdálený tomu, jakým dojmem čtvrti působí na jejich náhodného návštěvníka.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Věslav Michalik (STAN), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: Vít Hassan

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Proč nemáte e-shopy?“ Spolupracovník ČT se navezl do zakázaných trhovců. To neměl dělat. Přišel výprask

10:58 „Proč nemáte e-shopy?“ Spolupracovník ČT se navezl do zakázaných trhovců. To neměl dělat. Přišel výprask

Dobrodruh Dan Přibáň se zeptal lidí s malými stánky na adventních trzích, proč radši nebudovali svůj…