Obvodní soud pro Prahu 1 v pátek zprostil Nečasovou viny ze zneužití vojenské tajné služby ke sledování manželky tehdejšího premiéra Petra Nečase. Osvobodil i ostatní obžalované – bývalé šéfy Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka a Milana Kovandu a zpravodajce Jana Pohůnka. Verdikt není pravomocný. Státní zástupce se na místě odvolal. Překvapil vás takový verdikt?

Upřímně řečeno ani ne. Osobně se domnívám, že pokud by měl být někdo stíhaný, tak pouze pracovníci tajné služby, kteří poslechli příkaz osoby, která k tomu nemá oprávnění. A to si nejsem ještě jista, zda přímo za trestný čin. Představte si totiž situaci, že bych zašla na vojenské zpravodajství já, a řekla – přeji si, abyste sledovali tu a tu osobu. Tak mne vyhodí nebo pošlou do blázince. Moje postavení v tu chvílí by ale bylo obdobné, jako bylo tehdy Jany Nagyové – oni ji prostě neměli poslechnout, protože vůči nim byla nikým. Ona to zkrátka pouze zkusila, možná vyvíjela nátlak, mávala Petrem Nečasem, ale pochybuji, že tím mohla spáchat trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby – tu může zneužít jen ta osoba, která tu pravomoc má. Pak je zde ta druhá otázka, zda pracovníci rozvědky tzv. „jen“ tím, že poslechli tuto nesprávnou osobu, mohli spáchat přímo trestný čin, nebo se „jen“ provinili například kázeňsky ve vztahu ke složce, ve které působí.  Ne každé porušení zákona je zkrátka trestným činem, a i když si odsouzení přeje veřejnost, soudce se tím nesmí nechat ovlivnit. Víte, že například v USA je někdy porota zavřena kolik týdnů, aby ji neovlivňovala média? Tím neříkám, že Jana Nagyová si nezaslouží náš despekt lidský i profesní – ale to se musí od trestního stíhání oddělovat. Spíše je důležité klást si otázku, jak se tato dáma mohla ocitnout tam, kde byla. Myslím tím samozřejmě úřad vlády. 

Troufnete si odhadnout, jak dopadne odvolání?

Těžko říct, ale zkusím být odvážná – osvobozující rozsudek bude potvrzen, protože Jana Nagyová jednala amorálně, ale nemohla spáchat trestný čin zneužití pravomoci, kterou jako lepší sekretářka neměla, a pracovníci tajné služby by měli spíše podléhat služebnímu postihu.  Uvidíme. Sama jsem zvědavá, jako každý advokát v této zemi, protože tomu případu nešlo uniknout.  

Setkala jste se vy sama někdy s tím, že by soudkyně při vynesení rozsudku neodůvodnila verdikt? A shledáváte k tomu v této kauze nějaký důvod?

To vidím jako velkou slabinu, protože k odmítnutí odůvodnění nebyl podle mého názoru žádný důvod, a  každé rozhodnutí nezávislého soudu odůvodněno být prostě musí. Může se stát, že proto bude rozsudek vrácen. Ovšem to neznamená, že s odůvodněním bude jiný. Předpokládám, že soudkyně už nezmění názor.  To by musel odvolací soud.  

Blíží se také konec procesu s bývalým středočeským hejtmanem Davidem Rathem, jak to vidíte tady?

Smutný příběh, trapný příběh, odstrašující příběh. Narcis, jehož ego přesáhlo realitu. Odsouzen podle mého názoru bude, tady se nelze střepat jasných důkazů i jasné kvalifikace trestného činu. Může pouze protahovat, což zdatně činí, neboť jde o velmi inteligentního člověka, byť tu inteligenci používal a používá poněkud zvláštním způsobem.  

Zejména v souvislosti s kauzou Davida Ratha se v tuzemsku začal hojně skloňovat pojem „korunní svědek“. Je podle vás tento institut spravedlivý, či nikoliv? A kde eventuálně vidíte jeho největší nedostatky?

Není podstatné, zda je někdo korunní svědek nebo nekorunní. Podstatné je, zda je věrohodný svědek, který zná důležité informace pro spravedlivý rozsudek. Věrohodnost je u svědka vysoce podstatná, protože soud mu buď věří, nebo nevěří, a musí vědět, proč věří, a proč nevěří. Tedy pojem korunní nemám ráda, nahrazuji si ho slovem věrohodný – s nějakou minulostí a současností.

A jak jste jako advokátka vnímala Rathovu rošádu se svými právními zástupci?

Tak dělá, co umí, a našel slabinu systému. Budiž mu za to dík, bude asi nutné se nad těmito pravidly zamyslet. Ad absurdum může měnit advokáty donekonečna. Bude-li mít na to nervy. Stát nemůže nic jiného, než to akceptovat – nesmí porušit jeho práva. Je otázkou, zda lpěním na formálních pravidlech nenahráváme lumpům. Někdy i demokracie procesních pravidel musí skončit, jde-li o to najít opravdovou spravedlnost. Měníš advokáta? Třikrát a dost – a pak se musíš spokojit s obhajobou ex offo, která je už neměnná.  Třeba tak. Ale to improvizuji, nejsem odborník na trestní proces.