Čemerys připomíná, že v dobách „zločinné vlády“ před Majdanem vyvolal jakýkoli tlak na žurnalisty vlnu nevole. Nevole samotných žurnalistů a lidskoprávních a občanských aktivistů se dokonce stala impulzem pro první Majdan nezávislé Ukrajiny – protestní akci „Ukrajina bez Kučmy“. Zprávy o prezidentských direktivách sdělovacím prostředkům ohledně toho, jak osvětlovat politické události (tzv. těmniky), nebo dokonce o vraždách oponentů, vyvolávaly protesty. Uvěznění novináře jen za to, že publikoval svůj názor, mohlo kdysi zvednout vlnu, ba i tsunami občanského pobouření. Ukončení této praxe těmniků bylo jedním z požadavků oranžových demonstrací roku 2004.

Celý text je ZDE

Na Ukrajině po Majdanu se těmniky, věznění a cenzura staly denním chlebem, píše Čemerys. Represe vůči lidem jiných názorů, a dokonce jejich vraždy, se nadto staly společensky přijatelnými. Vražda novináře Olesa Buzyny nebo upálení desítek lidí v Oděse 2. května 2014 jsou v projevech „patriotů“ ospravedlňovány. A bývalí opoziční novináři, kteří získali poslanecký mandát, se odmítají postavit za kolegu Ruslana Kocabu, který strávil za své názory rok a půl ve vazbě. Celkově byla za publikování podrobena trestnímu stíhání více než stovka žurnalistů, blogerů nebo prostě občanů, kteří vyjádřili svůj názor ohledně války v Donbasu, mobilizace, státního uspořádání Ukrajiny a podobně.