I když to politici nemají v pracovní náplni, hodně času věnují tomu, aby občané nestrádali absencí nepřátel. Kromě toho, že nás politici na existenci nepřátel při každé příležitosti upozorňují, nepromarní žádnou možnost stará nepřátelství přiživit a zasloužit se o nepřátele nové.

Máme nepřátele zahraniční a domácí, individuální a kolektivní, definované nepřátelskou ideologií, nepřátelským náboženstvím, anebo neslučitelností s našimi hodnotami. Máme nepřátele skutečné a fiktivní, přičemž mezi ty nejnebezpečnější nepřátele patří naši přátelé.

Nepřátelé mají v politice důležitou funkci. Obtížně by se bez nich ovládali občané. Nepřátelé jsou záminkou k omezování občanských práv a svobod v rámci předběžné ostražitosti, neboť nepřítel nikdy nespí. Vyhlášením oficiálního vnějšího nepřítele stát definuje nepřátele vnitřní. Jsou jimi občané, kteří sympatizují s oficiálním nepřítelem, a především lidé, kteří se zdráhají oficiálního nepřítele veřejně nenávidět a rituálně poplivat.