Právě nám skončily prezidentské volby, proto se nemohu nezeptat, jak celkově hodnotíte jejich průběh. Velký tábor odpůrců Miloše Zemana si polepšil oproti roku 2013 téměř o tři procenta, ale stejně ho neodstavili. Co udělali jeho odpůrci, Jiří Drahoš i ostatní protikandidáti podle vás špatně, že se jim ani tentokrát nepodařilo tohoto úspěšného politického matadora porazit?
Prezidentská volba byla taková, jaká nutně přímá volba musí být, tedy velmi vyhrocená. Zda je to dobře, či špatně, ale neumím posoudit. Odpůrci Miloše Zemana udělali jistě mnoho chyb. Pokud mám jmenovat jenom jednu jedinou, tak řeknu, že největší jejich chybou bylo, že nebyli ničím víc než pouhými odpůrci Miloše Zemana, a to je opravdu málo.
Petr Pithart řekl na televizi DTV, že úspěch Miloše Zemana čekal, protože je stále velký rozdíl mezi životní úrovní lidí ve velkých městech (především v Praze a Brně) a na venkově i v menších městech a že dokud se nesníží centralizace českého státu, která úzce souvisí s úrovní služeb a životními podmínkami v regionech, lidé budou stále nespokojení a ještě více v dalších letech podpoří populisty. Dá se s tímto názorem souhlasit?
To mi tak trochu připadá jako elitářský pocit vlastní nadřazenosti. To jsou další důvody porážky pana Drahoše, tentokrát v podání pana Pitharta. Pan Pithart se nám snaží podsunout, že takřka tři miliony občanů, kteří volili Miloše Zemana, jsou chudáci, burani a tupci. Zřejmě má pocit, že lidé jsou tupá hovada, která koukají pouze na to, zda mají plný břich, a to mě od něj mrzí.
Pravda je, že voliči Miloše Zemana jsou naopak se svým životem natolik spokojení, že na něm nechtějí nic podstatného měnit a rozhodně nehodlají na sobě a svých blízkých nechat páchat jakési multikulturní pokusy. Přesně to jim totiž nabízel pan Drahoš a mnozí jeho podporovatelé. Za všechny uvedu například pana Halíka.
Do jaké míry se na výsledku prezidentských voleb odrazily debaty na Primě a v České televizi? I řada příznivců Jiřího Drahoše mu vyčítala přílišnou a možná až zbytečnou nervozitu i nedostatek klidné argumentace. Co vy na to?
Debaty na Primě a v České televizi ovlivnily výsledek voleb zásadním způsobem. Ukázal se v nich rozdíl mezi aktivistou – amatérem a zkušeným politickým profesionálem. Překvapila mě však míra amatérismu pana Drahoše a jeho týmu. Kandidát, který nemá žádné vlastní téma, žádný silný názor a pouze říká, že bude hodný, slušný a jiný, nemůže být silným kandidátem. Být jenom hodný a slušný je pro vrcholnou politickou funkci jednoduše málo.
Je také jasné, že pana Drahoše doběhla i jeho minulost. Člověk, který bez jakýchkoli důkazů osočuje lidi z xenofobie, nesnášenlivosti a nenávisti, těžko může čekat, že mu titíž lidé dají svůj hlas. Rovněž jeho postoj k migraci mu jistě na popularitě nepřidal. Občané znají její důsledky v okolních zemích a jsou na to oprávněně citliví. Pro mě zůstává záhadou, proč se tyto zjevné hendikepy nepokusil tým pana Drahoše nějak neutralizovat. Řešit tuto situaci tak, že kandidát bude tvrdit, že to není pravda, bylo předem odsouzeno k nezdaru. Je to výmluva jako z mateřské školky. Když k tomu připočítáme ještě „dokazování“ manipulace našich voleb zlomyslnými kremelskými agenty, tak je jasné, že slabých míst měl pan Drahoš opravdu hodně.
Po odjezdu Miloše Zemana se strhla v jeho štábu rvačka. Údajný novinář Karel Slezák, na němž byl poznat dobrý boxerský trénink a patřil do spolku příznivců prezidenta, napadl zcela neočekávaně třemi nebezpečnými údery kameramana iDNES.cz. Vy sám jste byl celkem úspěšným boxerem, jak se díváte na celý tento incident? Je to fér, když podobným způsobem napadne laika trénovaný sportovec, třeba i staršího věku?
Incident jsem neviděl přímo, takže ho nechci posuzovat. Obecně se ale dá říci, že pokud trénovaný boxer napadne netrénovaného člověka s úmyslem mu ublížit, tak se mu to s velkou pravděpodobností opravdu povede. Tvrdíte, že pan Slezák dal netrénovanému člověku tři rány pěstí. Pak ten člověk musel utrpět nějaká relativně závažná zranění; otřes mozku, zlomeninu čelisti, nosu, vyražené zuby a podobně. Pokud to tak je, tak pan Slezák měl opravdu v úmyslu ublížit, pokud to tak není, tak tam úmysl ublížit zřejmě nebyl a šlo o jakési samozřejmě nešťastné varování. Nechci se ale vůbec zaplétat do diskuse, kdo byl, či nebyl v právu. Rozhodně fyzické napadání do politiky nepatří. Osobně se takovýmto věcem snažím vždy, pokud to jde, vyhnout.
Je pravda, že Zeman měl během své první pětiletky momenty, které se mu vůbec nepovedly. ,,Kunda sem, kunda tam“, soud kvůli domnělému článku F. Peroutky atd. Co už nesmí Miloš Zeman dělat, aby se ve svém druhém volebním období neztrapnil před dějinami? A je důvod stydět se za Miloše Zemana s ohledem na průběh volební kampaně?
Miloš Zeman je jediným českým politikem, který dokázal být premiérem, předsedou sněmovny a dvakrát po sobě přímo voleným prezidentem. Je tedy zjevné, že své politické kroky umí vyhodnotit a naplánovat sám dostatečně. Netrpím nedostatkem sebevědomí, ale radit mu, čeho by se měl vyvarovat, si opravdu netroufnu. Zeptejte se mě na to, až bude za jménem Jaroslava Foldyny: předseda sněmovny, dvakrát premiér a dvakrát přímo volený prezident, pak vám možná odpovím.
Psali jsme:
Milan Chovanec a Tomio Okamura stáli za Milošem Zemanem po vyhlášení výsledků vedle sebe. Co k tomu říci i vzhledem ke sjezdu ČSSD. Rýsuje se nám spíše menšinová Babišova vláda s podporou komunistů a SPD, anebo koalice ANO s ČSSD za podpory komunistů? Nebo zcela jiná varianta vládního kabinetu podle vašeho názoru?
Strana, která vyhrála volby a která má víc poslanců než další čtyři strany dohromady, bude ve vládě, a kdo si myslí něco jiného, je fantasta. Jedinou variantou, kdy by to neplatilo, by byla ta, ve které by ANO svoji vládní účast samo odmítlo. Každá strana by ale měla mít ambici jít do vlády, protože jenom z této pozice se dá opravdu prosazovat její program. Pokud někdo tvrdí, že sice kandiduje, ale vládnout nechce, tak nechápu, proč se voleb vůbec účastní. Pak není možné jiné vysvětlení, než že mu jde pouze o teplé místo v parlamentních lavicích a výhody s ním spojené. Funkce však nejsou cílem, ale pouhým prostředkem k prosazení určitého programu, či jeho největší možné části.
Jediným úkolem politika je hájení zájmů svého voliče a já jsem si jistý, že nikdo nedává svůj hlas nějaké straně proto, aby její členové užívali poslaneckých výhod. Vámi popsané varianty jsou zřejmě ty nejpravděpodobnější, nikoli však jediné možné. Další alternativou může být jakási „poloúřednická“ vláda ANO s podporou SPD a některého z dalších poslaneckých klubů či jeho části. Těch možností je opravdu mnoho a nikdo si dnes asi netroufne odhadnout, jak to nakonec dopadne. Jediné, co je prakticky jasné, je vládní účast hnutí ANO.
Jak hodnotíte účast Milana Chovance ve vítězném štábu Miloše Zemana? Bývalý ministr vnitra také ohlásil předsednickou kandidaturu na vašem sjezdu. Má šanci uspět, když Andrej Babiš dnes prohlásil, že s ním v jedné vládě sedět nebude, a také když hodně hlasů z regionů volá po zcela novém vedení?
Milan Chovanec zřejmě chtěl pogratulovat Miloši Zemanovi k vítězství ve volbách. Zda tím sledoval ještě něco jiného, se musíte zeptat jeho. Chovanec se nikdy netajil, že k panu prezidentovi má dobrý osobní postoj.
Sám prezident pak prohlašuje, že má k ČSSD vřelý vztah, takže účast statutárního místopředsedy této strany ve volebním štábu Miloše Zemana by neměla být zase tak překvapivá. Rovněž by neměla být překvapivá kandidatura statutárního místopředsedy na předsedu – tak to ve stranách obyčejně chodí. Je pravda, že Milan Chovanec vzápětí po volebním výprasku tvrdil, že do vedení kandidovat nebude, ale tato změna názoru se dá pochopit. Byli jsme všichni opravdu hodně zklamaní. Zda má šanci uspět, si opět netroufnu odhadnout, protože podobnou situaci jsem v sociální demokracii ještě nezažil. Jsou zde frakce, které spolu nekomunikují a upřímně řečeno, ani si neumím představit, že by někdy začaly. Nejde o osobní nevraživost, přes tu se musí politik umět přenést, ale i o zcela rozdílné vidění světa. Dá se s nadsázkou říci, že ČSSD tvoří dvě politické strany, které spolu nemůžou uzavřít koalici. Viz postoj ČSSD v Praze. Či postoj některých hejtmanů ČSSD. Pořád se mluví o tom, že sociální demokracie potřebuje sjednotitele, ale to není pravda. My jsme se „usjednocovali“ až do našeho dnešního stavu. Sociální demokracie potřebuje chirurga, který oddělí životaschopné od neživotaschopného. Mnozí mi jistě budou předhazovat, že jsem konfliktní a nekonstruktivní, ale mně je to jedno. K politice konflikt patří a jsou situace, kdy konsenzus není možný. Je to boj o přežití strany a někdy se mi zdá, že si to mnozí její členové vůbec neuvědomují. Myslí si, že se situace nějakým zázrakem sama vyřeší a bude stačit si to „vysedět“. Mají vlastně pravdu; pokud nic nebudeme dělat, tak se situace opravdu vyřeší sama, a to tak, že poslední v Lidovém domě při odchodu zhasne a bude konec.
Milan Chovanec je samozřejmě jednou z nejvýraznějších tváří strany a jejím prvním místopředsedou, takže jeho kandidatura je logická. Zda on bude tím, kdo ČSSD přinese změnu a novou energii, si v tento okamžik vůbec netroufnu odhadnout. K výroku pana Babiše můžu říct pouze to, že kdo bude předsedou sociální demokracie, si musí rozhodnout její členové, a tím pan Babiš není. Je určitě důležité, aby s ním nové vedení dokázalo komunikovat, ale nemůže to být jediné a hlavní kritérium.
Má po prezidentských volbách Andrej Babiš lehčí spaní? Co se zvolením prezidenta mění na mechanice přístupu Miloše Zemana k Andreji Babišovi?
Co se týká spánku pana Babiše, tak si troufnu říct, že spánek předsedy strany se 78 mandáty ve sněmovně je mnohem klidnější než spánek předsedy s patnácti mandáty, ať už je prezidentem kdokoli. Je ale samozřejmé, že prezident Zeman je mnohem silnějším soupeřem, než by byl prezident Drahoš.
Psali jsme:
autor: Jan Štěpán
