Nagyová vyvázla s podmínkou. Považujete trest za adekvátní?Anketa
ParlamentníListy.cz k okomentování rozhodnutí soudkyně Heleny Králové oslovily dva bývalé vysoké státní zástupce. Marii Benešovou, která v letech 1998 - 2005 řídila Nejvyšší státní zastupitelství, a Zdeňka Koudelku, který tam později působil jako náměstek.
Trestní příkaz je podle § 314e trestního řádu možné vydat samosoudcem a bez projednání, jestliže je skutkový stav spolehlivě prokázán. Vzhledem k tomu, že neprobíhá řízení, nemá obhajoba možnost se k obžalobě vyjádřit, natož ji jakkoliv rozporovat. Výměnou za to je v tomto případě omezená výše trestu.
Trestním příkazem mohou být potrestány trestné činy, u nichž horní hranice sazby nepřesahuje pět let. V tomto „zrychleném“ řízení však lze udělit maximálně trest do jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu. Proti příkazu může jak státní zástupce, tak obžalovaný podat odpor. Tím se trestní příkaz ruší a je nařízeno řádné hlavní líčení.
„Institut trestního příkazu je užíván poměrně často, a to u tzv. bagatelních trestních věcí,“ vysvětluje Zdeněk Koudelka, bývalý náměstek Nejvyšší státní zástupkyně. Je to podle něj zaběhnutá praxe, která umožňuje soudům zvládat nápor kauz a soustředit se na skutečně náročné případy.
Opačný názor má bývalá Nejvyšší státní zástupkyně a pozdější místopředsedkyně ČSSD a ministryně spravedlnosti Marie Benešová. „V tomto případě je institut trestního příkazu naprosto nevhodný a nepřiléhavý, to rozhodnutí je naprosto nepromyšlené,“ myslí si.
Ona sama to vnímá tak, že soudkyně Králová se ve sledované kauze snažila utéct od zodpovědnosti. „Evidentně se chtěla vyhnout veřejnému procesu, který by byl jistě mediálně sledovaný a asi i velmi vypjatý,“ soudí dále Benešová. „Prostě se v tom nechtěla víc angažovat, tak rozhodla příkazem a odjela na dovolenou,“ shrnula konání soudkyně z Prahy 1.
Sama si však myslí, že pražská soudkyně neudělala dobře. „Ukázalo se, že soudkyni chybí cit pro situaci,“ usoudila exministryně. Navíc se podle ní trestní příkaz dává v jednoduchých a jasných věcech, což rozhodně není případ této kauzy. Už proto, že obvinění po celou dobu vyšetřování svou vinu popírali a s obžalobou, z níž trestní příkaz vychází, se zjevně neztotožňovali.
Tohle bývalo za nacistů
Koudelka se ale především domnívá, že obvodní soud se vůbec žalobou neměl zabývat, neboť podle něj byla podána státním zastupitelstvím, které pro její podání vůbec nebylo příslušné. Logickým krokem soudu by tedy podle něj bylo, aby podanou obžalobu vrátil k došetření.
„Před soudem pro Prahu 1 má vystupovat obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1. To také až do letošního ledna bylo příslušné k šetření trestných činů příslušníků Vojenského zpravodajství, ať je spáchají kdekoliv,“ upřesnil Koudelka, kterého proto překvapilo, že za těchto okolností soud rozhodl meritorně.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podle něj od počátku postupovalo nezákonně, včetně nejrůznějších manipulací, například s místní příslušností vazebního soudu.
Pokud ovšem obvodní soud zjistil, že ve věci příslušníků vojenského zpravodajství se o trestný čin nejedná, je jeho povinnost trestní stíhání zastavit, byť někteří volají po veřejném soudním řízení z důvodu jakéhosi veřejného zájmu.
„Toto se používalo třeba v době nacistického Německa, kdy před psaným právem mělo přednost tzv. 'materiální jádro', které mohlo mít například podobu vůle vůdce,“ vzpomněl si Koudelka. V právním státě však podle něj není možné, aby byla před soudem projednávána věc, o které soudce zjistí, že nebyla trestným činem. To se týká zejména obžaloby vojenských zpravodajců Páleníka a Kovandy, u kterých soud došel k závěru, že spáchali pouze disciplinární delikt.
Psali jsme:
Benešová ale v této souvislosti upozornila, že disciplinární potrestání Ondreje Páleníka je nemožné, protože v té době již nebyl aktivním příslušníkem armády. „Už nebyl v kompetenci Ministerstva obrany, takže teď vlastně není, kdo by ho potrestal,“ varuje Benešová.
Koudelka však před touto touhou po potrestání za každou cenu varuje „Pokud u nás ještě platí právo, tak veřejný zájem nemůže být nadřazen platnému právu,“ dodal bývalý náměstek Nejvyšší státní zástupkyně.
U těchto pánů z Olomouce mě to nepřekvapuje
V týdnu se objevily názory, že soudkyně Králová svým rozhodnutím dala jasně najevo, že výsledek roční práce týmu Ivo Ištvana byl naprosto nedostatečný. „Soud sice úplně nesmetl celý případ ze stolu, ovšem hora porodila myš,“ napsal například komentátor serveru iDnes.cz Miroslav Korecký. Benešová to však rozhořčeně odmítla. „Rozhodně mu to nehodila na hlavu, to by mu to například vrátila k došetření. Tohle byl rozsudek ve stylu, aby koza zůstala celá, ale vlk se přece jen nažral.
Koudelka zopakoval, že nejzásadnější vadou žaloby je podle něj zjevná nepříslušnost jejího podatele. „Jasně to ukazuje, že práce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, ale i Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, které mělo jejich činnost dohledovat a dozorovat, je špatná“ zdůraznil Koudelka.
Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan si po rozhodnutí soudu postěžoval, že rozhodl nelogicky. Zkonstatoval totiž, že se skutky staly a osvobození tří zpravodajců opřel pouze o absenci subjektivní stránky trestného činu. A jeho údiv sdílí i Marie Benešová. „Soudkyně u nich uznala vinu, ale zároveň řekla, že vinni nejsou. To je všechno postavené na hlavu,“ zkonstatovala. Proto velmi ocenila, že státní zástupce podal opravný prostředek a ujistila, že ona by jej na Ištvanově místě podala také.
Benešová ale zároveň upozorňuje veřejnost, že ani po klasickém trestním procesu trest pro Nagyovou nebude nijak dramaticky vyšší a bylo by velmi překvapivé, pokud by byl jiný než podmíněný. „Jestliže to je žena, která nikdy nebyla trestně stíhaná, tak tam se prostě nic jiného než podmínka očekávat nedá,“ myslí si Benešová, v současnosti působící jako advokátka.
Koudelka ale na věc kouká úplně jinak. „Kdyby něco takového řekl student právnické fakulty, zřejmě by neobstál u zkoušky,“ uvedl. Fakt, že nějaké jednání je protiprávní, totiž prý ještě nemusí znamenat, že je trestně stíhatelné.
„Bylo by velmi podivné za špatné parkování posílat lidi do vazby,trestní právo je nejzazším prostředkem ochrany společnosti,“ uvedl Koudelka. Tuto základní zásadu trestního práva podle něj státní zástupci z Olomouce zjevně nepochopili, jinak by nemohli přes rok stíhat lidi za skutek, který vydá na kázeňský trest, a to ještě jen možná.
„U Vrchního státního zastupitelství v Olomouci mě to však nepřekvapuje. To dokázalo vyhodnotit jako trestný čin i to, že jistý brněnský státní zástupce zaparkoval na služebním parkovišti své soukromé vozidlo,“ připomněl závěrem Zdeněk Koudelka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
