Úvodem Týdne v médiích se Petr Žantovský vrací k podle něj zásadnímu a dlouhodobě otevřenému tématu svobody slova a svobody projevu, které se v české politice opakovaně vykládá velmi rozdílně podle toho, kdo je právě u moci. Připomíná, že předchozí Fialova vláda považovala za svobodu slova především názory, které opakovaly její vlastní doktríny. „To, co se s nimi neztotožňovalo, už svobodou slova v jejich pojetí nebylo,“ naznačuje. Současná vláda ANO, SPD a Motoristů se podle něj zatím staví k tématu jinak a deklaruje snahu svobodu slova chránit před jejím ohrožením. „To zní sympaticky,“ říká Žantovský, zároveň ale dodává, že teprve praxe ukáže, nakolik tato deklarace obstojí v reálných krocích.
Ohrozil Trump zásahem proti Madurovi mezinárodní právo?Anketa
Právě proto podle něj stojí za pozornost velmi blízké zahraniční poučení, konkrétně z Německa. Tamní vláda schválila návrh zákona, který výrazně rozšiřuje pravomoci kontrolních orgánů státu. Jde o takzvaný zákon o transparentnosti politické reklamy. Má implementovat evropskou směrnici TTPA do německého právního řádu a jeho deklarovaným cílem je právě zvýšení transparentnosti, dohledatelnosti a kontroly financování politických sdělení na internetu. Žantovský dodává, že německý návrh v podstatě navazuje na známé nařízení Evropské unie Digital Services Act (DSA), jehož deklarovaným smyslem má být ochrana uživatelů digitálních sítí a online služeb. Podle něj se však v praxi ukazuje, že realita je jiná.
Fráze o „ochraně demokratických procesů“, jimiž je zákon zdůvodňován, a argumentace nutností plnit evropské povinnosti podle Žantovského naznačují, že někdo z centra Evropské unie začíná členským státům diktovat, jak mají demokratické procesy vypadat, co si pod nimi představit a jaké povinnosti z toho vyplývají. „Je to v podstatě další projev cenzurní snahy, a to v nejmocnějším státě Evropské unie, což je hrozivá skutečnost,“ konstatuje mediální analytik.
Klíčovou roli v nové architektuře má sehrát Spolková agentura pro sítě (Bundesnetzagentur), která už dnes dohlíží na digitální prostředí v rámci pravidel Digital Services Act. Podle návrhu by mohla nařizovat kontroly firem a subjektů šířících politickou reklamu, pokud by dospěla k závěru, že nesplnily předepsané informační povinnosti. Zásadní zlom představuje institut takzvaného bezprostředního nebezpečí, kdy by kontroly mohly probíhat i bez předchozího soudního povolení.
Takový postup mediální expert přirovnává k praktikám politických policií, se kterými má Evropa zkušenost ve 20. i 21. století. „Je to zcela jasné pokračování všech těch různých politických policií, které jsme v Evropě zažili. Pokud by Evropská unie něco takového skutečně požadovala i po dalších státech včetně České republiky, je to vážný důvod k zamyšlení, zda chceme setrvávat ve společenství, kde je svoboda slova obětována na oltář unijního soužití,“ varuje.
Německo přitvrzuje: Za projevy až ztráta volebního práva
Další téma Týdne v médiích zůstává v Německu. Petr Žantovský upozorňuje na podle něj další pokus o narušování svobody slova a občanských svobod, tentokrát prostřednictvím změn trestního práva. Německá ministryně spravedlnosti Stefanie Hubigová (za SPD) předložila balíček zpřísňujících změn trestního zákona, který obsahuje i návrh na odebrání pasivního volebního práva osobám odsouzeným za podněcování nenávisti. Pokud by pachatel obdržel trest odnětí svobody v délce alespoň šesti měsíců, mohl by ztratit možnost kandidovat do veřejných funkcí až na pět let. Zatímco oficiálním zdůvodněním je ochrana prestiže zastupitelských sborů a posílení bezpečnosti veřejných činitelů, kritici a opozice v tom vidí přímý útok na demokratickou soutěž.
Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?Anketa
Podle Žantovského je nezpochybnitelné, že návrh má jasný politický rozměr a míří proti konkrétním aktérům na německé politické scéně. „Je to samozřejmě velmi průhledný trik, který povede k jedinému. Jak mnozí komentátoři v Německu uvádějí, výsledkem má být snaha spolkové vlády a stávajících etablovaných stran – zejména CDU, CSU a SPD – pojistit si kontrolu nad tím, kdo smí a kdo nesmí kandidovat. Je to jednoznačně zaměřeno proti opoziční AfD,“ uvádí Žantovský.
Celý návrh označuje za neuvěřitelnou a bezprecedentní situaci z mnoha důvodů. Zásadní jsou zejména tyto dva: „V Německu existuje tradice totalitního vládnutí a likvidace nepohodlných politických hnutí, stran, osobností i názorů. Na místě německých ministrů bych byl velmi opatrný, protože to srovnání napadne asi každého, kdo to sleduje,“ upozorňuje. Druhým důvodem je podle Žantovského mylná představa, že administrativními zásahy lze odstranit politickou podporu opoziční strany. „Myslet si, že když AfD vyloučíte z možnosti kandidovat do parlamentních a dalších struktur, zlikvidujete tím i zástupy lidí, kteří jsou připraveni ji volit, je velmi naivní,“ říká.
Na celé věci Žantovského nejvíce pobavil výrok německé ministryně spravedlnosti Stefanie Hubigové, když při obhajobě návrhu uvedla, že zákon má „posílit postavení politických činitelů proti hrozbám a násilí“, za nimiž se podle mediálního analytika však často skrývá kritika politiků ze strany veřejnosti. Soudci by podle ministryně měli ukládat přísnější tresty v případech, kdy by takové jednání mohlo „narušit činnost sloužící společnému dobru“. „Termín společného dobra v souvislosti s legislativními zásahy proti svobodě slova považuji za naprosto bizarní. Je to pojem, který se tradičně používá jako zástěrka pro omezování svobody projevu a dalších politických a občanských práv,“ reaguje Žantovský.
„Německo by už opravdu nemělo být naším vzorem v žádném ohledu. Naopak je to další důvod k zamyšlení, zda chceme být v jedné velké evropské místnosti s někým takovým, nebo zda bychom za sebou neměli zavřít dveře,“ uzavírá téma Petr Žantovský.
Odmítnutí Turka a mediální aplaus
Jeden z nejviditelnějších momentů uplynulých dnů přinesla schůzka premiéra Andreje Babiše s prezidentem Petrem Pavlem, který po jednání odmítl jmenovat Filipa Turka do ministerské funkce, přestože byl navržen premiérem. Podle Petra Žantovského by však hlava státu neměla kandidáta navrženého předsedou vlády odmítat bez jasného a závažného důvodu, zejména trestněprávního charakteru. „Prezident není oprávněn odmítnout kandidáta navrženého premiérem bez jasného důvodu, zejména kriminálního charakteru,“ konstatuje Žantovský.
Zároveň si všímá, jak se k postoji prezidenta republiky stavějí česká mainstreamová média a část novinářské obce. Podle něj je reakce do značné míry předvídatelná a z očekávatelných míst slyšíme potlesk, kdy prezident Pavel je opět líčen jako hrdina, protože odmítl nepřijatelného kandidáta Filipa Turka a údajně se zachoval jako člověk dbající svých slov a hodnot. „To mi ovšem přijde k smíchu ve světle jeho vlastní minulosti, kterou všichni velmi dobře známe,“ dodává Žantovský na adresu Petra Pavla pro jeho komunistickou minulost.
Zároveň upozorňuje na zásadní rozpor v tom, jak česká média posuzují stejné kroky různých prezidentů. Připomíná, že když byl v obdobné situaci prezident Miloš Zeman a odmítl jmenovat navržené ministry – nejprve Miroslava Pocheho a později Jana Lipavského – tatáž média hovořila o porušování ústavy, neúnosném jednání a volala po rázném řešení. „Vzpomínáte si, jak ta samá média vyváděla, jak křičela o porušování ústavy a o tom, že je to něco naprosto nepřijatelného? Dnes ta samá média tleskají prezidentu Pavlovi a tváří se, že je to vlastně samozřejmost,“ konstatuje Žantovský.
Za klamání veřejnosti pak označuje i část mediálních komentářů, které prezentují situaci jako jednoduchou volbu mezi změnou nominace nebo odchodem Motoristů z koalice. „To je přece bohapusté klamání veřejnosti,“ říká s tím, že odpovědnost za vládu i jednotlivé ministry nese premiér. „Zásadní je, že odpovědný je premiér. On ministry navrhuje a nese za ně politickou odpovědnost,“ zdůrazňuje, že prezident navržené ministry jen schvaluje, nikoli vybírá, a nemá být v pozici, kdy je svévolně odmítá.
Připomíná, že v době prezidenta Miloše Zemana se i přes vyhrocené spory nakonec hledaly kompromisy, zatímco současný postup Hradu považuje za mnohem tvrdší a uzavřenější. „Nedovedu si představit, jak by to teď prezident Petr Pavel mohl vzít zpátky. A to není dobré. A tleskat tomu už vůbec není dobré,“ konstatuje Petr Žantovský s tím, že potlesk nad takovým postupem znamená souhlas s dalším prohlubováním politického napětí v zemi. Varuje s tím, že takový vývoj vyhovuje části dnešní opozice i médiím, která označuje za režimní, například Forum24. Právě tato média a politické kruhy podle něj prezidenta Pavla nejhlasitěji podporují.
Za zvlášť bizarní pak považuje skutečnost, že prezidentovi tleskají i strany, které se samy označují za pravicové nebo křesťanské. „Vezmeme-li v úvahu jeho minulost, je to skutečně bizarní. Ale taková je dnešní doba,“ uzavírá Žantovský s tím, že zatím nic nenasvědčuje tomu, že by situace směřovala ke smírnému řešení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Souhlasíte s Petrem Žantovským?
Vasa
