„Je to past, v níž jste neustále mezi dvěma póly. Svět okolo vypadá normálně, občas přátelsky a bezpečně, ale přitom je smrtelně nebezpečný. Vy však nevíte, kdy se první poloha změní v druhou. Může to být za půl vteřiny nebo za půl roku. Nejzrádnější je, že tady nejsou žádná kulometná hnízda ani zákopy, jen prodavači, ženy, děti, zatoulaná kuřata. To ukolébá," popisuje redaktor MF Dnes Milan Vodička, který v Kábulu zažil svoji pěší hlídku.

Tvářit se přátelsky, být stále ve střehu

Za jeden z problémů považuje Vodička to, že i mezi obyčejnými lidmi se vojáci musí chovat jako na nepřátelském území a dávat pozor, kdo je v davu. „A tak kráčíme v třicetimetrových rozestupech. Dáváme si záležet, abychom nebyli moc u sebe. Tím bychom se stali terčem," vypráví redaktor.