Tak tímhle jsme se bavili před volbami a mysleli, že to tím také skončí a že se budeme bavit lehce xenofobními hláškami Asiata, který bojuje za bílou Evropu. Přece jen tak horký to není. Nicméně Okamura má na to své lidi, kteří ty rasistické útoky rádi podpoří. Třeba takový tajemník strany Staník by prý poslal gaye, Romy a Židy rovnou do plynu. No alkohol dělá své, že pane Staníku, ale takoví lidé přece nemohou být v politice.

Tomio se k tomu postavil po svém. Nasměroval si klasicky na svou hlavu kameru a všem nám sdělil, že svědci, kteří Staníka slyšeli, jsou nevěrohodní a média, která to otiskla, jsou nevěrohodná. Vše je to prý lež a o hlavní svědkyni Marksové nepřímo řekl, že byla v podnapilém stavu. Pak to obrátil proti médiím a novinářům, kteří mu strašně ubližují.

Nicméně Tomio má ve svých řadách i veselejší kopy. Třeba takový poslanec Lubomír Španěl, který si myslí, že jeho boss Okamura bude jednou prezidentem téhle země. To už by byl vážně bizár. Už dlouho nám nepanoval cizinec. Španěl vezme kytaru a velice komickým hlasem zpívá skutečně revoluční texty. Písně se jmenují například Zpívánky o Bruselu anebo Pochod nasraného voliče. Ovšem ultimátní hit je Pravda vyděsí. Tak snad tyhle slátaniny nenapadne nikoho přirovnávat ke Krylovi jako v případě diletantské kapely Ortel. Karel už takhle rotuje v hrobě jako buben od pračky vzhledem k tomu, jak je jeho jméno zneužíváno v poslední době.

Z hudebního prostředí je i Miloslav Rozner, kterého jednou pustili do televize a byla z toho taková ostuda, že ho strana raději někam uklidila, aby nebyl vidět ten jeho vidlácký ksicht. Jeho největší hlášky najdete zde. Když jsme u té hudby, tak těsně po volbách jsme byli svědky těžkého propadu skvělé osobnosti až na samotné dno. Byl to moment, kdy dříve uznávaný zpěvák Aleš Brichta zpíval s Okamurou českou hymnu. Ach národe, čeho jsme se to museli dočkat. Myslím, že ani v roce 1938 nám nebylo tak zle.

TOMIO OKAMURA USVĚDČEN Z POPULISMU: