„Syria, Syria," zašeptala prý Procházkové hlava, která vykoukla ze křoví. Muže v béžové čepici následují ze křoví dvě mladé ženy, jedna s miminkem v náručí, shrbená babička a dalších sedm lidí. Nad sráz nad pláží je prý přivezl převaděč v bílém mikrobusu. Po kamenitém srázu sestoupili k moři, kde ale zjistili, že se kvůli počasí nedá odplout.

Procházková pak líčí jejich peripetie, od útěku z města, obsazeného Islámským státem, po to, jak se ženě s dítětem udělalo špatně. Oba prý mají skelný pohled a jsou očividně nemocní. Procházková jim představí Českou republiku jmény „Pavel Nedvěd“ a „Petr Čech“ a hned si tím prý získá jejich důvěru. Začal se na ni prý usmívat i negramotný Afghánec, který také patřil ke skupině vylezlé ze křoví.