Akce se zúčastnilo přes sto lidí, konala se díky Nadaci Železné opony a za spolupráce novinářského nestora, autora desítek knih literatury faktu Milana Syručka. Byl to již třetí díl cyklu besed s názvem Paradoxy zpravodajských služeb, uspořádaný na památku nedávno tragicky zahynulého československého rozvědčíka Miroslava Polreicha.
Když se zaměňuje nezaměnitelné
„S Miroslavem Polreichem jsme se setkali na jedné besedě v Českých Budějovicích, kde jsme hovořili o NATO,“ zavzpomínal bývalý vysoký důstojník Petráš. „Už v předchozí době velmi bojoval o to, aby se nezaměňoval článek jedna s článkem pět (zakládající tzv. Washingtonské smlouvy o NATO), jak naše média prezentují občanům, že mají členské státy podle svého zvážení pomoci druhému v případě napadení. A Miroslav Polreich upozorňoval, že článek jedna jako jediný je zavazující. Kdybychom respektovali tento článek, tak NATO je největší mírová organizace na světě. Bohužel, členské státy tento článek číslo jedna nerespektují.“
Jste spokojeni s našimi vztahy s Čínou?Anketa
Ve smlouvě o NATO je psáno, že členské státy se zavazují, v souladu s Chartou OSN, veškeré situace řešit mírovou cestou. „Žádnou zahraniční intervencí a prosazováním nějakých egoistických zájmů velmocí mimo své území. Četl jsem několik knih George Friedmana, mimo jiné Příštích sto let. Při čtení jsem si položil otázku, jestli americká administrativa kopíruje názory pana Friedmana, nebo pan Friedman popisuje zahraniční politiku USA,“ uvedl v úvodu Petráš a pokračoval. „O rčení, že NATO je špatná organizace ve špatném čase, si dovolím polemizovat. Pokud bychom totiž dodržovali literu, kterou podepsaly všechny členské státy Aliance, tak bychom museli hovořit o tom, že NATO je přijatelná organizace, ale se špatnými členy, kteří nerespektují smlouvy, které samy podepsali. Že Aliance záměrně hledá nepřítele tam, kde není.“
Cui bono?
„V současné době můžeme říci, že Aliance slouží egoistickým zájmům Spojených států, a bohužel, my jsme se k porušování Severoatlantické smlouvy připojili. Ono to má své vážné důsledky, a to nejenom ve vojenské oblasti. Spojené státy totiž převzaly faktickou odpovědnost za stav v Alianci. Moje zkušenost je taková, že pokud někdo za mne převezme odpovědnost, je to pro mne velmi pohodlné. Nemusím nést důsledky svého jednání a rozhodování. To vede k tomu, že státy ztrácejí pocit odpovědnosti za svoji vlastní bezpečnost. To platí i v EU, takzvaná sdílená suverenita po Lisabonské smlouvě, což vede k tomu, že státy se stávají neodpovědnými. Je to totiž pohodlnější,“ vytkl Evropské unii přednášející za jednoznačného souhlasu auditoria.
Fotogalerie: - Proti NATO
Porušování vlastní smlouvy se stalo podle Petráše normou pro řadu států. „Když dnes hovoříme o tom, že přestávají platit mezinárodní právní řád a zvyklosti, tak toto porušování vlastních smluv je příspěvkem k rozvrácení tohoto mezinárodního právního řádu. Tato situace pak vede k nedůvěře k Alianci, která není jenom obecná od států, které nejsou členy, ale už je i uvnitř Aliance. Jsme v situaci, kdy si musíme klást otázku, jakou kdysi položil Jan Neruda – kam s ním. On myslel nepotřebný slamník, nepotřebný produkt společnosti, a dnes si klademe otázku, kam s ní, kam dál s Aliancí.
Jsou tu tři základní možnosti: Pokusit se obnovit základní poslání této Aliance; nebo setrvat v současném stavu, pokud vyhovuje; anebo poslat Alianci do propadliště dějin. Jsou to jednoduché otázky, ale složité odpovědi. Jak dnes vidíme i v předvolební kampani do Evropského parlamentu, tak je to jako u EU – pryč z Evropské unie, pryč z NATO. To je jeden postoj. Druhý postoj říká: setrvat a podporovat současný stav a kráčet k lepším zítřkům,“ vypočítával „celoživotní voják“.
Jak se Německo stane evropskou vojenskou jedničkou...
„Musíme ale brát v úvahu stav, který je nejen v Alianci, v EU, ale v celé Evropě i u nás, v naší republice. Zde si kladu řadu otázek: Je současný stav v Alianci pozitivní, nebo destruktivní? Potřebujeme nějakou podobnou organizaci? Pokud ano, pak jsme schopni za současného stavu, který panuje v Alianci, vytvořit něco nového? Za současného stavu, který panuje v EU a v Evropě, jsme schopni vytvořit nějakou novou organizaci? Už pokusy byly – Cášská smlouva, Francie a Spolková republika Německo –, kdy se země dohodly na určitém postupu,“ uvedl poněkud emotivně Petráš. „Abych řekl pravdu, mám obrovskou obavu – ve Francii v současné době začíná být chaos a má jaderné zbraně; Německo je po všech stránkách silné, i když armáda je tam nyní také trochu zanedbaná. Ale mají schopnost velmi rychle obnovit schopnosti svých ozbrojených sil. Navíc v Cášské smlouvě je úmluva o použití těchto sil i ve třetích zemích. Takže je tu velký otazník pro současnou dobu.“
Přednášejícím naznačená otázka zazněla i v šepotu přítomných: „Bude se Německo ucházet o jaderné zbraně, pokud Francie padne na kolena?“ šuškali si mnozí v sále.
Reforma? Reforma!
Ladislav Petráš pokračoval: „Jsme schopni reformovat Alianci? A pokud ano, tak za jakých podmínek? Pokud si dovedeme odpovědět na tyto otázky, byli bychom asi géniové. Já na ně tedy odpovědět nedovedu, ale přesto, když se podívám na stav, který je v naší republice, na stav naší společnosti, zdali je jednotná, nebo nejednotná, na stav našeho hospodářství, ekonomiky a na stav naší armády, tak si říkám, že pro mne je v současné době přijatelný způsob řešení – reforma Aliance.“ Má to prý hned několik důvodů.
„Jednak jsem voják a nikdy jsem od odpovědnosti neutíkal. Pokud jsme součástí Aliance, byli jsme svědky narušení jejích hodnot. A byli jsme aktivním narušitelem dohod a porušovatelem smlouvy. Útěk od zodpovědnosti je zbabělost a narušuje morálku. A my potřebujeme morálku naopak utužit. Všechny ostatní varianty s sebou mohou přinášet chaos. Situace v Evropě je velmi složitá. Je tu další nebezpečí vzniku lokálních nebo občanských válek. Pokud se nemýlím, tak v loňském roce zpravodajské služby SRN oznámily, že nemají kontrolu nad okolo 300.000 migranty, kteří se dostali do Spolkové republiky Německo. Dokážu si představit radikální skupiny, které mohou zneužít chaos, jenž v Evropě může vzniknout, k aktivnímu vystoupení,“ konstatoval tvrdě přednášející neúprosná fakta.
„Když si položím otázku, jestli je Česká republika připravena na tato řešení, tak musím říci, že není připravena. Ani po stránce ekonomické, ani po stránce sjednocení národa. Ani po stránce bezpečnostní. Potřebujeme získat čas. Pro to, abychom se připravili. Tento čas můžeme získat tehdy, když v Alianci získáme spojence pro reformu. Když se nepovede reforma, tak spojence pro naši následnou činnost, pro další následný krok. Abychom nevkročili do neznáma.“
Na co zapomínáme?
Petráš připomněl, že na zmíněné besedě Miroslav Polreich řekl mimo jiné: „Abychom nezapomněli na roli OBSE, která sehrála svoji významnou roli právě v devadesátých letech.“
„Tehdy, kdy byl v Evropě určitý chaos, tak OBSE tuto situaci zvládla a ukočírovala. Kladu si tedy otázku, jestli dnes bychom se neměli vrátit, nejen myšlenkově a vzpomínkově, k této organizaci, ale i k tomu, abychom naši politiku trochu nasměrovali. Protože nás čekají těžké chvíle,“ ukončil neradostný projev pevným hlasem Ladislav Petráš, který vychoval stovky kvalitních vojáků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
