Více než hodinová beseda, na které byli přítomni návštěvníci především středního a staršího věku, se točila také kolem tolik frekventované problematiky dotací na humanitních versus technických oborech.
„Práva“ z Plzně už jen ve vtipech
První dotaz organizátora besedy, místopředsedy plzeňských Mladých konzervativců, na rektora zněl: „Když jste byl v listopadu 2014 zvolen, tak jste prohlásil, aby titul z Plzně neměl nádech, který má po nešťastné aféře s plzeňskými právy. Podařilo se vám to změnit?“ dotkl se téměř neuralgického bodu.
„Mám pro to řadu dokladů, že se situace skutečně zlepšila,“ odpověděl docent Holeček. „Především vyhodnocujeme po půl roce mediální ohlasy a myslím, že už v roce 2015 byly jen dvě tři zprávy s negativním ohlasem a postupně to zmizelo. Nahradit negativní témata pozitivními je velmi složité, protože média mají zájem o negativní témata. Tato věc snad už přežívá pouze ve vtipech a pohádkách… Naše Právnická fakulta vícekrát za sebou získala v hodnocení všech fakult v republice umístění v kategoriích příprava pro praxi a přívětivost. Co se týče Právnické fakulty, má dobré jméno. Samozřejmě, že ten odlesk událostí se projevil i na ostatních fakultách nějakou měrou a myslím, že dnes už nehraje vůbec žádnou roli při volbě studentů a jejich ucházení o vysokou školu.“
…lepší než v Praze…
Čím je univerzita unikátní? „Jsou zde některé skutečně výjimečné obory, kterými můžeme směle konkurovat Karlově univerzitě nebo Českému vysokému učení technickému,“ pochlubil se Holeček. „To jsou zejména obory, které mají navázáno na dlouholetou tradici plzeňské technické školy a využily šanci, když se transformovaly univerzity v roce 1992 a využily šanci dobře navázat na tradici. Třeba vznikla fakulta aplikovaných věd, která už od svého vzniku otevřela a pěstovala obory, o kterých se dnes mluví ve všech pádech v souvislosti s průmyslem 4.0 nebo Smart city.“ Stejně tak prý obě technické fakulty, elektro a strojní, se posunuly, jsou zde opravdu špičkové obory, které by měly lákat studenty z celé republiky.
Problém je v tom, že dnes je velmi široká nabídka a kvůli demografickému poklesu je univerzit hodně a málo studentů, takže lákání je složitější. „V letošním roce jsme rozjeli velkou akci na podporu lidí, kteří chtějí studovat a přitom dělají nějaký sport a chtějí jej dále rozvíjet. To znamená, že budou podpořeni nejen co do studia, ale aby byly prostředky na různé sportovní akce. Rozhodně bych zdůraznil také blízkost Bavorska, které je stejně velké jako Česká republika, počet studentů je zde skoro stejně velký a HDP je v Bavorsku pětkrát větší. Co je velmi pozitivní, je zájem Bavorska o využití potencionálu naší univerzity a know-how. Studenti mají nejen možnost přímo s tamními univerzitami spolupracovat, ale hlavně v některých oborech tam mít velké uplatnění. Možnosti se prudce zvyšují a zájem o naše studenty je tam velmi velký,“ pochvaloval si přeshraniční spolupráci rektor.
Neplatit!
Další dotaz mladého konzervativce byl, že někteří politici namítají, že čeští studenti vystudují na českých univerzitách za peníze českých daňových poplatníků a pak odejdou do zahraničí za lepšími penězi a podmínkami. „Například ve Velké Británii je to tak, že pokud student odejde ze země a vystudoval tam, musí studium zaplatit. Měla by být u nás nějaká spoluúčast?“
Holeček zareagoval slovy: „Já si to nemyslím. Jsem rád za každého studenta, který se ve své profesi uplatní v zahraničí. Protože jednak je to i nějaký marketing, a jak potvrzují některé výzkumy, studenti, kteří se uplatní v zahraničí, se většinou také vrací, nabudou tam zkušenosti. V konečném důsledku je to pro daňové poplatníky dobrá zpráva. Nejsou to promrhané peníze, naopak, zvyšujeme potencionál České republiky, její konkurenceschopnost, protože se vytvářejí další kontakty, příležitosti, možnosti. Nejsme jako Velká Británie, to by pro nás bylo brzdící opatření,“ varoval rektor ZČU.
Nepodceňovat matematiku!
Následoval dotaz na technické obory. „Povinná maturita z matematiky pro studenty, kteří přijdou nyní do prvního ročníku, tak pro ně to bude platné už všude. Nyní je to pouze pro gymnázia. Nemyslíte si, že klesne počet uchazečů o studium, předpokládá se, že klesne počet středoškoláků, protože spousta z nich dnes není schopna maturitu z matematiky absolvovat. Je to pro vysoké školy dobře nebo špatně?“
„Já jsem trochu podjatý, jako absolvent matematicko-fyzikální fakulty,“ byl poněkud osobní rektor Holeček. „Myslím si, že je to jedna ze základních ‚řečí‘ naší civilizace. I když se nám to nezdá, tak to, co nás tak pozvedlo, byla právě matematika, a to nemyslím jenom dovednost při určitých výpočtech, ale určitý způsob myšlení, které by bylo velmi špatné, kdybychom na něj rezignovali. Jak to udělat jinak než trvat na tom, že by generace měla mít nějaké minimum myšlení. Tady nejde o spoustu znalostí a dovedností, ale naučit se systému, který precizuje logiku, pravdivost, správné uvažování. Samozřejmě nevím, do jaké míry bude ‚devastační‘ zkouška z matematiky,“ pousmál se Holeček. „Vzpomínám si, že když jsem studoval, tak zkouška z matematiky, to bylo něco úplně normálního.“
Pak zvážněl. „Bohužel se cosi děje, co není úplně dobře. Vidím to jednak na přednáškách, protože učím na strojní fakultě a dnes je daleko nižší úroveň vysokoškoláků, kteří absolvovali základní kurzy. Co je velmi negativní jev, je stálá snaha osnovy změkčovat a snižovat požadavky. Je to pochopitelné, protože kdyby udělalo zkoušku 80 procent studentů, tak co dál? Pro fakulty by to bylo devastační. Je to tedy složité, je to fenomén, kdy se mění celá generace.“
Fenomén opožděné dospělosti
Jak je to s vyrovnaností technických a humanitních studií z hlediska zájmu studentů? „Mnohem větší je zájem o humanitní vědy než o technické. Došlo to až do takového stádia, kdy technické fakulty nedělají přijímací zkoušky, což nabaluje další problémy. Pak se potýkají s kvalitou studentů, uchazečů. Tam, kde by měli ukázat určitou znalost logického myšlení, tak tam se přijímací zkoušky vůbec nedělají. Takže to není ideální stav. Nemyslím tím to, že by bylo špatné studium na humanitních fakultách. To vůbec ne. Uplatnění a to, co se tam učí, je velmi důležité, ale jde o ten nepoměr,“ pokračoval v neformální besedě Holeček.
Německé firmy nebo firmy s německou účastí podle Holečka říkají – udělejte něco, ať je více absolventů těch technických oborů. „V tomto nejsme specifičtí, i zahraniční rektoři potvrzují, že je tento nepoměr. Je to fenomén, který souvisí s tím, že generačně dochází k velkým změnám, dnešní generace jsou jiné než ty dřívější. Mluví se o fenoménu opožděné dospělosti. I motiv rozhodování je hodně dětský v devatenácti letech, my jsme třeba již skoro všichni věděli, co chceme dělat. Je to složitá sociologická záležitost,“ překvapil některé přítomné rektor.
„Vidíte nějaké zásadní změny v úrovni školství,“ zněl další dotaz mladého konzervativce Schejbala.
„Mluvíme o novele, protože se nepodařilo prosadit nový vysokoškolský zákon, což by naše vysoké školství potřebovalo. Přece jen se však podařilo to politicky dojednat. Novela znamená velmi významné změny. Zásadní je, že škola se může sama rozhodnout, co bude učit, že nebude pod kuratelou akreditačního úřadu, který říkal – toto může učit, toto nemůže. To bylo odblokování úřednického postupu, kdy nějaká externí komise rozhoduje, že to můžeme a to nemůžeme učit. Na druhé straně to vysoké škole dává velkou zodpovědnost, protože musí prokazovat mechanismy, aby se neučila kdejaká hloupost, aby se to nebagatelizovalo, aby neučili nekvalifikovaní lidé,“ vysvětloval Holeček.
„A co financování? Rozpočet za ty tři roky spíše stagnoval,“ nepřestával v kanonádě otázek mladý plzeňský konzervativec. „Spíše klesl,“ povzdechl si rektor ZČU. „Pak jste se snažili o navýšení rozpočtu na 4,5 miliardy pro letošní rok a podařilo se vyjednat pouze miliardy tři a tuším, že ještě v listopadu jste nevěděli, kolik vlastně dostanete. A nyní se také nepočítá s nějakým razantním navýšením,“ pokračoval aktivní konzervativec Schejbal.
Psali jsme:
Kde není strategie…
„Jak klesal celkový počet vysokoškoláků, politici reagovali tak, že došlo k mnoha negativním jevům. Fakulty technického zaměření mají velkou možnost, kterou dobře využívají, získávat velké finance na výzkumných projektech. To je pozitivní, že to dostávají z evropských dotací nebo národního rozpočtu, ovšem postupně se zmenšovala část prostředků, která jde na výuku. Dnes je to třeba na některých fakultách dvacet procent a zbytek jsou vědecké projekty a z některých fakult se spíše stávala vědecká centra. Rozdíly mezi fakultami byly značné. To vede ke spoustě negativních jevů – nejmarkantnější to bylo na pedagogických fakultách.“
Problém je, že věci musí mít koncepční charakter. „Než se začne koncepce realizovat, tak se vymění ministr. Já jsem ve funkci dost krátce, a přesto jsem, myslím, poznal už pátého ministra,“ podělil se s přítomnými Holeček. „Není tu, bohužel, realizace stabilnější strategie. Školství potřebuje dlouhodobý výhled. Snaha vyslyšet a pomoci školám tady byla, ale když se to neopírá o žádnou koncepci, tak pak se stává čirým politickým vyjednávání, kdy ve Sněmovně nebo vládě vítězí stanovisko, které třeba není nějak koncepční,“ uvedl rektor a pokračoval: „Vysoké školy mají řadu možností, jak doplnit své finance. Třeba vedlejší hospodářskou činností. U středních nebo základních škol ty možnosti nejsou, a když jsou tabulkové platy opravdu nízké, tak je to těžké. A ředitel školy nemůže odlišit ty kvalitní učitele, které potřebuje, kteří jsou základem pro rozvoj naší civilizace. Co jiného je důležitější než výchova dětí?“ apeloval rektor.
Podbízet se není řešení
Při ovlivňování dětí, kam mají jít na školy, mají prý marginální vliv právě učitelé. „To nás velmi překvapilo. Spousta cílených akcí na učitele kupodivu vlastně nemá smysl. Co se týká samotného aktu rozhodování, tak většina studentů vůbec netuší, na jaký chtějí obor, ani jako třeba obecně na techniku, a ani neví, jaké jsou tam fakulty. Prostě řeší, že je to blízko a že se něco vybere. Aby se fakulty podbízely a lákaly třeba i na levnější dopravu, tak pro to moc nejsem, spíše ty peníze bych využil na zahraniční stáže,“ reagoval na jeden plzeňský vysokoškolský nápad rektor. Podle něj je významná také práce s absolventy. „Obecně je tomu v ČR věnována menší pozornost, než by si to zasloužilo. Třeba západní univerzity se tomu věnují, protože je to jednak obraz školy, a lidé se dostávají do významných funkcí a jsou aktivní.“
Kdo bude učit?
„Nejsou učitelé. Studenti pedagogických fakult se spokojí s bakalářským stupněm a nechtějí pokračovat na magisterský…“ zněl dotaz nebo spíše připomínka z auditoria.
„Největší počet učitelů je ve věkové skupině nad 55 let. Co bude, až tato skupina odejde do důchodu? Na pedagogické fakultě je obrovský zájem o mateřské školy, pak také o první stupeň. Velmi problematické je to s chemií, s fyzikou. Tam už učitelé chybějí. O pedagogické fakulty je poměrně velký zájem, ale je otázka, zda-li jdou absolventi učit. Řada absolventů pedagogických fakult vůbec nikdy neučila, nebo učí rok a pak jdou dělat něco jiného. Tam to souvisí s finančním oceněním. Jsem rád, že se paní ministryni Valachové podařilo začít toto zvyšovat. A je otázka, jak rozlišit dobré učitele. Dobrý učitel, to je klíčové pro rozvoj národa a ten špatný může napáchat spoustu škody,“ vysvětloval Holeček.
Jak motivovat, jak vybírat?
Mladý konzervativec si přisadil: „Z nového programového prohlášení budoucí vlády ANO a ČSSD vyplývá, že chtějí podporovat především ty fakulty, které jsou celospolečensky žádané – lékařské, pedagogické a pak technické obory. Je to možné?“
„Lidé z firem říkají, že z jejich daní plyne právo chtít, aby bylo více absolventů technik, lékařů, učitelů. Odpovídám, že toto nelze hodit na školy,“ reagoval Holeček. „V devadesátých letech došlo k významné liberalizaci vysokého školství. Vznikla spousta, obrovské množství, tisíce různých oborů a nyní je otázka, zda stát je schopný říci, co vlastně chce. Regulace je možná přes akreditační úřad. Ale toto nikdy nebylo a je to dobře. Ten jen řekl – splňuješ odbornost. Myslím, že vloni za ministryně Valachové se objevila tendence regulovat to finančně. Že by vláda svým usnesením rozhodla, že ty a ty obory dostanou finance s vyšším koeficientem. Protože dnes přijde na univerzitu jakýsi balík peněz a je na vedení, jak jej rozdělí. Kdybychom dali všechno technikům a ostatním nic, tak to také není dobré.“
(Ne)rozhodný stát aneb (bez) koncepce
Stát v tom podle Holečka nemá jasno, „přešlapuje na místě, protože to není úplně jednoduché. Na univerzitě jsme tomu vystaveni již dlouho. Technické fakulty říkají – když máme podporovat technické vzdělávání, měly bychom mít víc peněz než fakulty humanitní. Ale to by znamenalo popření principu, že tyto fakulty zde jsou a to přece nejde. Zavedli jsme tedy limity. Musíme vědět, než začnou přijímací řízení, kolik ta fakulta může přijmout studentů. Kdybychom to neudělali, tak přijme mnoho studentů, třeba právnická dvakrát tolik, ale ten balík by se tím nijak nezvětšil. Všichni by dostali méně, protože se na jednoho studenta dávají nějaké prostředky. Tak se stanovují takzvané limity. Podporu tedy vyjadřujeme tak, že technické fakulty si řeknou, kolik chtějí. Cokoliv si řeknou, to jim dovolíme. Ale když poklesnou pod nějakou mez, dostanou penalizaci. Pak jsou dvě fakulty, pedagogická a zdravotnická, které si řeknou, kolik chtějí, a to jim všechno zaplatíme. Tam není penalizace, protože mají společenskou potřebu. A ostatní fakulty mají limit, a když jej hodně překonají, dostanou penalizaci,“ vysvětloval poněkud obšírně nelehké téma docent Holeček.
„Není to ale žádná regulace. Osobně si nejsem jist, že je někdo tak osvícený, aby řekl, že ten a ten obor je zbytečný. Ukazuje se, že obory na tolik diskutovaných filozofických fakultách, dokonce myslím, že i pan prezident se k tomu vyjadřoval, tak že mají obrovskou společenskou využitelnost, do budoucna budou možná velmi žádané. Ministerstvo školství tedy v tom jasno nemá.“
„V kuloárech se hovoří, že je třeba 200 tisíc na člověka, který jde do humanitního směru a jenom například 120 nebo více na technické profese,“ zněl poslední dotaz z publika. „To slyším poprvé,“ odmítl spekulaci Holeček. „Každý obor, když se akredituje, dostane takzvaný koeficient ekonomické náročnosti. Vyučovat technika je složitější, náročnější, potřebujete laboratoř, přístroje, takže má vyšší koeficient než filozofie. Teď je to třeba 30 000 na studenta, technik třeba 50 000. Největší koeficient mají umělci, protože jsou v malých skupinkách, spotřebujete mnoho materiálu, takže mají 3,6. Co se diskutovalo, že by měl být koeficient vyšší u technických oborů, ale politicky se to nepodařilo prosadit a není asi síla, která by to prosadila, protože vždy do toho mluví spousta lidí,“ uzavřel besedu rektor Západočeské univerzity.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
