"Kdybychom tam zůstali, dostali bychom se do zajetí, či bychom zemřeli," cituje deník nadporučíka 40. brigády Jurije Precharije. Sedmatřicetiletý bývalý finanční analytik z Dněpropetrovsku sloužil u obce Novochrychorivka, jež leží pár kilometrů severně od Debalceva. Precharija vedl asi 50 svých mužů z Debalceva pěšky přes pole a lesy. Pohybovali se méně frekventovanými cestami, aby se vyhnuli separatistům. "Šli jsme asi 20 km pěšky a kluci teď sotva chodí," svěřil se nadporučík krátce poté, co se mu podařilo zavést své muže do bezpečí. Nikdo z jednotky nebyl cestou zraněn ani zabit.

Mnoho jiných vojáků však tolik štěstí nemělo. Prezident Porošenko ve svém televizním projevu oznámil, že asi 30 z více než 2000 ustupujících vojáků bylo zraněno. Desítky mrtvých byly dle tvrzení lékařů převezeny do márnice ve městě Artemivsk. Před vchodem do márnice se hromadí spousta rakví. Ostřelování ustupujících vojáků potvrzuje mnoho z nich. "Asi tisíc vojáků bylo na cestě do bezpečí několikrát přepadeno. Na výšinách nad silnici jsme kolem půl osmé ráno viděli čtyři tanky," popisuje vojenský zdravotník z Národní gardy Albert Sardarian. Než byl povolán k vojenské službě, studoval dvaadvacetiletý Sardarian práva ve Varšavě. "Předevčírem to bylo poprvé, kdy jsem střílel na nepřítele," říká budoucí právník.