Do hanácké metropole, mojí „Holomóce“, jsem zamířila zase v pondělí. Když jsem přicházela na Koželužskou ulici, kde mám poslaneckou kancelář, všimla jsem si, že se pode mnou v kanceláři svítí. „Cha, půjdeme zamávat kolegům,“ říkám asistentce Šárce a nahlížím do prosklených dveří kanceláře mých nových sousedů…

Abyste to pochopili: Když jsem v Olomouci hledala vhodné prostory pro kancelář, ty nejlepší jsem našla v témže domě, kde sídlí kolega z Poslanecké sněmovny z ANO 2011, Milan Brázdil. Tehdy jsem přemýšlela, jestli je vhodné mít stejnou adresu, jako kolegové z jiné strany, ale proč by ne… Obzvlášť, když na vládní úrovni spolupracujeme. Já ale tu novinu, že jsem se nad ně nastěhovala, kolegům ve sněmovně ještě nestihla říct.

Vidím přes sklo Milana Brázdila při jednání a mávám na něj. S úsměvem otvírá dveře: „Jé, kolegyně, vy jste k nám přišla na návštěvu?!“
„Já, pane kolego, jsem tu doma, nikoliv na návštěvě. Jen patro nad vámi… :)“

V kanceláři se mi to začíná pomalu vybavovat. Už mám tři křesla a dvě židle, a tak zvládám i tři návštěvníky najednou. Bohužel jsem v horním patře, kam nevede výtah, když mě tak o návštěvu žádá invalida na vozíčku, musím hledat provizorní řešení.