Podezřelý kvalt s volbou ředitele ČT. Stát ve státě za našich šest miliard. A poté Petr Žantovský užasl nad šíleným chováním redaktora k Janu Petránkovi

18. 2. 2017 10:42

TÝDEN V MÉDIÍCH Nad podezřelým spěchem radních, kteří se rozhodli s velkým předstihem zvolit generálního ředitele České televize, bezpochyby Petra Dvořáka, se zamýšlí Petr Žantovský v ohlédnutí za zajímavostmi uplynulého týdne ve světě médií. Ve veřejnoprávní televizi ho zaujalo, jak bohorovně poslouchá moderátor Událostí, komentářů političku ve studiu, aniž by ji upozornil, že srovnává nesrovnatelné. Za příklad kladení hrůzných otázek si pak vybral rozhovor s novinářským doyenem Janem Petránkem.

Podezřelý kvalt s volbou ředitele ČT. Stát ve státě za našich šest miliard. A poté Petr Žantovský užasl nad šíleným chováním redaktora k Janu Petránkovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Diskusí na téma vynakládání finančních prostředků ve výši dvou procent HDP na obranu, kterou nabídl středeční pořad Události, komentáře České televize, začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za mediálními zajímavostmi uplynulého týdne. „Vyjadřovali se k tomu komunista Černý a za ODS paní Černochová. Celkem tradičně jsem zvyklý na to, že Alexander Černý se v téhle problematice velmi dobře orientuje, jeho názory – bez ohledu na to, jakou stranu zastupuje – v tomto ohledu beru jako autoritativní, jako velmi věci znalé a nepovažuji je za potřebné nijak komentovat. Zato paní Černochová mě rozesmála tím, když připomněla – cituji – ‚jak v osmdesátých letech Reagan uzbrojil Sovětský svaz a totéž dnes platí vůči Rusku‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Tato věta, která působila jakoby mimoděčně, logicky, že by nemusela vzbudit pozornost, totiž v sobě obsahuje několik velmi zásadních nesmyslů. „V první řadě Rusko není Sovětský svaz, ani geopoliticky, ani geograficky, ani vnitropoliticky, v žádném případě. Je to velmoc, která se někomu může líbit, někomu nemusí, může mít k němu pozitivní, nebo negativní emocionální nebo politický postoj, ale rozhodně to nejsou dva totožné subjekty. A srovnávat je dnes, to je jako kdyby chtěla paní poslankyně a starostka Prahy 2 srovnávat Mongolsko v období Čingischána a Mongolsko v období komunistického vůdce Jumdžágína Cedenbala. To je výron naprostého nepochopení historie a historických událostí,“ tvrdí mediální odborník.

O uzbrojení ze strany prezidenta Trumpa nic nezaznělo

Druhý nesmysl tkví v tom, že Donald Trump, jehož různá zahraničněpolitická vyjádření mohou působit někdy až chaoticky nebo navzájem ne úplně konformně, se ani jednou nevyjádřil v tom smyslu, že hodlá tzv. uzbrojit Rusko či Putina. „To, že NATO chce dvě procenta z výše HDP na zbrojení, dobrá, to si odhlasovaly jeho členské země, o tom nebudu diskutovat, i když na to mohu mít negativní názor. Ale to, že Trump vystoupil s doktrínou – a myslím, že to byla jedna z doktrín, která mu také spoluvyhrála volby – že Amerika nebude dlouhodobě doplácet na liknavost a rozhazovačnou politiku evropských spojenců, míněny tím zejména Francie a Německo, tak to je celkem pochopitelný požadavek a je logické, že na to americký volič dobře slyšel. Takže to je to, co řekl Trump ohledně dvouprocentního požadavku na zbrojní výdaje,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Nový americký prezident také už v průběhu kampaně prohlásil, že nijak nelpí na stávající podobě NATO. „A to v tom smyslu, že pokud se někomu v NATO nelíbí, ať si jde, pokud se nechce podílet na nákladech, ale jenom na výnosech, pokud chce inkasovat pouze ochranu od NATO, ale nechce se na ní podílet, tak ho nikdo nedrží. To si myslím, že je jasné slovo, které se zase Američanům mohlo spíš líbit než nelíbit. Kdybych byl Američan, tak mu tleskám. Jiná věc je, že nejsem Američan a tomu jsem docela rád. Ale to je jen moje subjektivní poznámka, která s tím jinak nemá žádnou spojitost,“ podotýká mediální analytik.

Horkou válku v Sýrii rozehrála Obamova administrativa proti Rusku

Výhrady vůči srovnání dvou situací, které dělí více než třicet let, ze strany poslankyně Jany Černochové opírá o stav ve druhé polovině osmdesátých let. „To bylo období ‚hvězdných válek‘, jak se strategické obranné iniciativě začalo říkat, to byl program jaderných, kosmických zbrojních systémů, který přenášel válku do určité virtuality. Domnívám se při ne úplně dokonalé znalosti toho technického zázemí, že v té době nikdo, ani na americké, ani na sovětské straně nepočítal s tím, že by se nějaká taková válka vůbec mohla odehrát. To byly přetlačovací hry, které opravdu měly sloužit spíše k odstrašení toho druhého,“ připomíná Petr Žantovský.

„Vždyť všichni stratégové dobře vědí, že ten, kdo první vytáhne jadernou hlavici, tak odstřelí zeměkouli z vesmíru a je vymalováno, může se to tady zavřít a nemáme se dál o čem vůbec bavit. To kromě těch úplně nejzelenějších mozků asi nikoho nikdy nenapadlo, a to na žádné z těch dvou stran. To byla úplně jiná válka, byla přenesená do prostoru onoho virtuálního vesmíru, ale tam sehrála svoji víceméně diplomatickou a ekonomickou funkci. Nic takového se teď neodehrává, teď se odehrává horká válka v Sýrii. Ta horká válka v Sýrii, kterou v podstatě rozehrávala Obamova administrativa vůči Rusku, protože Rusko, jak víme, má v Sýrii dlouhodobě smluvně pojištěnou svoji vojenskou přítomnost,“ vysvětluje mediální odborník.

Moderátor neupozornil poslankyni, že srovnává nesrovnatelné

Navíc při pohledu na mapy různých vojenských přítomností obou velmocí Ruska a Spojených států je to asi v poměru deset ku jedné ve prospěch USA, co se týče vojenské přítomnosti v různých místech světa. „Čili mluvit o tom, že Rusko expanduje do Sýrie, bylo nesmyslné, už když to vypouštěl z pusy pan Obama, který tím jenom eskaloval tuhle válku. A ta válka je horká, to nejsou žádné Star Wars, to není nic, co si vymýšleli technologové Reaganovy administrativy. Politik je politik, tak vypouští hesla, z velké části mluví o věcech, v nichž není úplně doma, ostatně měl by mít poradce, který by ho o takových tématech měl učit mluvit. Nikdo není úplný univerzální všeználek, ale paní Černochové se povedl docela legrační kousek. To, co říkám, ale není proti paní Černochové, maximálně že má blbé poradce, ale to je proti moderátorovi, který měl zhruba v tom smyslu, jak jsem teď pohovořil, zareagovat,“ míní Petr Žantovský.

Měl poslankyni upozornit, že se to nedá srovnávat, nejen ty dvě války a ty dvě velmoci, ale všechno je jinak. „Každý historický okamžik má své specifické historické souvislosti, specifické konotace, nic se neopakuje úplně do detailu. Ani diktátoři nejsou stejní. Pol Pot nebyl stejný jako Idi Amin. Idi Amin nebyl tentýž jako Muammar Kaddáfí, natož abychom je srovnávali třeba se Stalinem nebo s Hitlerem. Každý vycházel z jiného historického, geografického či socioekonomického podloží. A tahle triviální srovnání, na která jsou kabrňačky zejména některé naše političky, paní Němcová to často používá, paní Langšádlová je v tom jako doma, jsou opravdu – s prominutím – kuchyňská srovnání. Pro ně je válka jako válka. Není na mně, abych kritizoval naše paní poslankyně, to je věc jejich odborného zázemí, ale kritizuji redaktora České televize, který měl říkat zhruba to, co jsem teď uváděl já,“ upřesňuje mediální analytik.

Hrůznosti v rozhovoru s novinářským doyenem Petránkem

Pro druhé téma si vybral rozhovor, který byl v pátek odvysílán v Českém rozhlase, redaktora Josefa Hympla s Janem Petránkem, pětaosmdesátiletým doyenem české žurnalistiky a nositelem jedné z Krameriových cen za nezávislou žurnalistiku v roce 2016. „Na ten rozhovor chci upozornit ze dvou důvodů. Jednak pan Hympl klade otázky takovým typickým českým novinářským způsobem, takovým podkládacím způsobem, jako je podkladek pro drůbež, aby slepice věděly, kde mají snášet vejce. Takovým způsobem podkládají čeští novináři svým respondentům otázky. Markantní to bylo ve chvíli, kdy se bavili o tom, že pan Petránek byl chartista, že trpěl za své názory, které byly postaveny proti tehdejšímu Sovětskému svazu. Mimochodem už jsme zase u toho, Sovětský svaz rovná se Rusko, tedy to triviální srovnávání na té novinářské úrovni,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Především ho „dostala“ takto zformulovaná otázka: „Přiznám se, že mě některé vaše názory překvapují. Mám vás zafixovaného jako disidenta, kterého kvůli jeho protestům proti sovětské intervenci vyhodili z práce. Kde se ve vás (v Petránkovi) dnes to rusofilství bere?“ To považuje analytik za něco velmi šíleného. „Protože i v téhle jedné větě je obsaženo několik hrůz a hrůzností. Například. Co je špatného na rusofilství? Položme si tu otázku. Byl ministerský předseda Karel Kramář, tedy jeden z mužů 28. října, zločinec jen proto, že měl rád ruskou literaturu a dokonce jednu dobu prosazoval větší příklon – to bylo ještě za Rakouska – k carskému Rusku, protože tam shledával kulturní a jiné blízkosti mezi slovanskými národy? Je na tom něco špatného? Jen je to Kramářovo pojetí rusofilství možná historicky překonané,“ myslí si mediální odborník.

Instruktáž, jak se v novinařině nemají klást otázky

Pokračuje Otomarem Krejčou, velkým režisérem a gigantem českého divadla. „Byl zločinec jenom proto, že velice rád inscenoval ruské autory, miloval Čechova a zabýval se jím? Byl Leoš Suchařípa zločinec, protože byl rusofil a překládal Čechovovy hry? Překládal je i Ivan Wernisch, což by podle pana Hympla asi nebyl velký zločinec. Přesto ti všichni, co je jmenuji, jsou rusofilové. Nebo paní Štroblová, která překládá celoživotně básně a eseje Mariny Cvetajevové, to je rusofilka až na půdu. Ale zcela určitě by se velmi ohradila, kdyby byla propojována s nějakým rusofilstvím ve smyslu lásky k bolševismu nebo k sovětskému režimu. To jsou ty zjednodušené pravdy-nepravdy, kterými nás krmí naši hloupí novináři. A je potom na panu Petránkovi, aby vysvětloval, jaký je rozdíl mezi tyranofilstvím, když bych tak řekl, i když on tenhle termín nepoužil, ale víceméně o tom to je,“ vysvětluje Petr Žantovský.

„Buďto mám rád ruskou kulturu, historii, obdivuji je, to je rusofilství. Nebo vzhlížím k jakémusi typu autoritativního režimu, ale na to pak nemusím milovat Putina, na to mi stačí Kim Čong-un a jsem doma. To je přece mnohem lepší předmět mé lásky k tomuto typu vládnutí. Já bych doporučil k poslechu nebo k přečtení – je na stránkách Českého rozhlasu – tenhle rozhovor ze dvou důvodů. Za prvé se tam člověk dozví, jak se nemají v novinařině klást otázky. A za druhé se dozví, jak se dokážou vytvářet odpovědi na úrovni, s přehledem, se vzděláním, se zkušeností a s určitou osobní autoritou. Jestliže u nás je nějaký novinář, který slyne osobní autoritou a integritou, tak to je zcela určitě pan Petránek. A já jsem rád, že tenhle rozhovor existuje, i když je ze strany dotazujícího se novináře poměrně dost zpackaný,“ konstatuje mediální analytik.

Radní se rozhodli, že si honem rychle zvolí svého Dvořáka

V rámci dnešního hodnocení nemůže nechat bez komentáře informaci od jedné z mediálních rad. „Tedy skutečnost, že se Rada České televize navzdory tomu, že jí to leckdo rozmlouval, rozhodla, že bude volit Petra Dvořáka, neboť samozřejmě nepředpokládám, že vůbec existuje jakákoli jiná možnost v této konstelaci zvolit někoho jiného než Petra Dvořáka ředitelem České televize. Skutečnost, že si Petr Dvořák s dnešní Radou ČT až na drobné výjimky docela rozumí, by mohla být dobrou zprávou, protože je vždy lepší, když orgány a osoby, které spolu mají kooperovat, spolu kooperují, místo aby bojovaly, to je dobře. Na druhou stranu Rada České televize je tam mimo jiné od toho, aby kontrolovala, aby dohlížela, aby zastupovala zájmy koncesionářů. To nemusím dlouho rozebírat, to je v zákoně a všichni to vědí. A jestliže se tak nechová a jestliže přijímá každou věc, kterou si management vymyslí, bez jakéhokoli sebemenšího kritického rozboru, tak nekoná, jak by měla,“ kritizuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To, že se teď členové Rady rozhodli uskutečnit půl roku před koncem mandátu novou volbu, je nepochybně dáno tím, že chtějí honem rychle posichrovat panu Dvořákovi další mandát, protože na tom jsou sami o sobě nějak závislí. „Do svědomí jim pochopitelně nepolezu, ale určitě na tom nějaký zájem mít musí, je jedno jaký. V každém případě tam nějaký zájem je, protože kdyby nebyl, tak by tuhle blbost nikdy neudělali. Výmluva na to, že v říjnu jsou volby, je absolutně nezajímavá, protože Dvořákovi končí mandát v září, takže mohli klidně vypsat konkurz někdy v červenci, uzavřít ho v srpnu a na začátku září zvolit nového ředitele. To, že to dělají půl roku dopředu, je podezřelé. Vede to pochopitelně k oprávněným otazníkům typu, proč to dělají, proč s tím tak spěchají a co tím sledují,“ upozorňuje mediální odborník.

Rada ČT je stát ve státě, který je placený našimi miliardami

Poukazuje na to, že i ten cyklický způsob volby radních by měl být zárukou toho, aby žádný radní během svého mandátu dvakrát nevolil generálního ředitele. „A najednou tady máme velkou část radních, kteří budou už podruhé volit generálního ředitele. Takže ty věci jsou všechny podezřelé, prolnuté a velmi prapodivné. To, že se do toho veřejnost nemá co míchat, je další ukázka toho, že ta instituce je špatně nastavená. Protože Rada České televize si může de facto udělat, co chce, vůbec nikdo nemá nárok ji zastavit v tomto činění. Ona zákon neporušuje, klidně ten konkurz mohla vyhlásit už loni na podzim, dát si jakkoli dlouhé lhůty, je to prostě takový stát ve státě. Bizarní na tom státu ve státě je, že je placený našimi šesti miliardami ročně, a tak by nás to mělo zajímat,“ domnívá se Petr Žantovský.

„Sice nás to zajímat může, ale to je tak všechno. To je jako z Cimrmana: Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme udělat. A přesně v téhle situaci je Česká televize se svým generálním ředitelem a se svojí Radou. Mělo by to být předvolebním tématem. Protože zcela zjevně, jestli se Rada rozhodla to takto udělat, tak to tak udělá, zvolí si svého Dvořáka a pojedeme dál k Neumětelům. Mě by jenom zajímalo, do jaké míry je to předjednáno se stranickými sekretariáty, se sociální demokracií, s hnutím ANO, s těmi velkými a důležitými stranami, jestli s nimi o tom někdo mluvil,“ přiznává mediální analytik.

Podezřele brzký termín volby ředitele ČT se stane předvolebním tématem

Myslí si však, že to s nimi předjednáno nebylo. „Věřím lídrům těch partají, že to není jejich vůle. Proč by to, probůh, ty strany také dělaly. Jiná věc je, jestli náhodou jim za to někdo neslíbil podporu před volbami, to už by situaci trošku měnilo. Ale to nepůjdu do svědomí těch jednotlivých stran, to ať si vyříkají mezi sebou. Ale jsem přesvědčen, že mimo jiné – ne kvůli nějakému pitomému návrhu zákona od paní Marvanové, to je banalita a bezpředmětnost – kvůli tomuto, co se teď děje, kvůli tomu naprosto ukvapenému a podezřelému brzkému termínu volby staronového ředitele se z toho stane jedno z předvolebních témat. A budu velmi zvědavý, jak se k tomu která strana postaví,“ uzavírá své dnešní mediální hodnocení Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Putin, to Putin! Sranda z Nory Fridrichové ve StarDance: Vážná slova

20:47 Putin, to Putin! Sranda z Nory Fridrichové ve StarDance: Vážná slova

Moderátorka pořadu 168 hodin České televize Nora Fridrichová vypadla ze zábavného pořadu StarDance h…