V Česku se začala budovat síť center v polovině 90. let 20. století. Ještě v 70. letech byla perinatální úmrtnost kolem 20 promile, v roce 1991 téměř deset promile. Podle stejné definice klesla na současné 3,5 promile a podle novější přísné definice, kterou ale řada zemí neužívá, je to 4,7 promile, což podle Velebila stále je nejlepší v Evropě. Perinatální úmrtnost zahrnuje úmrtí plodu v děloze a do týdne po narození.

Center intenzivní péče a péče na přechodu mezi intenzivní a běžnou péčí je v ČR 25 a jsou do nich převáženy ženy s rizikovým těhotenstvím a hrozícím předčasným porodem. Nenarozené dítě se převáží v děloze (in utero), pro jeho budoucnost je to bezpečnější než převoz v inkubátoru. Narodí se na pracovišti se špičkovým vybavením a zkušeným personálem.

Typické podle něj je, že v zemích s vynikajícími výsledky se trvale snižuje zejména úmrtnost po narození, zatímco úmrtnost plodu v děloze po fázi snížení stagnuje. "Když se dítě narodí živé, neonatologové jsou schopni se o ně postarat. Česká čísla v tom jsou světová špička, je to jedno úmrtí na 1000 porodů, přes všechny hmotnostní kategorie a gestační týdny. Tam už je opravdu hrozně těžké to ještě dál zlepšovat," řekl. Tzv. mrtvorozenost zůstává relativně stejná, přes všechny úspěchy medicíny a pečlivé sledování zůstává příroda někdy silnější.