„Je nutno připomenout, že tak razantní zpoždění a nejistota byla téměř výlučně způsobena představiteli pojišťoven, kteří s návrhy smluv vyčkávali na poslední možnou chvíli a následně nemocnicím nabízeli často zcela likvidační a neadekvátní smlouvy – podle polovyděračského principu ‚na jednání není čas, podepiš nebo zůstaneš beze smlouvy‘,“ ukázal Bárta na viníky.

Podle jeho názoru se často mělo podepisovat rušení efektivních a zcela nezbytných kapacit u jedněch, zatímco neefektivní kapacity u druhých nemocnic by byly tolerovány i nadále.