Zamyšlením nad úrovní veřejnoprávní televize začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím, co ho v uplynulém týdnu ve sdělovacích prostředcích nejvíce zaujalo. „Má úvodní poznámka k České televizi jenom podtrhuje to všechno, co si o ní dlouhodobě povídáme. Když jsem se díval v pondělí na Události, komentáře, na onen známý kabaret ‚zprávy podle Takáče, Dolanského nebo Borka‘, v daném případě to byly zprávy podle Dolanského, tak mě zarazilo, že se v nich pan Dolanský zmiňuje o tom, že probíhá první jednání vlády na téma rozpočtu, a k tomu pan Dolanský doslova říká: ‚Ministři se hádají o to, kdo si kolik urve‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Přiznává, že to je vyjádření, které ho nejenom poněkud zatahalo za uši. „Ale hlavně jsem si nad ním položil otázku, jestli je Česká televize zpravodajská televize, nebo jestli to je bulvární televize. A jestli tohle nepatří náhodou do pořadu ‚Prásk‘ na úplně jiné televizi. Protože výrazivo, že ministři si ‚urvou‘ z rozpočtu, je opravdu velice daleko za hranicemi normálního zpravodajského vyjadřování. Takže mám pocit, že Česká televize opět ukázala, že je televizí bulvární. Když si tu větu rozložím, kdo si kolik urve, míněno pro své rezorty, tak si pokládám další otázky. Platíme si ty politiky, aby si něco ‚urvali‘? A platíme si Českou televizi, aby nám to pan Dolanský komentoval tímto způsobem?“ ptá se mediální odborník.

Nepohybujeme se ještě v jazykovém předpeklí výrazu „kdo si kolik urve“

Klade si i otázky, kde je politická, ale i novinářská odpovědnost. „Nemyslím si, že politici – a nemusím jednoho, druhého či třetího respektovat, milovat, obdivovat, zbožňovat – jsou do té míry politiky bulvárními, primitivními, triviálními a nezodpovědnými, aby vnímali jednání o rozpočtu stylem, kdo si kolik urve. Protože politik, v tomto případě ministr, je na světě od toho, aby vnímal společný zájem státu a společný zájem vlády. A společným zájmem vlády je postavit rozpočet tak, aby se na všechny kapitoly něco dostalo. A teď je jenom diskuse o prioritách. Někdo si myslí, že by se víc mělo dostat na kulturu, jiný si myslí, že na zdravotnictví, na sociální věci, další na investice do průmyslu. Ale to je úplně vedlejší,“ domnívá se Petr Žantovský.