Kwaśniewski na úvod zavzpomínal na den, kdy naše země společně vstoupily do NATO. „Dnes mohu na sto procent zopakovat, že ty časy byly nejenom těžké, ale že jsme se zachovali moudře, protože to, co se dnes děje, tak naše členství v NATO se jeví jako to nejlepší, nejdůležitější, významná záruka naší bezpečnosti do budoucna,“ zpětně celou situaci zhodnotil.
Hovořil také o změnách, kterými prochází celá společnost. Uvedl čtyři základní hybné síly, jež mění dnešní svět. První je technologický pokrok, který žene dobu neuvěřitelnou rychlostí. „Tím problémem je ohromná rychlost, s jakou změny přicházejí, a jejich obrovský rozsah. To znamená, že dnes i běžní občané žijí on-line a musejí reagovat okamžitě, aniž mají dostatek informací,“ říká Kwaśniewski. Hlavní hybnou silou je podle něj technologický pokrok.
Druhou je demografie, která neustále mění tvář světa. V Evropě se rodí méně dětí, v Africe se jich rodí víc, zákonitě bude svět za 10–15 let vypadat úplně jinak než dříve. „Na jedné straně jsme svědky toho, že v některých zemích populace stárne, na druhé straně v některých zemích populace roste. Podívejme se na nejlidnatější země, Indie bude mít jednu a půl miliardy obyvatel,“ podotýká Kwaśniewski a říká, že s těmito důsledky musíme počítat.
Zmiňuje i roli ekonomiky, u které se v posledních 30 letech spoléhalo na onu neviditelnou ruku trhu, která vyřeší vše, a na regulace se nevěřilo. Přičemž dnes dochází ke změnám, kdy státy nebo jiné instituce začnou hrát větší roli v regulaci trhu, jelikož dosavadní přístup se prostě nevyplatil. „Jedním z důsledků krize je, že bohatí jsou ještě bohatší, chudí jsou ještě chudší, zisky jsou soukromé a ztráty jsou veřejné,“ vysvětlil Kwaśniewski.
Zároveň podle něj přichází doba multilateralismu, kdy vznikne mnoho hospodářských a politických středisek. Za budoucí centra moci pak označuje USA, vyzvdihuje Čínu a Indii a připomíná, abychom nezapomněli i na Afriku, „kde je řada příležitostí, potenciál“. „Během příštích deseti let nedojde k žádnému novému uspořádání ve světě, ale spíše k chaosu a je důležité být připraven, protože tato chaotická situace může být začátkem něčeho nového. Bude docházet k řadě nepředvídatelných situací jako při zemětřesení, když dojde k pohybu tektonických desek,“ popsal současnou situaci Kwaśniewski.
Mluví i o USA, jejichž „role již nikdy nebudou tak silné jako za posledních třicet let“, a odkazuje se na jejich měnící se sociální strukturu, která je již velmi vzdálená původní evropské tradici. USA jsou „stále více latinskoamerické a zejména západní pobřeží asijské“, a zvolení prezidenta Baracka Obamy, prvního arfroamerického prezidenta, podle Kwaśniewského není náhodou. Je také přesvědčen, že role USA v budoucnosti světové politiky nebude tak důležitá jako dřív, jelikož by se měly spíše zaměřit na latinskoamerické a tichomořské vztahy než na ty transatlantické. Je tedy třeba, aby Evropa transatlantické vztahy udržela silné.
Evropská unie podle Kwaśniewského bude stále silným hráčem, pokud „udrží jednotu, musí pokračovat v reformách, nesmí se rozdělovat a nesmí přijmout rostoucí roli evropského nacionalismu a národního egoismu v jednotlivých členských státech, protože to by znamenalo dramatický zvrat v budoucnosti Evropské unie.“
Dostane se i na Rusko, kdy vzpomíná na nástup prezidenta Putina „a následně po tzv. oranžové revoluci na Ukrajině v roce 2004 jsme všichni byli svědky toho, že se zdálo, že Rusko je ochotné přijmout naše demokratické hodnoty. Nicméně dnes nemáme žádné pochybnosti, že Rusko má jiný koncept pro svoje role ve světě. Rusko chce být supervelmocí a my s tím nic neuděláme, protože je to celkem legitimní cíl ruského vedení.“ Kwaśniewski mluví o Putinově snaze o obnovení ruské říše a renesanci geopolitických řešení. „Aby jeho koncepce supervelmoci ale mohla uspět, potřebuje i Ukrajinu, a to jako celek. Ne jen Krym. Ne jen Doněck nebo Luhansk, ale celou, aby dosáhl svého cíle Eurasijské unie,“ vysvětluje Kwaśniewski a dodává, že si Putin nedá pokoj, než „vytvoří Majdan číslo 3, ze kterého vzejde politické vedení, jež nebude říkat nic proti Evropě, ale bude říkat ‚nemějte sny o něčem, co není možné, mějte realistické sny‘, a tím realistickým snem je Rusko.“
„Je nezbytně nutné naslouchat tomu, co přesně Putin říká, protože ze světových politiků je ta nejupřímněji mluvící osoba. Já nesouhlasím s většinou věcí, co říká, ale skutečností je, že on mluví opravdu na rovinu a netají se tím, co má v plánu,“ vysvětluje Kwaśniewski. Zdůrazňuje také potřebu podporovat Ukrajinu v jejím prozápadním směřování. „Je velmi špatné mluvit o Ukrajině jako o umělém státě. Nesmíme to dělat, politicky, historicky, morálně, zkrátka nesmíme to dělat,“ říká Kwaśniewski. „Ve skutečnosti má pan Putin šanci, že bude jedním z nejdůležitějších otců ukrajinského národa za cenu nových obětí, je prolita spousta krve, nicméně Ukrajina potřebuje porozumění ze strany Západu, má právo být nezávislá, má právo na to mít vlastní svrchovanou politiku a má právo chránit svoje občany,“ pokračuje.
I přes Putinovu propagandu bychom se měli snažit Ukrajině pomoci, protože se připravovala posledních dvacet pět let na obrat k Západu. A nesmíme ji zavrhnout jako „černou díru, kde žije padesát milionů chudých lidí a všechny peníze si rozeberou oligarchové“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
