Kromě spisovatele jste i historik, zajímáte se o vývoj Česka i Polska. Dějiny 20. století v ČR i Polsku byly podobné – socialismus atd. V ČR se od 90. let táhnou diskuze o možnosti pozastavit činnost KSČM. Jak se na tyto snahy díváte? Jak jste se s komunistickou minulostí vypořádali v Polsku?
Myslím, že dost nešťastně. Polská komunistická strana se přejmenovala, jeden den ti lidé byli komunisté, druhý den sociální demokraté. V Polsku jsme neudělali to, že jiné strany s komunisty nemluví. U vás za 20 let nebyli komunisté ve vládě. Podívejte se, co se stalo v Polsku. Nejhorší nebylo to, že ve volbách byl volen Alexandr Kvasnievski, mnoho let mladý komunista, který moc dobře v komunistické straně fungoval. Když rozhodl, že bude kandidovat ve volbách, říkalo se, že byl vždycky sociální demokrat. Hranice mezi lidmi, kteří bojovali o demokracii a lidmi, kteří se dobře cítili v minulém režimu, se stala mlhavou. Mravní odpovědnost zahynula. To je nejdůležitější rozdíl v dějinách Česka a Polska v posledních 20 letech.
Psali jsme:
Byli tedy Češi schopni se se socialistickou minulostí vyrovnat lépe?
Nevím, jestli lépe, ale jinak. V Polsku se komunisté stali třeba majiteli podniků a dalších společností. V současnosti jsou to právě oni, kdo má největší zájem na tom, aby se současná situace udržela. Právě oni nám říkají, že je volné podnikání, svoboda slova a tak dále. Mají se dobře, mají podniky, banky, peníze... Ty první léta po revoluci právě polští komunisté podporovali tu změnu systému. Současní mladí lidé ale v Polsku nemají, kde by našli sociální hodnoty, které hledají. Také proto ročně odchází do zahraničí dva miliony Poláků do Německa, Španělska a podobně. Česko rozhodně tak velké emigrace nemá. Česko je v jiné situaci, myslím, že jste měli štěstí, že jste měli osobnost jakou byl Václav Havel. Poláci říkají, že Česko je šťastná země, ale žije se tu těžko.
Ještě k tomu zákazu komunistů – je vůbec šťastná myšlenka pozastavit činnost této strany?
Myslím, že v Polsku jsme to měli udělat. V Česku sice strana funguje, ale je tu jiný problém, my ani vy nemáme to, čemu se říká politická elita. Vláda pro lidi neznamená hodnotu, vláda je vliv, peníze, popularita. To je problém. Když nemáte elitu, nemáte garance, že když bude těžká situace, že politici z vlády budou hovořit k lidu. A zákaz? Můžeme souhlasit s tím, že komunistická strana bude fungovat. Ale je to stejné, jako kdybychom souhlasili s tím, že může fungovat nacistická strana. Určitě je místo pro sociální demokracii, ale ne pro komunisty.
Teď, když čteme o jedné korupční aféře za druhou, musíme se ptát, je to cena za demokracii? Stojí to za to, nebo ne? Já myslím, že ano. Nejsme už v tom komunistickém táboře. Není zákaz knih, filmů, můžeme cestovat. Svoboda je to nejdůležitější, co máme. Když nemáme politické elity, musíme vědět, že lidé, které posíláme do vlády, jsou určitým způsobem zkorumpovatelní. To je politická daň. Když máte peníze, můžete všechno.
Jak se díváte na výhrady některých Čechů, že za komunismu jim bylo lépe? Měli nejrůznější sociální i jiné jistoty...
Hovořil jsem s lidmi, kteří přežili válku. Říkali, že to byla krásná doba, já se divil, jak je to možné. Jejich argument byl, že proto, že byli mladší. Stejně lidé mluví o komunistickém režimu. Nejdůležitější je pro průměrného člověka, aby měl práci a klid. Za komunismu lidé měli byty, práci. Teď v Praze byt stojí 3,4 miliony, na to mladý člověk, který vydělává 20 tisíc korun, prostě nemá.
Jste historik, jak hodnotíte čin bratří Mašínů, kteří se v 50. letech prostříleli na Západ?
Pro mě to jsou hrdinové, protože byli schopni utéct. Kdyby měli právo na svobodu a svobodný život, nikdy by ty lidi, které postřelili na útěku, nezabili. Kdyby jim vláda dovolila, co chtěli, žít jako svobodní lidé, nic by se nestalo, oni jen bojovali za svobodu, za to, co jim patřilo. Když jim to komunistická vláda nedala, tak bojovali.
Neměli podle Vás jinou, méně brutální možnost, jak bojovat?
Co měli dělat? Kecat v hospodě o tom, jak se v Československu špatně vládne? Nebo měli být udavači? Jak by asi skončili? Vzpomeňme na generála Píku, Miladu Horákovou...Mašíni nemohli bojovat jinak.
Co třeba účast v doámcím odboji?
Když v Osvětimi někdo utekl, nacisté za trest zabili pro výstrahu x dalších. Komunisté byli podobní. Když vláda potlačuje lidská práva, není to vláda. V komunistických zemích toto právo nefungovalo.
Přejděme k nedávné historii. Jsou to dva roky od katastrofy ve Smolensku, kde zahynula téměř celá polská politická elita. Jak se s katastrofou Poláci vyrovnali?
Smolensk dosud Poláky dělí na dva tábory. V této souvislosti si pokládám mnoho otázek, je tam nějaké tajemství, i to, co stálo v největších novinách, něco skrývalo. Potřebujeme ještě mnoho vysvětlení. Například Rusové nám ani během těch dvou let nedali ani to letadlo, udělali z toho propagandu. Každý, kdo se ptal, co se stalo, byl považován za blázna. Vláda říkala, že vše je vysvětlevné. Ale tak to není. Vznikl i dokumentární film, ale polská televize ho neodvysílala. Přístup ke katastrofě by se dal vystihnout jako legendární heslo: Král mrtev, ať žije král.
Jak hodnotíte českou „rebelii“ v souvislosti s paktem o rozpočtové odpovědnosti EU?
Češi jsou z 80 % svázáni s Evropskou unií. Nevím, proč tohle dělají. Aby měli větší popularitu? Nevím. Rozhodně ale moc nemyslí na budoucnosti. Největší problém je, že čestí politici neví, co chtějí. Myslí jen na příští volby. Možná jen kníže, pan Schwarzeberg, ví přesně, co chce. Ostatní jen kecají.
Jak hodnotíte osobu Václava Havla, zmínil jste, že Češi měli velké štěstí, že měli takovouto osobnost.. Připadalo Vám opulentní rozloučení se zesnulým exprezidentem adekvátní, nebo přehnané?
Pro Čechy to bylo skutečné královské rozloučení. Jejich problém ale je, že všichni chtějí věřit, že smrtí život nekončí, ale nesouhlasí s těmi, kteří tento názor vyjadřují skrz církev. Ale desetitisíce Čechů táhnoucí se Prahou byly, myslím, hezkým způsobem rozloučení. Byl jsem na jedné bohoslužbě, kterou navštívili i lidé, kteří evidentně nic podobného v životě nenavštívili – měli ruce v kapse, čepice, nevěděli, jak se chovat. Ale chtěli vzdát hold Václavu Havlovi.
Kdo je Mariusz Surosz:
Vystudoval historii a filosofii. Bydlíl v Krakově. Od 2011 roku bydlí v Praze. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval také jako tiskový mluvčí ve společnosti MKS Cracovia.
Texty přispívá do periodik včetně Polského deníku, Gazety Wyborcza, polského Newsweeku, Politiky nebo Tygodniku Powszechnym. Pokládá se za čechofila.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jana Šulcová
