Německou genocidní okupaci českých zemí během druhé světové války statisíce českých občanů zaplatily svými životy. Současná vládní koalice nemá k těmto obětem ani tolik úcty, aby podpořila můj návrh na prohlášení 15. března Významným dnem České republiky. Což je velmi hanebné.

Toto je ve vztahu k německé okupaci českých zemí náš velký vlastní, vnitřní dluh. Ale pak je tu ještě jeden obrovský a dosud nesplacený dluh zvnější, zahraniční. Německé reparace.

Otázka reparací za materiální i nemateriální škody způsobené Německem Československu v průběhu druhé světové války byla už součástí tzv. Morgenthauova plánu na poválečné uspořádání Německa. Na Postupimské konferenci následující bezprostředně po skončení války se staly německé reparace dokonce prvním bodem jejího programu. Koncem srpna 1945 pak bylo Československo pozváno na speciální reparační konferenci do Paříže, kde mělo do 1. října 1945 předložit své reparační požadavky.

Na Postupimské konferenci padlo rozhodnutí, že reparační nároky
(kromě nároků Sovětského svazu a Polska, které měly být uspokojeny
z území sovětské okupační zóny v Německu - budoucí NDR) mají být financovány z tzv. západních německých okupačních zón. Tedy z částí Německa okupovaných USA, Velkou Británií a Francií, které dalyo něco později vzniknout Spolkové republice Německo, tzv. západnímu Německu.